Název
REBUTIA EINSTEINII Frič var. GONJIANII (Kiesling) Donald
 

Taxon
Rebutia einsteinii Frič var. gonjianii (Kiesling) Donald, Ashingtonia, 1 : 83, 1974
Rebutia gonjianii Kiesling, Bol. Soc. Argent. Bot., p. 132, 1963
Lobivia einsteinii (Frič) Rausch var. gonjianii (Kiesling), Rausch, Lobivia 85, 1986
Druhové jméno zvolil A.V.Frič na počest fyzika A.Einsteina. Jméno variety bylo vybráno po objeviteli, argentinském milovníku kaktusů B.Gonjianovi.

 

Popis
Tělo
stonek většinou odnožující, později silně trsovitý, jednotlivé stonky krátce válcovitého tvaru, asi 20-30 mm dlouhé a asi 10 mm široké, s dlouhým řepovitým kořenem; žeber 15-17, spirálovitě uspořádaných, plochých a v nízké hrbolce rozpadlých; pokožka tmavozelená, často s šedavým až načervenalým nádechem; areoly protáhlé, až 2 mm dlouhé s bělavou plstí. Okrajových trnů 10-12, přitisklých, asi 1-2 mm dlouhých, bělavých s tlustší a tmavší bází. Středové trny chybí.
Květ
nálevkovitého tvaru, asi 25-30 mm dlouhý a široký; okvětní lístky kopinaté, celokrajné, na konci zašpičatělé, vnější nazelenalé barvy s patrným tmavším středním proužkem, vnitřní zlatožluté; nitky tyčinek běložluté; blizna a čnělka bělavé.
Plod
kulovitého tvaru 6-10 mm velký, černozelené barvy, vysýchavý a rozpadající se, zevně šupinatý a porostlý šedými chlupy a bělavými štětinami.
Semena
asi 1 mm velká, testa šedočerné barvy s bazálním hilem.

 

Variety
R. einsteinii byla původně A.V.Fričem udána s několika varietami, resp. druhy blízce příbuznými (R. karreri, R. rubriviridis, R. steineckei aj.). Později se ukázalo, že celý okruh zahrnuje mnohem více příbuzných taxonů. Poslední přehodnocení komplexu provedl W.Rausch, který ovšem tyto rostliny zařadil do rodu Lobivia. K Rebutia (resp. Lobivia) einsteinii řadí
var. einsteinii,
var. atrospinosa Rausch,
var. aureiflora (Backeb.) Rausch,
var. elegans (Backeb.) Rausch,
var. gonjianii (Kiesling) Rausch.
Proměnlivost různých klonů R. einsteinii var. gonjianii je poměrně malá. Rozlišit lze hustěji otrněné jedince s delšími trny a jedince s trny řidšími a kratšími. Od všech variet R. einsteinii je var. gonjianii velmi dobře odlišitelná.

 

Výskyt
Areál rozšíření R. einsteinii je poměrně rozsáhlý. Var. gonjianii má naleziště na horských hřebenech tvořící západní hradbu hor nad Quebrada de Humahuaca, severozápadním směrem od měst Huilcalera, Tilcara a v posledních letech bylo ověřeno rozšíření mezi osadami Tilcara a Purmamarca. Roste v nadmořských výškách okolo 3200 m na suťových usazeninách slepených jílem za doprovodu řídkých trsů trav, mechů a lišejníků, velmi vzácně se vyskytují i zakrslé keře. Srážky na nalezišti nepřesahují v ročním úhrnu 400 mm. Teplotní minima většinou neklesají pod 5 stup. C.

 

Pěstování
Vysokohorské rostliny jsou na jedné straně odolné k extrémům počasí, snášejí mráz, sucho, sluneční úpal. Pěstování v našich klimatických podmínkách však nelze označit za snadné. Nutno respektovat zejména požadavek maxima slunečního záření a hojné větrání a vzhledem k řepovitým kořenům i opatrnou zálivku. Ve sbírkách je většina rostlin ve formě roubovanců. Za podnože volíme malé exempláře nejrůznějších podložkových druhů. Zimujeme při teplotách pod 10 stup. C, nejlépe na světle. Roubovanci více odnožují a také více kvetou.
Na snímku J.Krále je rostlina sbíraná R.Kieslingem u Huilcalera v Argentině, roubovaný exemplář.

 

Poznámky
Již ve čtyřicátých letech tohoto století vznikly kombinace autora R.Wessnera, které zavrhovaly jména Cylindrorebutia, Rebulobivia a Mediolobivia. Navrhly jméno Lobivia schmiedcheniana. Toto zařazení bylo v té době avantgardní a vystihlo skutečnost, že se v našem případě jedná o rostliny, které lze zařadit i do rodu Lobivia.
Konečně i jména Mediolobivia a Rebulobivia naznačují, že autoři si byli dobře vědomi sounáležitosti. W.Rausch (1986) přinesl celkové uspořádání složitého komplexu R. einsteinii a zařadil jej do rodu Lobivia. Vymezení obou rodů, tj. Lobivia a Rebutia je obtížné, dnes dané víceméně konvencemi.
R. einsteinii var. gonjianii je drobná pomalu rostoucí rostlina s velkými řepovitými kořeny. W.Rausch udává svůj nález z okolí Purmamarca, který byl stěží 1 cm velký, a který provizorně nazval Pygmaeolobivia lanata. Argentinský kaktusář Barkev Gonjian nalezl stejné rostliny u Huilcalera a tyto sběry se staly Robertu Kieslingovi podkladem pro popis Rebutia gonjianii.

 

Literatura
Donald J.D., Systematics of Rebutia, Ashingtonia, 2 : 112-114, 1976
Rausch W., Lobivia 85, 1986
Schütz B., Rebutia einsteinii, Kaktusy, 13 : 78-82, 1977

 

Autoři
Na snímku J.Krále je rostlina sbíraná R.Kieslingem u Huilcalera v Argentině, roubovaný exemplář.
Text: J.Říha.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím tri a sedm