Název
UEBELMANNIA BUININGII Donald
 

Taxon
Uebelmannia buiningii Donald, Nat. Cact. Succ. J., 23 : 2, 1968
Rostlina byla pojmenována po A.F.H.Buiningovi, holandském pěstiteli, sběrateli, autorovi nových popisů a objeviteli mnoha jihoamerických kaktusů.

 

Popis
Tělo
stonek jednotlivý, kulovitý, ve stáří i mírně protáhlý, až 80 mm široký a 120 mm dlouhý; pokožka zelenavě červenohnědá, čokoládově hnědá až našedlá, pevná a tvrdá, slizové kanálky pod pokožkou nejsou vyvinuty; žeber až 18, asi 7,5 mm vysokých 6-15 mm širokých, silně hrbolcovitých; areoly kruhovitého tvaru, asi 2 mm široké, s bílou až našedlou vatou. Trny nerozlišené na středové a okrajové, 4 postavené do kříže, až 15 mm dlouhé, nejdelší většinou horní, další 2-4 kratší, asi 5 mm dlouhé, všechny zprvu žluté anebo žlutohnědé, později bělavě šedé.
Květy
až 27 mm dlouhé a 20 mm široké, lůžko květní silně chlupaté; okvětní lístky kopinaté, celokrajné, na konci špičaté až zašpičatělé, až 13 mm dlouhé a 2,5 mm široké, žluté barvy; blizna a tyčinky žluté.
Plod
kulovitý až vejčitý, 4-5 mm velký, žlutavý.
Semena
bradavičnatá, černá.

 

Variety
Horst a Übelmann udali dva svoje sběry v přírodě (HU 141 a HU 283), přičemž u vyššího čísla uvedli, že se jedná o varietu, odlišnou od nominátní var., ta však nebyla ani charakterizována ani validizována popisem.

 

Výskyt
U. buiningii je známa z pohoří Serra Negra ve státě Minas Gerais v Brazílii. Roste na rozpadlých křemencových skalách v řídkém lese palem a listnatých opadavých stromů, spolu s Pilosocereus werdermannianus var. densilanatus a Cereus crassisepalus. Je pravděpodobné, že existuje jen toto jediné, plošně omezené naleziště.

 

Pěstování
Jedná se o teplomilný druh, náročný na složení substrátu. Pěstujeme jej nejčastěji roubovaný. Za nejvhodnější podnože doporučujeme Echinopsis cv., Eriocereus jusbertii a Cereus peruvianus (roste však i na jiných podnožích). Nejlépe se roubují malé rostliny (např. odnože) do průměru asi 1 cm. Větší rostliny mají již tvrdou pokožku i dužninu a jejich roubování je proto obtížnější. Protože se u nás množí nejčastěji roubováním odnoží doporučujeme vegetativně množit malé rostlinky, které dobře odnožují a dobře se roubují. Seřízneme-li starší exempláře (dekapitujeme), odnožuje spodní část velmi neochotně. Na rozdíl od ostatních druhů se zdá být U. buiningii odolnější k chladu a lze ji bez problémů zimovat i při 10 stup. C, teplota však nesmí dlouhodobě pod tuto hranici poklesat. Kvete většinou v období krátkého dne, tj. v zimě nebo časně zjara. Není to však bez výjimky a některé rostliny kvetou i v letních a podzimních měsících. K násadě poupat je nutné vystavit rostliny během doby růstu plnému slunečnímu záření a držet je blízko skla.

 

Poznámky
Poslední terénní výzkum (P.Braun 1988) dokazuje, že výskyt tohoto druhu v přírodě je omezen a naleziště není větší než několik kilometrů čtverečních. Nikde jinde v okolí tento druh nebyl nalezen a to i přes usilovný průzkum. Všechny sběry pocházely (včetně Ritterových FR 1474 a FR 1474a) z této lokality. Proto také nelze uvažovat o varietách (např. HU 283, FR 1474a). V roce 1987 bylo na nalezišti nalezeno pouhých deset dospělých jedinců, přičemž v posledních dvou desetiletích byly z Brazílie vyváženy desítky kilogramů živých rostlin. U. buiningii má tedy velmi blízko k úplnému vyhubení.
U. buiningii je jedním z nejmenších druhů rodu Uebelmannia. Dospívá ve velikosti 2 cm, zejména v kultuře po naroubování. Poměrně nejsnadněji (ve srovnání s ostatními druhy rodu) u nás kvete a je tedy naděje, že se podaří udržet U. buiningii do budoucna, což by byla cesta, jak tento druh zachránit před úplným vyhubením.
Na rozdíl od ostatních druhů rodu, postrádá U. buiningii slizové kanálky pod pokožkou. Pokožka je však stejně pevná a na exponovaných stanovištích je pokryta šedavou voskovitou vrstvou.

 

Literatura
Braun P., Kakt. und and. Sukk., 38, příloha, 1987
Braun P., Uebelmannia buiningii - Eine bald ausgerottete Art, Kakt. und and. Sukk., 39 : 2-3, 1988
Lux A., Uebelmannia Buining, Kaktusy, Sukulenty, 2 : 50-54, 1981
Stuchlík S., Kristátní Uebelmannia buiningii, Kaktusy, 17 : 83-84, 1981

 

Autoři
Text: J.Říha.
Na snímku J.Krále je roubovaný semenáč ve sbírce M.Pavky v Čejkovicích.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím dve a dve