Název
ARIOCARPUS RETUSUS Scheidw. var. FURFURACEUS (Watson) Frank
 

Taxon
Ariocarpus retusus Scheidweiler var. furfuraceus (Watson) Frank in Krainz, Die Kakteen, 1. 10. 1975
Mammillaria furfuracea Watson, Proc. Amer. Acad. Sci., 25 : 150, 1894
Anhalonium furfuraceum (Watson) Coulter, Contr. US. Nat. Herb., 3 : 130, 1894
Ariocarpus furfuraceus (Watson) Thompson , Rept. Mo. Bot. Garden, 9 : 130, 1898
Ariocarpus furfuraceus (Watson) Thompson var. rostratus A.Berger, Kakteen, p. 334, 1929
Furfuraceus znamená latinsky otrubičný, plevinatý; v našem případě se význam vztahuje s největší pravděpodobností k šedavé barvě bradavek.

 

Popis
Tělo
stonek jednotlivý, šedý až modrozelený, zploštěle kulovitý s mohutnou podzemní částí, 100-250 mm široký; odstávající vztyčené bradavky trojúhelníkovitého tvaru bez ostrých hran, s horní částí vypouklou a více méně rozbrázděnou, 15-40 mm dlouhé, 10-35 mm široké, zakončené ostrou špicí s okrouhlou částí dimorfní areoly, pokrytou nažloutlou, šedou až hnědou vlnou. Trny v dospělosti chybějí.
Květ
30-50 mm velký, bílý až růžový, někdy s tmavším růžovým nebo hnědavým proužkem; tyčinky žlutavé až růžové, prašníky sytě žluté, 4-8 bliznových laloků bílých až narůžovělých.
Plod
ve zralosti bělavý až růžovočervený, 10-25 mm dlouhý, 5-10 mm široký, nejprve s dužnatým, později papírovitě vysychajícím oplodím.
Semena
černá, jamkovaná, 1 mm velká.

 

Variety
A. retusus var. furfuraceus je taxonem s velkou variabilitou, projevující se zejména různorodostí tvaru, velikostí a stupněm povrchového zbrázdění bradavek; rozdíly se projevují také v barvě květu, která kolísá od čistě bílé až po růžovou. Jeho blízká příbuznost k A. retusus je nesporná a oba taxony vytvářejí plynulou řadu forem, takže určení je někdy skutečným problémem.
Při volbě taxonomické koncepce jsme se proto přidrželi celkem vžitého schématu, které na jedné straně naznačuje příbuzenské vztahy, zároveň však ponechává určitou míru diferenciace. A.Retusus je v tomto pojetí rozdělen na
- var. retusus a
- var. furfuraceus.
Rozdíly mezi oběma jsou dány pouze tvarem bradavek s tím, že u var. furfuraceus podstatněji vyniká jejich špičaté zakončení s vyvinutější tzv. trnitou částí dimorfní areoly. Bradavky jsou celkově oblejší, horní část je vypouklá a velmi často rozvrásněná oproti trojúhelníkovité, ploché a nejčastěji hladké bradavce var. retusus.
Extrémní zobákovité zakončení téměř hladké bradavky a bohatě vyvinutý zbytek areoly, posunutý směrem od hrotu bradavky u některých rostlin vedly A.Bergera k popisu A. furfuraceus var. rostratus. Tato varieta nemá dnes po zjištění obrovské proměnlivosti komplexu A. retusus opodstatnění.
Variabilitu na nalezištích potvrzují i Chvastek a Žwak, kteří pozorovali na jediné lokalitě rostliny s různými tvary bradavek. Velkou variabilitu dokazují i přiložené snímky, zobrazující dva extrémy - bělokvětou formu s krátkými a širokými bradavkami a růžovokvětou formu s dlouhými bradavkami.

 

Výskyt
Typovou rostlinu, která byla podkladem pro Watsonův popis, nalezl v roce 1889 Pringle v průsmyku Carneros, Coahuila, Mexiko. Var. furfuraceus roste rozptýleně na velké rozloze, zahrnující v sobě státy Coahuila, Nuevo Leon, San Luis Potosí a Zacatecas. Nejvíce je však zastoupen na pomezí států Nuevo Leon a Coahuila v údolí mezi městy Saltillo a Monterrey. Rostliny vyhledávají vápencové, vzácněji sádrovcové kamenné plošiny v nadmořské výšce 1200-1600 metrů.

 

Pěstování
Ariocarpus retusus var. furfuraceus se stejně jako ostatní ariokarpusy pěstuje nejčastěji roubovaný. Roubování se provádí ihned po vyklíčení, obvykle na různé podnože Echinopsis. Pravokořenná kultura je samozřejmě obtížnější a zdlouhavější, pěstitelské přehmaty se zejména v juvenilním stadiu nevyplácejí. Rostliny dospívají a kvetou ve velikosti okolo 50-60 mm, což představuje alespoň deset let pěstování. Jako substrát volíme propustnou směs s neutrální nebo mírně alkalickou reakcí. Podmínkou úspěšného pěstování pro roubované i pravokořenné rostliny je však světlé a teplé stanoviště po celou sezónu. Dostatek světla na podzim je třeba pro zdárný průběh kvetení - ariokarpusy nasazují na květ obvykle v září a vykvétají až říjnu. Při přezimování nevyžadují rostliny bezpodmínečně světlé stanoviště, i teploty mohou vystoupit nad obvykle předepisovaných 10-12 stup.C.

 

Poznámky
Ariocarpus jako rod je z taxonomického hlediska ustálený. Současnou, obecně přijímanou podobu mu vtiskl ve své revizi rodu prof. E.F.Anderson na přelomu padesátých a šedesátých let. Podle stavby areoly se rod dělí na dva podrody - Ariocarpus a Roseocactus.
A. retusus var. furfuraceus je vzhledem ke své dimorfní areole řazen do podrodu Ariocarpus. E.F.Anderson zastánce širšího pojetí, varietu neuznává, celou tuto variabilní skupinu nedělí a shrnuje pod název A. retusus.

 

Literatura
Anderson E.F., A taxonomic revision of Ariocarpus (Cactaceae) Cact. Succ. J. (US), 37 : 39-49, 1965
Backeberg C., Die Cactaceae, 5 : 3083-3090, 1962
Bouma M., Příspěvek k pěstování rodu Ariocarpus generativním způsobem, Aztekia, 4/2 : 6-11, 1981
Frank G., Die Arten, Varietäten und Formen der Gattung Ariocarpus, Kakt. und and. Sukk., 21 : 82-86, 1970
Habermann V., Ariocarpus retusus, Kaktusy 76, 12 : 99-104, 1976
Hájek F., Mexické zápisky, Kaktusy 79, 15 : 51-55, 1979
Heyer W., Ariocarpus retusus Scheidweiler und die Form furfuraceus, Kakt. und and. Sukk., 33 : 16-18, 1982
Staník R., Lux A., Ariocarpus retusus Scheidweiler, Kaktusy-Sukulenty, 3 : 3-5, 1982
Voldán M., naleziště ariocarpusů, Kaktusy 66, 2 : 105-110, 1966

 

Autoři
Text: V.Šedivý.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím pet a deset