Název
PYRRHOCACTUS PAUCICOSTATUS (Ritt.) Ritt. var. VIRIDIS (Ritt.) Ritt.
 

Taxon
Pyrrhocactus paucicostatus (Ritter) Ritter var. viridis (Ritter) Ritter, Succulenta, 38 : 131, 1959
Horridocactus paucicostatus Ritter var. viridis Ritter, Succulenta, 38 : 113, 1959
Neochilenia paucicostata (Ritter) Backeberg var. viridis (Ritter) Backeberg, Die Cactaceae, 3 : 1834, 1959
Druh byl pojmenován podle vzhledu rostliny (paucicostatus = s málo početnými žebry) stejně i jméno variety (viridis = zelený).

 

Popis
Tělo
stonek 60-80 mm široký, 150-300 mm vysoký, trávově zelený s řepovitým kořenem nebo bez něho, žebra 10-20 mm vysoká v počtu 10-13, s bradovitými výběžky pod areolami; areoly s bílou plstí, 5-8 mm dlouhé, 3-5 mm široké, vzdálené od sebe asi 10-15 mm. Trny černé, šedivějící, šídlovité, vzhůru ohnuté; okrajových 5-8, dlouhé 15-30 mm, středové 1-4.
Květy
30-35 mm dlouhé, bez vůně; květní lůžko zelené nebo hnědavé s hnědými šupinami a bílými vločkami; květní trubka nálevkovitá, 12-18 mm dlouhá, nahoře s několika hnědými až červenými štětinami; nitky bílé, prašníky světle žluté; čnělka načervenalá s 8-10 krémově zbarvenými laloky blizny; vnitřní okvětní lístky bělavé, 17-20 mm dlouhé; vnější mohou být i narůžovělé s bělavým okrajem.
Plod
15-20 mm dlouhý, načervenalý nebo nazelenalý.
Semena
asi 0,7 mm dlouhá, 0,5 mm široká, testa hnědočerná, matná, jemně hrbolatá, hilum bílé, oválné.

 

Variety
var. viridis se od nominátní variety liší zelenou barvou epidermis, je robustnější a má více žeber. Jiné rozdíly Ritter neuvádí. Ve sbírkách však vidíme pod tímto označením dosti rozdílné rostliny, lišící se hustotou vytrnění, velikostí a odstínem barvy květu. Ritter nabízel semena této variety pod číslem FR 521a, v seznamu Knížeho jsou vedena pod číslem KK 67.

 

Výskyt
Rostliny se vyskytují ve střední části Chile v blízkosti města Paposo a na jih odtud. Z těchto míst pocházejí sběry Ritterovy i Knížete.

 

Pěstování
Pyrrhocactus paucicostatus var. viridis patří mezi odolné, u nás často pěstované druhy, které v kultuře většinou nedělají potíže. Roubované rostliny jsou robustnější a vydatněji kvetou, ale rostou uspokojivě i pravokořenné. Žádají dostatek světla, prudký úpal však snášejí špatně. Na substrát nemají zvláštní nároky, zimovat je nutné v suchu při teplotách 10 stup. C. Prakticky neodnožují, nicméně pěstování ze semen je poměrně snadné.

 

Poznámky
Pyrrhocactus paucicostatus var. viridis je nepochybně přechodným taxonem. Má blízký vztah jednak k nominátní varietě, která se vyskytuje severněji a dále k Ritterovu druhu Pyrrhocactus neohankeanus, který roste jižněji až k Taltal. Tím lze pravděpodobně vysvětlit skutečnost, že ve sbírkách se setkáváme s formami, které jsou bližší rostlinám severnějším (P. paucicostatus), či východnějším (P. neohankeanus var. elongatus a var. densispinus), na druhé straně pak rostlinám jižnějším (P. neohankeanus) z okolí Taltal. Zejména nádech nažloutlého tónu v květu (rostlina na snímku) svědčí o bližším vztahu k P. neohankeanus. Autor textu se domnívá, že vzhledem k heterogenitě tohoto komplexu by měl být tento taxon spíše přičleněn k jižnějšímu druhu P. neohankeanus jako varieta či forma, tento názor by však bylo třeba doložit doklady z nalezišť.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 6 : 3780, 1962
Dvořák V., Kaktusy 77, 13 : 12-17, 1977
Jahn E., Kakt. und and. Sukk., 22 : 183, 1971
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 3 : 964, 1980

 

Autoři
Text: Václav Dvořák.
Foto: Rudolf Slaba.
Rostlina na snímku je ve sbírce Václava Dvořáka v Písku.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím tri a tri