Název
COPIAPOA HUMILIS (Phil.) Hutch.
 

Taxon
aaa Copiapoa humilis (Philippii) Hutchinson, Cact. Succ. J. Am., 1953
Echinocactus humilis Philippii, 1860
Název druhu naznačuje charakteristický vzhled rostliny, humilis - nízký, u země rostoucí.

 

Popis
První latinský popis Philippiho byl velmi stručný. Vzhledem k tomu, že holotyp nebyl v herbariu Musea Nacional v Santiagu v Chile později nalezen a Philippiho popis byl kusý, nebylo by možné tuto rostlinu později identifikovat, nebýt přesného určení naleziště, kde se vyskytuje pouze jediný kaktus tohoto typu, jak zjistili později autoři. Naleziště prozkoumal a výsledky v roce 1953 podrobně popsal Hutchinson. Současně uveřejnil nový podrobný popis druhu:
Tělo
rostlina s řepovitým kořenem 150 mm i více dlouhým asi 50 mm v průměru, špička kořene je zaoblená nebo zploštělá. Dospělá rostlina je soliterní nebo odnožuje, stonek polokulovitý, šedavě zelený, obvykle spojený s řepovitým kořenem zúženým krčkem v délce asi 40 mm o průměru 5-10 mm. Stonek 50-70 mm v průměru, 40-60 mm vysoký, žebra málo zřetelná v počtu 8 až 12, hrbolovitá. Areoly s šedou plstí, trny šedé, rovné nebo lehce zahnuté, okrajových trnů 10-14, dlouhých 5-15 mm, rozprostřených nebo lehce vzpřímených, centrální trny 1-4, vzpřímené, rovné nebo mírně zahnuté, 10-25 mm dlouhé, na špici tmavší.
Květy
na temeni, spodní třetina květů ponořena do husté šedé vlny na temeni, zvonkovité, 30 mm dlouhé okvětní lístky zevně žluté s růžovým středním pruhem, který na nižších okvětních lístcích je širší, nejdolejší lístky jsou růžové s úzkým žlutým okrajovým lemem, vnitřní okvětní lístky sytě žluté. Nitky, prašníky a čnělka sytě žluté, blizna oranžové žlutá. Čnělka 20 mm dlouhá s 9 laloky, 3 mm dlouhými, s jemnými papilami.
Plod
polokulovitý, jakoby useknutý, 9 mm v průměru, s jednou oválně zašpičatělou 2 mm širokou a 3 mm dlouhou šupinou, jasně červenou.

 

Variety
Variety nebyly popsány, avšak Ritter výslovně uvádí značnou variabilitu co do vzhledu stonku a trnů. Hutchinson zdůrazňuje výrazně odlišný vzhled mladších a starších exemplářů.

 

Výskyt
Copiapoa humilis roste na skalnatých stráních pahorků při pobřeží v blízkosti Paposo v provincii Antofagasta, kde ji nalezl také K.Kníže (KK 118). Ritter nabízel její semena pod značkou FR 464. Podle Rittera se vyskytuje podél pobřeží dále k severu až k Blanco Encalada. Zdá se, že směrem k jihu její výskyt u Paposo končí. Hutchinson uvádí, že její blízká příbuzná Copiapoa taltalensis Werd. se vyskytuje 100 km jižněji v údolí říčky Cachina (naleziště potvrzuje i Ritter), mezi těmito dvěma lokalitami nenašel Hutchinson žádné rostliny.

 

Pěstování
Copiapoa humilis je typická svým velkým řepovitým kořenem. Kupodivu roste jako pravokořenná uspokojivě ve vyšších květnících v propustném substrátu s přídavkem jílu. Za těchto podmínek zůstává malá, kulatá a uspokojivě kvete. Naroubovaná roste bujněji a kvete bohatěji, má však sklon k sloupovitému růstu a hojněji obráží. Vyžaduje maximum rozptýleného světla, v zimě naprosté sucho a dostatek světla při teplotách kolem 10 stupňů C.

 

Poznámky
Nejistotu v klasifikaci tohoto druhu způsobuje okolnost, že při pobřeží dále k jihu i k severu se vyskytují v rozsahu několika set kilometrů podobné rostliny, popsané pod jinými druhovými jmény, které se C humilis více či méně podobají a mají rovněž značně odlišný vzhled juvenilních a dospělých jedinců. Taylor se pokusil shrnout tyto druhy do většího celku (tzv. humilis komplex). Zdá se, že zatím bude účelné dosavadní druhy zachovat, dokud nebudou provedeny podrobné studie v terénu. Okruh těchto rostlin tvoří pravděpodobně dvě podskupiny - severní, které jsou menší a méně otrněné (tocopillana, variispinata, paposoensis, humilis) a dále jižní, které jsou robustnější s hustšími a delšími trny (taltalensis, chaniaralensis, longispina). Z popsaných druů je pravděpodobně nejblíže příbuzná C.paposoensis, rostoucí asi 20 km severněji dále ve vnitrozemí.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae VI, : 3829, 1962
Hutchinson P. C., Cact. and Succ. J. Amer., : 34-37, 1953
Ritter F., Kakteen in Südamerika III, : 1066, 1980
Taylor N. P., Cact. and Succ. J. GB, : 49:60, 1981
Voldán M., Kaktusy, : 5-11, 1967

 

Autoři
Text: Václav Dvořák.
Foto: Karel Crkal.
Vyobrazená rostlina pochází ze sbírky Karla Crkala z Pardubic.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sedm a sedm