Název
DISCOCACTUS BAHIENSIS Br. et R. emend. Buin. et Bred.
 

Taxon
Discocactus bahiensis Britton et Rose emend. Buining et Brederoo, in Buining, The genus Discocactus, 1976
Discocactus bahiensis Br. et R., The cactaceae, 3 : 220, 1922
Jméno "bahiensis" vyjadřuje původ rostliny (druhu) ze státu Bahia v Brazílii.

 

Popis
Tělo
stonek odnožující, trsovitý, jednotlivé hlavy zploštěle polokulovitého tvaru až 150 mm široké a asi až 50 mm dlouhé, kořeny vřetenovité, ztlustlé, žeber až 12, přímých, rozpadlých do hrbolců, pokožka lesklá, tmavozelená, areoly oválné, až 7 mm dlouhé a 5 mm široké se světle hnědou vlnou, starší areoly holé. Okrajových trnů 7-9, 30-35 mm dlouhých, navíc často 2-3 přídavné zakrnělé trny v horní části areoly, obloukovitě zahnuté ke stonku, pružné, hnědavé až rohovinově šedohnědé barvy s tmavším černohnědým hrotem. Středové trny chybějí. Cefálium malé, asi 30 mm široké a 10 mm vysoké, složené většinou pouze z bělavé až bělošedé vlny, štětin málo a jen několik při okrajích cefália.
Květy
trubkovité, až 50 mm dlouhé a 32 mm široké s výraznou trubkou porostlou odstávajícími šupinami tmavší barvy, okvětní lístky bílé, až 20 mm dlouhé a 5 mm široké, vnější s tmavším hrotem a někdy s tmavším středovým proužkem, vnitřní čistě bílé, zaoblené.
Plod
kyjovitý, 40 mm dlouhý a asi 8 mm široký, téměř bílý anebo s tmavším vrcholem.
Semena
přilbovitého tvaru s bradavičnatou testou leskle černé barvy, až asi 1,8 x 1,9 mm velká.

 

Variety
nebyly udány, ovšem známe několik sběrů pod různými polními čísly, které se mezi sebou liší v otrnění. Některé z nich zřejmě představují přechodné formy k D. subviridigriseus, který roste nejblíže.

 

Výskyt
V původním popise bylo udáno naleziště u Juazeiro, Bahia, Brazílie. Buining popisuje hledání tohoto ztraceného druhu v okolí dnes velkého města Juazeiro v roce 1968. Spolu s Horstem potvrdili výskyt u osady Abreus, jižně od města Juazeiro podél řeky Rio Salitre. Roste zde na skalnatých a písčitých půdách v řídkých porostech dřevin v nadmořské výšce asi 450 m.

 

Pěstování
D. bahiensis náleží k choulostivějším zástupcům rodu Discocactus, vzhledem k původu z tropických a vlhkých oblastí. Vyžaduje celoročně příznivé podmínky, tj. teploty neklesající ani v zimních měsících pod 15 stup. C (nejlépe kolem 20 stup. C) a jen krátké období zimního klidu. Množí se však poměrně snadno nejen výsevem, ale také odnožemi, které již ve velikosti asi 1 cm zakládají vlastní kořeny a po oddělení je lze pěstovat samostatně. Pravokořenné rostliny vyžadují kyselý substrát. Doporučit lze roubování na všechny dosažitelné podnože - jako nevhodná trvalá podnož se ukázala Pereskiopsis. Květy se objevují asi po 5-6 letech od výsevu a to po celé jarní a letní období.
Na snímku R.Šubíka je semenáč roubovaný na Echinopsis cv., ze semen sbíraných P.Braunem v roce 1981 u Juazeiro.

 

Poznámky
Původní rostliny, originály pro popis, sbíral začátkem tohoto století dr.L.Zehntner. V roce 1968 ještě žila jeho manželka ve městě Juazeiro v Brazílii, Horst a Buining však již nenašli nic z jeho dřívější sbírky kaktusů. Britton a Rose však uložili herbářované originály v botanické zahradě v New Yorku (Zehntnerovy originály) a tak je bylo možné identifikovat a nakonec potvrdit shodnost původních sběrů s novějšími nálezy v okolí Abreus (pod sběrovými čísly H 437) od řeky Rio Salitre. Popis Brittona a Roseho sice mluví o poměrně malých rostlinách (6 cm velkých s 10 žebry), to je však zřejmě dáno tím, že D. bahiensis dospívá již v malé velikosti, přestože později narůstá a velikost stonku a počet žeber se zvyšuje. Bylo potvrzeno i u nás v kultuře, kdy květní zralosti dosahují rostliny o velikosti 5-6 cm. Ve sbírkách se navíc silně prosazuje trsovitý vzrůst tohoto druhu, zřejmě více než u přírodních exemplářů. Blízce příbuzným druhem je D. subviridigriseus, který roste nedaleko, západně od města Juazeiro a je pravděpodobné, že v budoucnosti dojde k sloučení obou taxonů na úrovni variet. V posledních letech však byl v okolí Juazeiro nalezen větší počet odlišných populací, zejména Warrasem, Esteves-Pereirou a Braunem a tak zhodnocení celého příbuzenského okruhu je ve stadiu zkoumání.

 

Literatura
Buining A.F.H., The genus Discocactus, 1976

 

Autoři
Na snímku R.Šubíka je semenáč roubovaný na Echinopsis cv., ze semen sbíraných P.Braunem v roce 1981 u Juazeiro.
Text: J.Říha.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím tri a sedm