Název
MAMMILLARIA PECTINIFERA (Rümpler) F.A.C.Weber
 

Taxon
Mammillaria pectinifera (Rümpler) F.A.C.Weber in Biossevain, Dict. Hort., p. 804, 1898
Pelecyphora asseliformis Ehrenberg var. pectinifera Rümpler in C.F.Förster Handb. Cact. ed. 2, p. 238, 1885
Pelecyphora pectinifera B.Stein, Gartenflora 34 : 225, 1885
Solisia pectinata (B.Stein) Br. et R., The Cactaceae, 4 : 64, 1923
Jméno pectiniferus znamená nesoucí hřebeny, hřebenovitě uspořádané trny v areole.

 

Popis
Tělo
stonek jednotlivý, kulovitého až krátce protáhlého tvaru, 30-50 mm velký; kořeny svazčité; bradavky kuželovité s jasně zelenou pokožkou; areoly úzké a dlouhé až 3-4 mm. Okrajových trnů 20-40, hřebenovitě uspořádaných, 1, 2-5 mm dlouhých, bělavé barvy, středové trny chybějí.
Květy
nálevkovitého tvaru, dlouhé a široké asi 25 mm, bělavé barvy; okvětní lístky s výrazným středním proužkem narůžovělé až nahnědlé barvy, u báze tmavší.
Plod
vejčitého až krátce válcovitého tvaru, většinou okolo 6 mm dlouhý, bělavé až narůžověle zelenavé barvy.
Semena
asi 1 mm velká s černou jamkovanou testou.

 

Variety
nejsou známy, proměnlivost taxonu je nepatrná. Někteří jedinci se vyznačují tmavším, jiní naopak světlejším odstínem zbarvení květů.

 

Výskyt
M. pectinifera je známa jen z malé oblasti na hranicích států Puebla a Oaxaca v Mexiku. Původní naleziště bylo Weberem citováno ze státu Oaxaca, dnes jsou známy kolonie rostlin vyskytující se severněji ve státě Puebla v okolí města Tehuacan a Esperanza. Rostou na mírných vápencových kopcích v mělkých nánosech půdy, často v polostínu pod řídkými křovisky, mezi trsy bromélií, agáve a nolin.

 

Pěstování
M. pectinifera , kterou nejčastěji známe ve sbírkách jako Solisia pectinata je považována za choulostivý druh, který se jen obtížně pěstuje na vlastních kořenech. V této formě vyžaduje minerální substrát a jen opatrnou nepravidelnou zálivku v teplém počasí. Nejvhodnější je umístění v malých a mělkých nádobách na policích blízko skla, kde dosahuje teplota v půdním prostoru i do 40 stup. C a zálivková voda rychle vysychá. Běžně se tento druh roubuje, ovšem získané roubované exempláře narůstají příliš velkých rozměrů. Vhodné je volit malé podnože, příp. časem dospělé rostliny zpravokořenit. V každém případě vyžadují rostliny pro dokonalý vývoj a tvar stonku i bohaté kvetení maximum slunce a tepla. V přírodě kvetou rostliny koncem zimy, u nás velmi brzy zjara, při teplém zimování v zimě anebo již na podzim.
M. pectinifera je velmi vzácnou rostlinou, navrženou k přísné ochraně v přírodě a doporučeno je její intenzivní množení v kultuře.
Na snímku kulturní roubovaný semenáč ve sbírce V.Havelíka.

 

Poznámky
M. pectinifera byla popsána v roce 1885 a to hned dvakrát a pod různými jmény. Jednak jako varieta (Pelecyphora asseliformis var. pectinifera) podruhé jako druh Pelecyphora pectinata. Studium literatury ukázalo, že starší (tedy prvně použito) je jméno "pectinata". Britton a Rose proto mohli tento taxon vyčlenit jako samostatný druh Solisia pectinata. Bylo jim zřejmé, že se nejedná o příslušníka rodu Pelecyphora. Příslušníci rodu Pelecyphora totiž kvetou z nejmladších areol ukrytých ještě v temeni (nedaleko vzrůstného vrcholu). Naproti tomu naše rostlina kvete z axil a to na boku stonku. Tento rozdíl přehlédnout nemohli a proto se rozhodli vytvořit samostatný monotypický rod Solisia. Další studia provedená R. Moranem a F.Buxbaumem však ukázala, že Solisia pectinata docela dobře zapadá do rámce charakteristiky rodu Mammillaria. Ve stonku byly prokázány mléčnice s průsvitným bělavým latexem, květy vyrůstaly z axil na boku stonku, plody se ve zralosti prodlužovaly a semena měla černou jamkovanou testu. Nebyl tedy žádný důvod držet nadále samostatnost taxonu Solisia. Rostlina však musela dostat nové jméno, protože již v roce 1856 byla Engelmannem jako Mammillaria pectinata pojmenována jiná rostlina (dnes Coryphantha pectinata). Naštěstí existovalo alternativní a použitelné jméno již z roku 1885 a tak platné jméno dnes zní Mammillaria pectinifera.
M. pectinifera je považována za blízce příbuzný taxon k M. solisioides a některými autory jsou obě rostliny považovány za dvě variety jediného druhu. Rozdíly mezi oběma taxony jsou však dosti výrazné (kruhovitý tvar areol, menší počet trnů v areole, žlutavé květy M. solisioides) a vzhledem k podobě charakteru nalezišť, která jsou od sebe vzdálena asi 120 km, lze je považovat za vikariantní druhy.
V současné době najdeme M. pectinifera zařazenu většinou v sérii Lasiacanthae. Byla však navržena i samostatná i Když sporná série (viz Kuhn, 1979) Pectiniferae.

 

Literatura
Hunt D.R., A new review of Mammillaria names, Bradleya, 4 : 39-64, 1986
Kuhn W., ZAG Informationsbrief, 4 : 59, 1979
Pilbeam J., Mammillaria. A collector`s guide, 1981
Říha J., Šubík R., The illustrated encyclopedia of Cacti and other Succulents, 1981
Schütz B., Miniaturní kaktusy, Živa, 24 : 136-138, 1976
Slaba R., Mammillaria pectinifera - čarokrásný šperk z rostlinné pokladnice mexického státu Puebla, Kaktusy, 22 : 5-9, 1986

 

Autoři
Na snímku kulturní roubovaný semenáč ve sbírce V.Havelíka.
Foto: Viktor Havelík.
Text: J.Říha.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Anonym (2014-04-29 22:02:43)

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím jedna a ctyri