Název
NEOPORTERIA MULTICOLOR Ritt.
 

Taxon
Neoporteria multicolor Ritter, Taxon 12, : 33, 1963
Název multicolor - mnohobarevná se vztahuje k široké škále odstínů barev trnů různých rostlin tohoto druhu.

 

Popis
Tělo
stonek šedozelený, 50-80 mm silný, později se prodlužuje až asi na 150-200 mm, s kratší kořenovou řepou, žeber 13-19, u mladých rostlin žebra rozpadlá do hrbolků, později s hlubokými zářezy, hrbolky dlouze protažené, 7-13 mm vysoké, dozadu s malým bradovitým výběžkem. Areoly s bílou plstí, 7-10 mm dlouhé, 4-6 mm široké, odstup 7-10 mm, nahoře na starých hrbolcích, u starých rostlin napůl dosahující do zářezů. Trny co do barvy velmi rozdílné, od bělavých přes světle žlutou, tmavě žlutou, hnědou, červenohnědou, šedočernou až po smolně černou, nešedivějící, všechny trny jednoho exempláře poměrně stejně zbarvení, střední trny často trochu tmavší, všechny trny velmi silně vzhůru ohnuté, často zkroucené. Okrajové trny trochu silnější nebo jemnější, velmi ohebné někdy jemné a tenké jako štětiny, 15-25, jsou-li jemné může jich být až 40, okrajové většinou napůl odstávající, 30-60 mm dlouhé, střední vždycky silnější, s přechodem do okrajových, většinou 4-10, někdy až 15, zejména když jsou tenké, 35-70 mm dlouhé.
Květy
na temeni, 60-80 mm dlouhé, 40-60 mm široce otevřené, bez vůně, semeník trávově zelený až olivově zelený, 7-11 mm dlouhý, stejně široký 1 mm dlouhými, červenými nebo zelenavými šupinami s malými bílými vločkami, nitky bílé, dolní 25-40 mm dlouhé, horní 15-25 mm, paralelní, prašníky a pyl krémové, prašníky asi do poloviny výšky okvětních lístků, inserce 5-0 mm pod okrajem. Čnělka bílá, nahoře většinou červenavá, 50-65 mm dlouhá, 7-9 bledě žlutých až bílých rozprostřených větví blizny; okvětní lístky dlouze zašpičatělé, střední a zevní 17-30 mm dlouhé, 5-7 mm široké, purpurové, směrem k okrajům častěji nafialovělé, na bázi často bílé, vnitřní dovnitř směřující, jen na konci purpurové, dole bílé, asi o 5 mm kratší a o 2 mm užší; zevní silně navenek zahnuté, přecházející do šupin.
Plod
světleji nebo sytěji červený, 20-30 mm dlouhý, asi 15 mm silný, s kulatým bazálním otvorem.
Semena
asi 1 mm dlouhá, asi 0,8 mm široká, 0,6 mm silná, kýlnatá; testa černohnědá, matná, hrubě hrbolatě žebrovaná, hilum bílé, skoro kulaté.

 

Variety
Ve sbírkách nacházíme prakticky všechny barvy trnů, které uvádí Ritter. Formy se světlými trny převažují, je to dáno tím, že při křížení forem se světlá barva trnů jeví údajně jako dominantní. Také v kvalitě trnů jsou rozdíly, jsou exempláře s trny měkkými, štětinovitými, jiné mají trny hrubší, drátovité, zpravidla jsou vždy silně zkroucené, zprohýbané a rostlinu hustě obalují. Existují však exempláře s trny jen mírně zahnutými, řidšími, jejichž klasifikace je nejistá. Tyto formy se dle Rittera vyskytují dále na východ v horách u Illapel.

 

Výskyt
Typové naleziště udal Ritter u města Salamanca, department Illapel ve středním Chile ve vnitrozemí (FR 234). Rostliny nalezl také Kníže v téže oblasti u El Molle (KK 47, 48, KK 98). O rozsahu naleziště zprávy chybějí.

 

Pěstování
Jako vnitrozemské rostliny z Chile vyžadují v létě co nejvíce světla, snášejí uspokojivě i přímé slunce, v zimě v naprostém suchu při dostatku světla jim vyhovují teploty kolem 5 stup. C. Na vlastních kořenech zůstávají menší, kulaté, kvetou jen neochotně. Po naroubování vytvářejí větší nádherně vytrněné koule nebo sloupky a také bohatěji kvetou. Jako podložka se osvědčil T. peruvianus, na kterém vydrží řadu let. Prakticky neobrážejí, takže množit je lze pouze semeny.

 

Poznámky
Neoporteria multicolor patří k vnitrozemské skupině neoporterií s hustým barevným otrněním. Ritter uvádí její příbuznost se západnějším druhem Neoporteria coimasensis, která má trny skoro rovné, rovněž variabilní co do barvy a dále s Neoporteria nidus a N. nidus var. gerocephala, které se vyskytují severněji.

 

Literatura
Baborák J., Kaktusy - sukulenty, : 39, 1981
Backeberg C., Die Cactaceae III, : 186-1872, 1959
Dvořák V., Čilské kaktusy III, Fričiana VIII, : 1, 1982
Ritter F., Kakteen in Südamerika III, : 1039, 1980

 

Autoři
Text: Václav Dvořák.
Foto: Karel Crkal.
Vyobrazená rostlina pochází ze sbírky Karla Crkala z Pardubic.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sest a sedm