Název
PEDIOCACTUS SIMPSONII (Engelm.) Britton et Rose var. SIMPSONII
 

Taxon
Pediocactus simpsonii (Engelmann) Britton et Rose in Britton et Brown, Illustr. Flora, ed. 2, p. 570, 1913
Echinocactus simpsonii Engelmann, Trans. St. Louis Acad. Sci., 2 : 197, 1863
Mammillaria simpsonii (Engelmann) M.E.Jones, Zoë, 3 : 302, 1893
Mammillaria purpusii K.Schum., Monatschr. Kakteenkunde, 4 : 165, 1894
Pediocactus harmannii W.T.Marshall, Saguaroland Bull., 8 : 78, 1954
Pediocactus simpsonii (Engelm.) Br. et R. var. harmannii (W.T.Marshall) W.T.Marshall, Saguaroland Bull., 11 : 79, 1957
Pediocactus simpsonii (Engelm.) Br. et R. var. caespiticus Backeb., Nat. Cact. Succ. J., 14 : 63, 1959
Druh je pojmenován po J.Simpsonovi, inženýru-geodetovi, který vedl expedici vyměřující železnici přes Utah a Nevadu v padesátých letech minulého století.

 

Popis
Tělo
stonek nejčastěji jednotlivý nebo někdy vytvářející skupiny o šířce až 300 mm. Větší stonky kulovité nebo až stlačeně vejčité, zřídka protáhle vejčité, 25-300 mm vysoké a 25-125 mm široké; hrboly víceméně pyramidální, nejčastěji 6-9 mm dlouhé, naspodu 4,5-5 mm široké; areoly do 3 mm šířky; středové trny červenohnědé až červené či naspodu světle žluté až krémové, v počtu 5-11, široce rozprostřené, tuhé, nejdelší 7,5-27 mm dlouhé, jehlicovité, na průřezu eliptické či okrouhlé; okrajové trny bělavé nebo krémové nebo někdy bledě červenohnědé, v počtu 12-30, 6-19 mm dlouhé.
Květy
12-30 mm široké, 12-30 mm dlouhé, vnější lístky okvětní zvenčí se zelenavým nebo purpurovým širokým středním pruhem a růžovým okrajem anebo se žlutavým středním pruhem a na okraji s růžovými skvrnami; vnitřní okvětní lístky větší, úzce protáhle obkopinaté, 9-25 mm dlouhé, 3-9 mm široké, okrouhlé, na okraji někdy drobně brvité nebo nepravidelně hrubě zubaté; barva okvětních lístků nejčastěji v různých odstínech růžové, ale i bílé nebo žluté; nejvnitřnější okvětní lístky úzce protáhle klínovité, 15-20 mm dlouhé, 4,5-6 mm široké, nepravidelně zoubkaté, na vrcholu výrazně zahrocené; nitky tyčinek žluté nebo zelenožluté, 6 mm dlouhé; prašníky žluté 0,7 mm dlouhé, protáhle oválné; čnělka zelenavá, 12-16 mm dlouhá, asi 1 mm tlustá; blizna 5-9 laločná.
Plod
zelenavý, červeně naběhlý, hladký, s několika třásnitými šupinami naspodu, krátce cylindrický, 6-9 mm dlouhý, 4,5-7,5 mm v průměru, svrchu poněkud stlačený.
Semena
šedivá až téměř černá, síťovitě bradavičnatá, obvejčitá s vystouplým hilem, 1,55 mm dlouhá, do 2 mm široká a +- 1,2 mm tlustá.

 

Variety
Výše popsaná var. simpsonii je střední velikosti ve všech znacích.
var. minor (Engelmann) Cockerell je téměř vždy jednohlavá, stonek o šířce až 60 mm je obvykle stlačeně kulovitý, se středovými trny tmavě červenohnědými, s drobnými květy o průměru nejvýše 20 mm s uzoučkými okvětními lístky nejčastěji růžových odstínů (vzácně bílými). Tato varieta vystupuje nejvýše do hor. V Rocky Mts. National Park v Coloradu až téměř do 3500 m nadmořské výšky v zakrslém lese Pinus aristata. Vyskytuje se výhradně v jihovýchodní části areálu P. simpsonii - v Coloradu a severním Novém Mexiku, jen vzácně v nejvýchodnějším Utahu.
var. robustior (Coulter) L.Benson je natolik odlišná ve všech znacích, že ji právem přísluší statut druhu, což bylo provedeno Arpem v 70. letech tohoto století.

