Název
PYRRHOCACTUS TALTALENSIS (Htch.) Ritt.
 

Taxon
Pyrrhocactus taltalensis (Hutchinson) Ritter, Kakteen in Südamerika III, : 976, 1980
Neochilenia taltalensis (Hutch.) Backbg., 1959
Pyrrhocactus rupicolus Ritt., 1963
Neochilenia rupicola (Ritt.) Backbg., 1963
Neoporteria rupicola (Ritt.) Donald et Rowley, 1966
Druh byl nazván dle města Taltal v Chile, v jehož blízkosti byl nalezen.

 

Popis
Tělo
stonek jednoduchý, polokulovitý, později protažený, asi 50-80 mm silný, zelený, ale tak hustě zahalený trny, že zelená barva je téměř nerozeznatelná; kořeny žluté, vláknité, zřídka mírně řepovité. Žeber asi 12-14, jsou 7-10 cm vysoká, kolem areol velmi rozšířená s bradavkovitými hrbolky pod nimi; areoly jen trochu ponořené do hrbolků, oválné, 4-10 mm dlouhé, s šedou plstí, 5-8 mm od sebe vzdálené. Trny černé až tmavě hnědé, později šedivějící, okrajové trny jemně jehlovité, 10-20, rovné až ohnuté, spíše přitisknuté k tělu, 8-20 mm dlouhé; středové trny hrubé, 6-12, odstávající, paprsčité, 30-50 mm dlouhé, v průřezu kulaté nebo jen málo zploštělé, rovné.
Květy
v průměru 18-30 mm, 27-30 mm dlouhé, slabě vonící, široce rozevřené; semeník hnědavě zelený, s malými, tmavě zelenými až tmavě hnědými šupinkami a s bílými vločkami, trubka hnědavě olivová, porostlá jako semeník, navíc nahoře s četnými nebo ojedinělými, bílými vlasovými štětinami. Nitky bílé až purpurově růžové, prašníky žlutavé až zlatožluté či růžově žluté, vzpřímené, pyl je bílý či bledě žlutý. Čnělka purpurová se 7-8 růžově šedými až purpurově červenými bliznovými laloky, které převyšují prašníky; okvětní lístky 10-18 mm dlouhé, 2-3,5 mm široké, dole užší, nahoře krátce či dlouze zašpičatělé, purpurové, s růžovými až téměř bílými okraji, (u Chaňaral se vyskytují rostliny s okvětními lístky vcelku méně červenými, někdy jsou červené jen u báze); vnější okvětní lístky s olivově hnědým středním proužkem.
Plod
červený až zelenavě červený, asi 15 mm dlouhý, 10 mm silný, vně porostlý jako semeník.
Semena
1,1 mm dlouhá, 0,7 mm široká, 0,5 mm silná, černá, matná, zakřivená, testa hustě hrbolkovitě žebrovaná, hilum bílé.

 

Variety
Variety nebyly popsány, ve sbírkách lze ovšem nalézt řadu forem, které se liší jak hustotou otrnění, tak barvou stonku i květů. Areál výskytu P. taltalensis je však velmi rozsáhlý, proto lze zjištěné rozdíly chápat jako naprosto přirozenou variabilitu.

 

Výskyt
Naleziště typu u Taltal leží asi uprostřed areálu výskytu, který sahá na severu od Paposo dále na jih až jižně od Chaňaral, v délce téměř 200 km. Ritter uvádí, že roste spíše na skalách a proto nemá obvykle řepovité kořeny. Semena byla nabízena pod značkou FR 213. Kníže nabízel semena z lokality u Paposo (KK 1184) a z naleziště u Taltal (KK 88 a KK 1186).

 

Pěstování
Na vlastních kořenech roste uspokojivě. Roubování urychluje růst a zvyšuje násadu květů, po sejmutí z podnože však dosti obtížně zakořeňuje. Vyžaduje dostatek rozptýleného světla, nikoliv prudkého slunce. V zimě je vhodné umístění na světle, v naprostém suchu za teplot kolem 10 stup. C. Rozmnožuje se výsevem semen, odnožuje jen vzácně.

 

Poznámky
Pod označením Pyrrhocactus taltalensis uvedl Ritter původně rostlinu, ve své knize podrobně vy světluje, jak k omylu došlo. Druh je svým vzhledem i květem dosti typický, takže ho lze celkem snadno identifikovat. Pravděpodobně je blíže příbuzný s jižnějšími druhy, Ritter uvádí P. pygmaeus a P. intermedius.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae III, : 1812, 1959
Dvořák V., Čilské kaktusy II, Fričiana VIII, : 5-7, 1982
Ritter F., Kakteen in Südamerika III, : 974, 1980

 

Autoři
Text: Václav Dvořák.
Foto: Karel Crkal.
Rostlina byla fotografována ve sbírce Boh. Hladkého v Dobřínsku.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím pet a sedm