Název
NOTOCACTUS BLAAUWIANUS van Vliet var. BLAAUWIANUS
 

Taxon
Notocactus blaauwianus van Vliet, Succulenta, 55 : 108, 1976
Druh byl pojmenován na počest A.F.H.Blaauwa, bývalého zasloužilého předsedy sdružení Succulenta.

 

Popis
Tělo
stonek jednotlivý, stlačeně kulovitý, až 60 mm vysoký a stejně široký, světle zelený; temeno poněkud snížené, jen vzácně nálevkovité, častěji nepravidelně trojúhelníkovité, takže budí dojem přechodu ke kristátě; kořeny vláknité, široce rozložené blízko pod povrchem. Žeber asi 23, okrouhlá, u báze zhruba 6 mm široká, s hrboly pod areolami, podélné brázdy hluboké 3 mm; areoly vnořené mezi hrboly, okrouhlé, asi 1,5 mm v průměru, 6 mm vzdálené, s bílou, brzy mizející plstí. Okrajové a středové trny těžko rozlišitelné, asi 17, štětinovité, až 6 mm dlouhé, zahnuté, sklovité s hnědými body a špičkou, později šedé.
Květy
nálevkovité, asi 65 mm dlouhé a 55 mm široké; okvětní lístky kopinaté, leskle světle citrónově žluté, na špičce nazelenalé, vnější strana se světle purpurově červeným středním proužkem; květní lůžko oválné, asi 11 mm dlouhé, 7 mm široké, pokryté zelenými šupinami s tmavě hnědou vlnou a štětinami; květní trubka nálevkovitá dole purpurově červená, výše oranžová až žlutá, vnější strana pokrytá zelenými až hnědočervenými šupinami; tyčinky nasazené po celé délce květní trubky, dolní purpurově červené, horní světle žluté, prašníky tmavě žluté; čnělka 30 mm dlouhá, asi 1 mm tlustá, purpurově červená, nahoře přecházející do žluté, s 9-12 červenými rameny blizny.
Plod
zprvu kulovitý, později až 15 mm dlouhý, ve zralosti vysychající a praskající na bázi, obsahující asi 80 semen.
Semena
přílbovitá, asi 0,9 mm dlouhá a široká, hilum špinavě bílé, testa černá, lesklá.

 

Variety
Variabilita druhu není dostatečně známá. Rostliny vyskytující se v našich sbírkách jsou si vzhledově velmi podobné, což ale může být i důsledkem jejich poměrně vzácného zastoupení a asi i jednotného původu. Současně s popisem druhu byla popsána i
var. enormis van Vliet, která se od var. blaauwianus liší větším vzrůstem, širšími a vyššími žebry, většími a více vzdálenými areolami a delšími trny.
Někteří autoři pokládají tuto varietu za totožnou s druhem N. multicostatus Buin. et Brederoo, pokud by však N. blaauwianus a N. multicostatus byly pojímány jako jeden druh, pak prioritu má jméno N. multicostatus a správné jméno pro N. blaauwianus na úrovni variety by bylo N. multicostatus var. blaauwianus.
N. blaauwianus byl popsán podle sběru DV 103,
N. blaauwianus var. enormis van Vliet podle sběru DV 103a.
Jako N. blaauwianus byly dále označeny sběry
DV 9/d,
DV 9/17,
HR 101,
WRA 50.

 

Výskyt
N. blaauwianus pochází ze severní Uruguaye, typová lokalita je v departementu Cerro Largo v blízkosti Melo. Typová lokalita var. enormis se nalézá severněji, v brazilském státě Rio Grande de Sul u Cangucu.

 

Pěstování
N. blaauwianus roste na svém přirozeném stanovišti v humózní půdě smíšené s drtí z rozpadlých kamenů, hodnota pH byla zjištěna 5,3. Pravokořenným rostlinám se dobře daří v mírně kyselém, propustném substrátu. N. blaauwianus nasazuje svá hnědě vlnatá poupata již brzy v předjaří jako jeden z prvních notokaktusů. Naroubované semenáčky vykvétají často již v druhém, pravidelně ve třetím roce. V našich sbírkách se N. blaauwianus dosud vyskytuje jen vzácně a zasloužil by si zejména pro své zářivě žluté, vně červeně žíhané květy mnohem většího rozšíření.

 

Poznámky
N. blaauwianus je příbuzný s N. concinnus, od kterého se odlišuje zejména větším počtem žeber, jemnějšími trny a menším vzrůstem. Zvláště nápadné jsou štíhlé květy a malé plody, kterými se N. blaauwianus liší nejen od populací N. concinnus z jižní Uruguaye, ale rovněž od dalších příbuzných druhů ze severní Uruguaye a jižní Brazílie. N. blaauwianus byl zpočátku rozšiřován rovněž pod provizorním jménem N. concinnus var. wolthuysianus.
Příbuzenské vztahy jsou patrné také mezi N. blaauwianus a N. vanvlietii var. gracilior a D.van Vliet ve svém prvotním popisu pokládá N. blaauwianus za přechodný druh mezi skupinami kolem N. concinnus a N. werdermannianus.

 

Literatura
Havlíček R., Notocactus blaauwianus van Vliet, Minimus 71/8, příloha, 1977
Schäfer G., Die Gattung Notocactus; Kakt./Sukk., 14 : 37, 1980

 

Autoři
Text: Otakar Šída.
Foto: Pavel Pavlíček.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sedm a sedm