Název
ECHINOCEREUS VIRIDIFLORUS Engelm. var. DAVISII (A.D.Houghton)
 

Taxon
Echinocereus viridiflorus Engelmann var. davisii (A.D.Houghton) V.T.Marshall in Mashal et Bock, Cactaceae, p. 119, 1941
Echinocereus davisii A.D.Houghton, Cact. Succ. J. (US), 2 : 466, 1931 (nom. n., valid. C.Backeberg, Die Cactaceae, 4 : 2017, 1960)
Varieta byla pojmenována na počest Jeffersona Davise, významného státního úředníka v USA.

 

Popis
Tělo
stonek kulovitý nebo téměř kulovitý, 13-30 mm dlouhý, jednotlivý; žeber 6-8, rozdělených hrboly, tmavě zelených. Areoly úzce oválné až protáhlé, 3-5 mm dlouhé, v mládí s drobnými chomáčky vlny. Trny jen okrajové, bílé špice a někdy i delší část trnu tmavě hnědá, počet v areole 8-13, vrchní nejkratší, štíhlé, na průřezu kruhovité, asi 3-6 mm dlouhé, boční trny delší, tlustší, obvykle ploché, 5-8 mm dlouhé, rovné i často poněkud zakřivené a zpět k tělu zahnuté.
Květy
slámově žluté až nazelenalé, asi 25 mm široké, vnější okvětní lístky úzké, s načervenalým až okrovým středním proužkem, s nažloutlými okraji, špičaté, celokrajné; vnitřní okvětní lístky slámově žluté, ostře špičaté; nitky zelené, prašníky světle žluté; čnělka světle zelená, s 5 světle zelenými, zakřivenými bliznovými laloky; květní lůžko otrněné.
Plody
oválné, asi 10 mm dlouhé, zelené.
Semena
černá, asi 1 mm velká.

 

Variety
Varieta davisii je poměrně uniformní, velmi snadno rozpoznatelná, a nezaměnitelná s ostatními varietami druhu. Proměnlivost se omezuje jen na odstíny barvy květů, či na počet a délku trnů. K nominátní varietě E. viridiflorus
var. viridiflorus je mimo
var. davisii přiřazována ještě
var. correllii.

 

Výskyt
E. viridiflorus var. davisii obývá celkem omezený areál. Často roste v mechem zarostlých skalních puklinách, v horské pouštní oblasti Grassland, v okrese Brewster na jih od Marathonu v Texasu, ve výškách 1200-1350 m n. m.

 

Pěstování
Informace o tom, že rostlinky rostou ukryté v mechu, napovídají údaj o značné toleranci k vlhkému prostředí. Přes tuto skutečnost jsou v kultuře na vlhko poměrně citlivé. Semenáčky jsou v prvních letech choulostivé, snadno reagují na pěstitelské přehmaty, navíc rostou nesmírně pomalu. Většinou se proto pěstují roubované, tím také narůstají do mnohem větších rozměrů, než udává popis. Naroubované na některou z běžných podložek také mnohem bohatěji kvetou brzy na jaře množstvím vonících květů. Roubované také velmi ochotně odnožují, tuto vlastnost lze úspěšně využít pro další namnožení druhu.
Rostlinu ve vlastní sbírce fotografoval autor textu Pavel Pavlíček.

 

Poznámky
V literatuře i ve sbírkách je rostlina vedena často pod jménem Echinocereus davisii. Blízký příbuzenský vztah k E. viridiflorus je však zřejmý. D.Weniger se přesto přimlouvá za respektování postavení taxonu v hodnotě druhu, zatímco poslední studie N.P.Taylora jej řadí jako varietu: E. viridiflorus var. davisii.
Rostlina je jednou z nejmenších v čeledi kaktusovitých, vykvétá již při šířce necelého centimetru. Ve sbírkách je celkem běžná, častěji ovšem roubovaná. V přírodě je poměrně vzácná. Poté, co Houghton v roce 1931 rostlinu popsal, naleziště zaplavili sběratelé i obchodníci a odvezli odtud stovky rostlin. Díky tomu se divoká populace rychle zmenšovala. Až teprve v nedávné době přešla oblast výskytu do rukou soukromých majitelů, kteří sběr zakázali. Je to také jediná možnost, jak docílit přežití nejen této rostliny, ale i dalšího "trpaslíka", který se vyskytuje společně - Escobaria minima (syn E. nelieae). Obě rostliny rostou dokonce i ve stejných podmínkách v mechu, ve skalních rozsedlinách vápencových útvarů. Díky mechové pokrývce je drobná rostlina sotva viditelná, nad mechem bývají vidět pouze její květy. Zajímavé je, že areál var. davisii není souvislý, rostlinky se vyskytují pouze na některých kopcích, na pozemcích dvou - tří rančů poblíž Marathonu.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 4 : 1977, 1960
Benson L., The Cacti of the United States and Canada, p. 675, 1982
Hrabě V., Kaktusy 71, 7 : 15, 1971
Růžička J., Chrudimský kaktusář (květen 82), p. 19, 1982
Shäfer Anna, Cact. und and. Sukk., 20 : 22, 1969
Taylor N.P., The genus Echinocereus, p. 104, 1985
Weniger D., Cacti of the Southwest, p. 16, 1970

 

Autoři
Rostlinu ve vlastní sbírce fotografoval autor textu Pavel Pavlíček.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

vera (2008-12-25 21:00:50)
nadhera,jsou mrazuvzdorne?udajne echinocerusy jsou ??
Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sedm a devet