Název
PYRRHOCACTUS FLOCCOSUS Ritt.
 

Taxon
Pyrrhocactus floccosus Ritter, Taxon 12 : 32, 1963
Neochilenia floccosa (Ritt.) Backeberg, Deser. Cact. Nov. III : 9, 1963
Druh byl pojmenován "floccosus" podle toho, že chomáčky jemných bílých chloupků na areolách dávají rostlině vzhled, jako by byla posetá vločkami vaty.

 

Popis
Tělo
stonek jednotlivý,zelený, až asi 300 mm dlouhý při tloušťce 40-60 mm, téměř bez řepovitých kořenů, temeno ploché, otrněné. Žeber 13, 7-10 mm vysokých, většinou stočených, velmi tupých se zářezy, hrbolky pod areolami s malými kulatými bradami, později se žebra v podélném směru smršťují, takže areoly jsou silně nakloněné a příčné zářezy pod areolami sestupují do dělících brázd žeber. Areoly asi 5 mm v průměru, kulaté, jen několik mm od sebe vzdálené, trochu člunkovité, zapuštěné do tupé vnější strany hrbolků. Trny smolně černé až šedočerné s tmavou špičkou, jehlancovité, okrajové směřují zpola do stran, jsou většinou rovné v počtu 8-10, 7-20 mm dlouhé, postranní jsou nejdelší, střední 1-2, někdy 3-4, poněkud silnější, 10-25 mm dlouhé, rovné odstávající, navíc je kolem celého okraje areol či jen na spodním okraji vně trnů množství jemně hedvábných, většinou trochu zkadeřených chlupů délky 10-20 mm, které tělo zpola zahalují.
Květy
poblíž temene, 25-33 mm dlouhé, široce otevřené. Semeník olivově zelený s drobnými úzkými červenavými a silnými bílými vločkami, nad nimi vně trochu zaškrcený, nektarová komůrka 3-4 mm široká, trubka nad nektarovou komůrkou 10-11 mm dlouhá, nálevkovitě urnovitá, okvětní lístky, které na svých bázích stojí paralelně, jsou nahoře ven ohnuté, otvor trubky je 8 mm široký, trubka je uvnitř bělavá, vně červenavá či zelenočervenavá, porostlá jako semeník, navíc nahoře s nemnohými jemnými bílými vlasovými štětinami, tyčinky bělavé, 7-8 mm dlouhé, horní sahají až asi k bázi okvětních lístků, prašníky bledě žluté, čnělka červená se 7-8 červenavě žlutými, 3-4 mm dlouhými paprsčitými bliznovými laloky, které silně převyšují prašníky, okvětní lístky 12-15 mm dlouhé, 3-5 mm široké, kopisťovité, nahoře krátce zašpičatělé až zaoblené, okraj nepatrně zubatý, vnitřní okvětní lístky bílé či trochu růžové, vnější karmínové.
Plod
asi 10 mm silný a o málo delší, dole červený, nahoře zelenavý, vně jako semeník se silnou vlnou, jen málo dutý, semenné provazce jsou trochu šťavnaté, otvor dna kulatý.
Semeno
asi 1,2 mm dlouhé, 0,8 mm široké, testa hnědočerná, matná.

 

Variety
var. minor (Ritt.) Ritter. Liší se od typu tím, že na areolách chybějí chlupy, trnů je více a jsou více šídlovité. Označení inor vzniklo tím, že Ritter původně tuto rostlinu za varietu Pyrrhocactus echinus, kterému se velmi podobá, avšak je menší. Později, s přihlédnutím ke květům ji zařadil jako varietu k Pyrrh. floccosus.

 

Výskyt
Rostliny objevil Ritter v r. 1956, semena byla nabízena pod označením
FR 545.
Přesnou lokalizaci naleziště Ritter neudal z obavy před vyhubením rostlin na typovém nalezišti, protože celkový rozsah naleziště je údajně velmi malý. Pyrrhocactus floccosus spolu s druhy glaucescens a echinus tvoří užší okruh blízce příbuzných druhů, které se poměrně vzácně vyskytují na pobřeží a v přilehlých horách na jih od čilského přístavu Antofagasta v rozsahu asi 50-70 km pobřežního pásu. Z toho je lokalita Pyrrhocactus floccosus nejvíce na jih položená.

 

Pěstování
Jako všechny pyrhokaktusy ze severních oblastí Chile je i Pyrrhocactus floccosus v kultuře poněkud choulostivější. Pravokořenný nesnáší déletrvající přemokření substrátu a ztrácí kořeny. Také ochota k nasazení poupat je menší. Tyto problémy odstraňuje naroubování na E.jusbertii nebo T.peruvianus, které se jako podložky dobře osvědčují. Rostliny potřebují dostatek slunečního světla, vyhovuje jim však spíše světlo rozptýlené. Na přímém slunci se, zvláště zjara, snadno popálí. Při snížení intensity světla se snadno vytahují. Zimu snáší dobře, pokud teplota neklesá pod 5-8°C a rostliny jsou drženy v suchu. Množit je lze dobře semeny, odnožují jen vzácně.
Autor textu: Václav Dvořák.

 

Poznámky
V našich sbírkách se častěji vyskytují rostliny, které nesouhlasí přesně s popisem, stonek není zelený, ale má více či méně hnědavý, šedavý nebo nafialovělý nádech a také trny nejsou černé, ale spíše nahnědlé, šedé nebo hnědavě šedé. Tyto rostliny snad lze pokládat za formy Pyrrhocactus floccosus, protože jinak se svým vzhledem, květem i tvorbou chlupů shodují s typem.

 

Literatura
Dvořák V., Čilské kaktusy II, Fričiana VIII, : 6, 1982
Hauhh E., Kakteen und andere Sukkulenten, : 73, 1978
Ritter F., Kakteen in Südamerika III, : 938, 1980
Wirth A., Kakteen und andere Sukkulenten, : 80, 1979

 

Autoři
Autor textu: Václav Dvořák.
Autor foto: Karel Crkal.
Rostlina je ve sbírce Pavla Pavlíčka v Chrudimi.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím osm a devet