Název
REBUTIA WESSNERIANA Bew. var. WESSNERIANA
 

Taxon
Rebutia wessneriana Bewerunge, Sukkulentenkunde, 2 : 24, 1948
Rebutia senilis Backeb. var. hyalacantha backeb., Der Kakteenfreund, 1 : 131, 1932
Rebutia hyalacantha (Backeb.) Backeb., Die Cactaceae, 3 : 1551, 1959
Rebutia calliantha Bew. f. hyalacantha (Backeb.) Buin. et Don., Sukkulentenkunde, 7/8 : 103, 1963
Rebutia krainziana Kessler. var. wessneriana (Bew.) Krainz et Haarm., Katalog der Städtischen Sukkulentensammlung Zürich, 2 : 107, 1967
Rebutia krainziana Kessler. var. hyalacantha (Backeb.) Buchheim, in Zander, Handwörterbuch der Pflanzennamen, 10 : 743, 1972
Druh byl pojmenován na počest W.Wessnera, německého specialisty na rody Lobivia a Rebutia.

 

Popis
Tělo
rostlina odnožující, později trsovitá, jednotlivé stonky stlačeně kulovité až téměř kulovité, až 70 mm vysoké a 80 mm široké, zelené, při plném oslunění s načervenale fialovým nádechem; temeno snížené, jen málo plstnaté, málo otrněné. Žebra spirálovitá, rozložená v okrouhlé, 2 mm vysoké hrboly; areoly 2,5 mm dlouhé, 5 mm vzdálené. Trnů asi 25, nerozlišitelné na okrajové a středové, až 20 mm dlouhé, bílé, horní s lehce nahnědlou špičkou.
Květy
55 mm široké, zářivě krvavě červené, cizosprašné; okvětní lístky úzce kopinaté, asi 30 mm dlouhé a 6 mm široké, špičaté; květní lůžko a květní trubka červené s nafialovělými šupinami; nitky červené, prašníky žluté; čnělka růžově oranžová, na bázi srostlá v délce 2-3 mm s úzkou květní trubkou, blizna bílá.
Plod
kulovitý, bledě fialový až růžově červený, s purpurovými šupinami.
Semena
podlouhlá, přes 1 mm dlouhá, leskle černá; hilum bazální, nažloutle bílé.

 

Variety
Do úrovně variety R. wessneriana byla roku 1959 přeřazena R. calliantha, taxon popsaný současně s R. wessneriana jako samostatný druh. Tím je na úrovni druhu dána trvale priorita jménu R. wessneriana před jménem R. calliantha.
R. wessneriana je značně proměnlivý taxon, který navíc výrazně reaguje na vnější podmínky, zejména v charakteru a barvě otrnění. K R. wessneriana byly jako vnitrodruhové taxony přiřazeny i R. calliantha var. beryllioides, R. permutata a R. permutata var. gokrausei, poslední dvě jména však nebyla platně publikována, a proto i na nich založené kombinace jsou neplatné. R. wessneriana byla popsána podle rostlin, které pocházely ze zásilek Stümera a Marsonera firmě Winter, odkud byly dále šířeny. Lokality nebyly známé, až nově byl jako R. wessneriana označen sběr WR 234. Do příbuzenstva R. wessneriana patří rovněž sběr WR 661, označený jako R. permutata.

 

Výskyt
Naleziště původních rostlin, podle kterých byl druh popsán, není známé. Rauschovy sběry pocházejí z Argentiny, z provincie Salta, WR 234 z Quebrada de Humahuaca, od Alemania, a WR 661 z Quebrada Escoipe, od Guachipas.

 

Pěstování
R. wessneriana roste dobře pravokořenná a je zcela zbytečné ji roubovat. Dobře propustný substrát, v době růstu dostatek světla, vzduchu a vláhy a ve vegetačním klidu úplné sucho při teplotách 5-10 stup. C jsou podmínky pro dobrý růst a bohatou tvorbu velkých, nápadných květů. Snadno se rozmnožuje odnožemi i výsevem.

 

Poznámky
R. wessneriana byla popsána roku 1948 Bewerungem jako samostatný druh, stejný taxon byl popsán již roku 1932 Backebergem na úrovni variety jako R. senilis var. hyalacantha. Současně s publikací R. wessneriana byly popsány i další dva blízce příbuzné taxony, R. calliantha a R. krainziana, jako samostatné druhy. Tyto skutečnosti jsou dodnes příčinou pochybností a nejasností kolen taxonomického řešení těchto taxonů. Na úrovni druhu je správné jméno R. wessneriana a Backebergovo jméno R. hyalacantha je nadbytečné, priorita Backebergova jména platí pouze na úrovni variety. Situaci navíc komplikují dosti rozšířené rostliny pod jménem R. senilis var. hyalacantha, které skutečně vykazují znaky R. senilis s. s. - samosprašné květy s poněkud širší trubkou a volnou čnělkou. Tyto rostliny zřetelně neodpovídají Backebergovu popisu R. senilis var. hyalacantha a označovat je tímto jménem je chybné. Jedná se o zajímavý morfotyp R. senilis s hustým sklovitě bílým otrněním.
Popisy R. wessneriana a R. senilis var. hyalacantha se liší jen nepatrně. Jediný zde existující rozdíl v odstínu otrnění je zcela v rozmezí přirozené variability a lze jej pozorovat i na týchž rostlinách v závislosti na podmínkách kultury.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 3 : 1551, 1959
Backeberg C., Das kakteenlexikon, p. 384, 385, 1966
Bewerunge W., Kakt. und and. Sukk., 24 : 181, 1973
Donald J.D., Nat. Cact. Succ. J., 14 : 4, 1959
Hlinecký A., Fričiana, 5/36 : 18, 1965
Köhler U., Kakt. und and. Sukk., 15 : 134, 1964
Simon W., kakt. und and. Sukk., 22 : 238, 1971

 

Autoři
Text: Karel Crkal, Otakar Šída.
Foto a sbírka: Karel Crkal.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím ctyri a ctyri