 

Výskyt
Pediocactus simpsonii var. simpsonii zaujímá rozsáhlý areál, a to hlavně ve státech Colorado, Utah a v přilehlém jižním Wyomingu, středního Idahu, jižním Oregonem a ve východní Nevadě, v severní Arizoně a v severním Novém Mexiku. Je typickou horskou rostlinou, kterou nalezneme téměř všude ve světlých borových lesích, kde osidluje hlavně travnaté sutě a balvaniště, ale na příhodných místech sestupuje hluboko do údolí a hojně se vyskytuje v pelyňkové poušti s Artemisia tridentata - sagebrush desert. Na východě zasahuje až do Velkých plání a v západní Dakotě, v Montaně a západním Kansasu je rovněž hojný. Roste jak na skalkách, tak na rovinných jemných spraších prérie, v nadmořské výšce 1800-3500 m, na hřebenech hor a mesách.

 

Pěstování
Pediocactus simpsonii je nejotužilejším severoamerickým kaktusem a svou vitalitou daleko předčí běžně v zahradách pěstované zimovzdorné opuncie. Každá příručka o zimovzdorných kaktusech, vhodných pro venkovní pěstování, by měla začínat tímto druhem. Pěstitelé nejčastěji semenáčky umoří přílišným teplem a uzavřeným prostředím, kde se dobře daří houbám. Celý okruh druhů kolem P. simpsonii má poněkud odlišný růstový cyklus oproti jiným druhům (pochopitelně jako pravokořenné rostliny - podnože, zvláště teplomilné ovlivňují roub natolik, že se přizpůsobí "normální" kultuře). Roste od podzimu přes celou zimu (vyjma největších mrazů) do jara, kdy velmi brzy vykvete a ještě před dozráním semen stonek svraští a nastupuje období růstového klidu, tzv. stagnace, až do podzimu. V přírodě to mají rostliny jednoduché, protože se právě letní stagnaci přizpůsobovaly statisíce či miliony let. Kaktusář na jejich svrašťování většinou reaguje zvýšenou zálivkou, což může být jejich konec.
Nejčastějšími podnožemi jsou echinopsis, různé cereusy či robustní opuncie, Závěrem je třeba připomenout, že i když naroubované rostliny rostou a kvetou, naznamená to (podobně jako u mnoha dalších druhů), že je tato kultura ideální. Čerstvá semena klíčí snadno, starším je občas třeba pomoci stratifikací.
Fotografované rostliny (s bílým květem - JJH 060 - severní Utah, s růžovým květem JJH 063 - Boulder, Colorado) pocházejí ze sbírky autora textu i foto, Josefa Haldy.

 

Poznámky
Tento taxon co variability otrnění a barvy i velikosti květů je ukázkou, jak těžko se lze striktně držet některého znaku při klasifikaci rostlin. Sbíral jsem jej na řadě lokalit na téměř celém areálu a vzhledem k tomu, že rostliny koncem června ve vyšších polohách ještě dokvétaly, mohl jsem vybírat celou škálu barev květů i trnů a napočítal jsem víc než 20 výrazně odlišných forem. Na některých lokalitách jsem nacházel rostliny výrazně uniformní - například JJH 0060 u Sevier v Utahu kvetly výhradně bělokvěté rostliny, naproti tomu v oblasti Boulderu v Coloradu většina kvetla růžově (JJH 0063), na několika jiných lokalitách kvetly výhradně žlutě, ale ve většině případů zdaleka nebyly populace co do barvy květů uniformní. P. simpsonii je druhem zřejmě ještě v bouřlivém vývoji a i rozdělení na dvě variety mi připadá poněkud násilné. Areály obou variet se často překrývají a často ani profesionální botanici nebyli schopni moje sběry určit se zárukou.

 

Literatura
Benson L., The Cacti of the United States and Canada, p. 752, 1982
Cullmann W., Götz E. et Gröner G., The Encyclopedia of Cacti, p. 271, 1986
Earle W.H., Cacti of the Southwest, p. 134, 1980
Goodrich S. et Neese E., Uinta Basin Flora, p. 102, 1986
Rickett H.W., Wild Flowers of the United States, 6 : 204, 1973
Welsh S.L., Atwood N.D., Goodrich S. et Higgins L.C., A Utah Flora, p. 93, 1987
Weniger D., Cacti of Texas, p. 147, 1984

 

Autoři
Fotografované rostliny (s bílým květem - JJH 060 - severní Utah, s růžovým květem JJH 063 - Boulder, Colorado) pocházejí ze sbírky autora textu i foto, Josefa Haldy.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

m_rebicek@volny.cz (2009-02-10 19:47:36)
Dají se sehnat jako pravokořenné? Zakládám venkovní sbírku a nejsem \"kaktusář v pravém slova smyslu, jen milovník suchomilných rostlin. M.Řebíček
Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím osm a devet