Název
GYMNOCALYCIUM STELLATUM Speg. var. STELLATUM
 

Taxon
Gymnocalycium stellatum Spegazzini, Anales Soc. Cient. Argentina, 99 : 142, 1925
Echinocactus stellatus Speg., Anales Mus. Nacional Buenos Aires, 11 : 505, 1905
Gymnocalycium asterium Y.Ito, Explanatory Diagram, p. 191, 1957
Gymnocalycium asterium, Revista Fac. Cienc. Arg., Mendoza, 6 : 2, 1957
Gymnocalycium quehlianum (Haage Jr.) Berger var. stellatum (Speg.) Dölz., Sukkulentenkunde, 6 : 30, 1957

 

Popis
Tělo
stonek kuželovitý, neodnožující, 75-125 mm široký a 25-30 mm vysoký včetně podzemní části, temeno může být vpadlé. ploché nebo mírně vypouklé; epidermis matná, tmavě hnědozelená. Žeber 7-11, rovných, hvězdicovitě rozprostřených, oddělených ostrými rýhami; na žebrech schodovitě uspořádané, zcela oddělené, 5-7 mm vysoké a ostře ohraničené tupé hrbolce; areoly od sebe 5-10 mm vzdálené, podlouhlé, asi 4 mm dlouhé a 1 mm široké. Okrajové trny většinou 3, zřídka 5, asi 5 mm dlouhé, šídlovité, tuhé, nebodavé, tmavě popelavě šedé, paprskovitě rozprostřené, těsně k tělu přilehlé a většinou zahnuté, středový trn chybí.
Květy
vyrůstají z temene, vzpřímené, 60-65 mm dlouhé a většinou početné; květní lůžko tmavě hnědé zelené, porostlé široce bíle lemovanými šupinami, které zvolna přecházejí ve vnější okvětní lístky, vnitřní okvětní lístky kopinaté, bílé nebo bělorůžové, čnělka, nitky i blizna bělavé, prašníky žluté.
Plod
asi 25 mm dlouhý a 8 mm široký, hnědozelený, pukající podélně.
Semena
asi 0,8-1,5 mm velká, mušlovitého tvaru s velkým oválným bazálním hilem se silně zduřelým okrajem, testa hladká, lesklá, červenohnědá.

 

Variety
Byly popsány dvě variety:
var. minimum (Paž.) R.Strong se od nominátní variety liší drobnějším vzrůstem, rohovitě průsvitnými až černými, filigránskými, k tělu přiléhajícími trny. I ve stáří není tělo širší než 50 mm.
var. paucispinum (Backeb.) R.Strong je charakteristické plošším tělem, plochými a jen málo hrbolcovitými žebry a krátkou příčnou rýhou. Trnů má zpravidla 3, ale i méně. Květy jsou většinou bělavé s červeným středem.
Při současném chápání druhu by taxonomická var. minimum byla pravděpodobně snížena, zatímco var. paucispinum je od var. stellatum již dosti vzdálená a má blíže k G. vatterii Buining.

 

Výskyt
Rostliny tohoto druhu jsou nacházeny v Argentině na velmi rozsáhlém území v provinciích Cordoba, La Rioja

 

Pěstování
Pěstování tohoto druhu nečiní problémy ani začátečníkům, je tolerantní vůči pěstitelským přehmatům. Nejlépe roste na přistíněném stanovišti při teplotě 30-35 stup. C, zimování může být tmavé, při teplotě v mezích 5-15 stup. C. Do květuschopnosti dospívá po 3-4 letech při průměru asi 30 mm. Vykvétá několika květy najednou a prakticky kvete neustále od května do září.

 

Poznámky
G. stellatum patří do série Quehlianum Buxb., sdružující vývojově mladé a
dosud neustálené druhy. Příbuzensky nejblíže má k
G. occultum Schütz,
G. triacanthum Backeb.,
G. kozelskyanum Schütz,
G. bodenbenderianum (Hosseus) Berg. a
G. riojense Paž.
Nepopsané G. pseudoragonesei, které je pravděpodobně totožné s Piltzovým, rovněž nepopsaným, G. obductum (P 121), již naznačuje přechod ke skupině G. ochoterenai Backeb. Na druhé straně pak G. parvulum (Speg.) Speg., ale zejména Piltzův nález P 117 a některé importní rostliny ze Sierra de Orro v provincii Cordoba naznačují přechod k G. quehlianum (Haage Jr.) Berg. Lze očekávat, že v budoucnosti dojde v této skupině k významným taxonomickým změnám. Podrobnější rozbor vzájemných vztahů v této složité skupině by přesáhl rámec tohoto komentáře a zájemci mohou získat podrobnější informace v dále uvedené literatuře.
Snímek představuje morfotyp, který na rozdíl od popisu postrádá výraznější hrbolce na žebrech a je v našich sbírkách častěji zastoupen.

 

Literatura
Backeberg C., Das Kakteenlexikon, p. 174, 1967
Frank G., The genus Gymnocalycium, Part IV, Cact. Succ. J. (US), 49 : 66, 1977
Odehnal J., Gymnocalycium stellatum var. minimum, Gymnofil 17 (2) : 1, 1988
Schütz B., K systematice rodu Gymnocalycium, Fričiana, 1/6, 1962
Schütz B., Gymnocalycium stellatum Speg. syn., Gymn. asterium Y.Ito, Kaktusy 75, 11 : 89, 1975
Schütz B., Ještě Gymnocalycium stellatum Speg., Kaktusy 75, 11 : 131, 1975
Schütz B., Monografie rodu Gymnocalycium, p. 125, 1986

 

Autoři
Text i foto: Václav Jiránek.
Vyobrazená rostlina je široká 50 mm a pochází ze sbírky autora textu.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím tri a devet