Název
OROYA PERUVIANA (K.Sch.) Br. et R. var. DEPRESSA (Rauh et Backeb.)
 

Taxon
Oroya peruviana (K.Schumann) Britton et Rose var. depresa (Rauh et Backeberg) Slaba, Kaktusy, 21: 7-9, 1985
Oroya neoperuviana Backeb. var. depresa Rauh et Backeberg, Deser. Cact. Nov. 32, 1956
Oroya gibbosa Ritter, Kakteen in Südamerika, 4 : 1512, 1981
Jméno variety bylo zvoleno podle tvaru těla, depressus znamená stlačený, zploštělý.

 

Popis
Tělo
stonek stlačeně kulovitý, 150-200 mm široký a jen asi 100 mm vysoký, občas odnožující; epidermis tmavě šedozelená až sytě zelená, lesklá.Žeber 12-20, tupá, klenutá, rozložená na výrazné, až 5 mm dlouhé hrbolce 10-15 mm vysoké a 15-20 mm dlouhé, v místě areoly výrazně rozšířená, pod areolou vytvářející výrazné, až 5 mm dlouhé bradovité výběžky. Areoly umístěné na horní straně hrbolců mírně protáhlé, 9-14 mm dlouhé, 2-5 mm široké a asi 8-15 mm od sebe vzdálené, s krátkou bělavou plstí. trny v barvě variabilní od žlutavé přes světle hnědou či červenohnědou až po černohnědou, vždy s tmavší špičkou; okrajových trn_u 1-18 (-20), silně jehlovitých, poněkud zploštělých, přímých nebo obloukovitě k tělu přihnutých, 10-30 mm dlouhých; středové trny trochu silnější a sotva delší než okrajové, přímé, 0-3, často chybějící.
Květy
četné, vyrůstající po obvodu temene, nevonné, 20-33 mm dlouhé; trubka 12-15 mm dlouhá, úzce nálevkovitá, zelenavá až slabě oranžová, řídce porostlá zelenavými šupinami a krátkými bělavými vlasy; okvětní lístky 8-12 mm dlouhé, asi 5 mm široké, kopinaté, dole žluté, nahoře světle purpurové nebo žluté s purpurovými okraji a špičkou; vnější obloukovitě vně přehnuté; vnitřní dovnitř ohnuté, málo otevřené; nitky zelenobílé. prašníky malé, krémové barvy; čnělka světle žlutá, asi 15 mm dlouhá; 5-7 bliznových laloků asi 1 mm dlouhých, světle žlutých.
Plody
15-30 mm dlouhé, 10-20 mm silné, se zaschlým zbytkem okvětí, soudkovité, duté, červené, u paty vždy zelenavé, porostlé jako spodní část trubky.
Semena
černá, asi 2 mm dlouhá, 1,3 mm široká a 0,7 mm silná, testa jemně jamkovaná; hilum oválné, ploché, bělavé.

 

Variety
Oroya peruviana
var. depressa se liší od nominátní variety především výrazně hrbolovitými žebry, přičemž hrbolce pod areolami vybíhají v typické bradovité výběžky. V literatuře a seznamech je často uváděna O. subgibbosa n. n., která je podle některých odborníků jen jednou z výraznějších forem popisované variety. Je rovněž ploše kulovitého vzrůstu, ale s jen mírně hrbolatými žebry a řidším otrněním.
U Antal v Peru byla K.Knížetem nalezena a v roce 1968 popsána O. gibbosa
var. citriflora. V roce 1968, kdy byl popis Knížetem publikován, však ještě neexistoval platný popis O. gibbosa. Kromě toho se později ukázalo, že toto jméno je synonymem O. peruviana var. depressa. Nelze tedy toto pojmenování přijmout jako platné. Protože však jde o výrazně odlišnou rostlinu, u které je vhodné samostatné taxonomické zařazení, provedl R.Slaba novou kombinaci na O. peruviana
var. citriflora. Tento taxon se liší od výše jmenovaných především čistě citrónově žlutými květy. Kromě těchto uvedených variet O. peruviana je platně popsáno ještě několik dalších. Jsou to:
var. conaikensis,
var. neoperuviana,
var. baumannii.

 

Výskyt
Nalezištěm Oroya peruviana var. depressa je izolovaná lokalita asi 300 km od města Oroya. Jsou to travnaté horské svahy ve výškách 3800 m n. m. u Andahuylas, dep. Apurimac, střední Peru.

 

Pěstování
Vzhledem k tomu, že jde o rostliny vysokohorské, je nutné tomuto faktu přizpůsobit i jejich pěstování a umístění.Nejvhodnější je letní volná kultura, respektive pěstování v pařeništi v letních měsících dlouhodobě otevřeném. Vyžadují stanoviště s dostatkem čerstvého vzduchu, vyšší vzdušné vlhkosti, přímého slunce a kolísavými nočními a denními teplotami. V jarních měsících je však nutné velmi opatrné přivykání na přímé slunce, zvláště po tmavém zimování. V tomto období se totiž velmi snadno popálí. Zimování chladné, asi do 10 stup. C, snáší však i krátkodobé poklesy teplot k 0 stup. C i níže. Nevadí ani tmavé zimní umístění za předpokladu, že je brzy zjara přeneseme na světlé místo. V případě nedodržení této zásady je kvetení podstatně omezeno, nebo se květy začínají vyvíjet pozdě, kdy jsou již vyšší teploty a poupata snadno zasychají. K podpoření kvetení je vhodné přihnojení fosforečnými hnojivy v předcházející sezóně, ale hlavní podmínkou je především množství slunce v předcházejícím vegetačním období.
Výsevy je vhodné provádět poměrně časně, kdy snadno docílíme kolísavých teplot (denních a nočních) nepřekračujících hodnotu 20-25 stup. C. Klíčení trvá i několik týdnů.

 

Poznámky
Varieta depressa byla popsána nejprve Rauhem a Backebergem jako O. neoperuviana var. depressa v roce 1956. Ritter tyto rostliny sbíral na stejné lokalitě již v roce 1957 a uvedl je na trh pod provizorním jménem O. gibbosa FR 143A domnívaje se, že nalezl nový druh. I když později zjistil, že O. neoperuviana var. depressa a jeho O. gibbosa jsou totožné, zveřejnil popis O. gibbosa Ritt. s tím, že původní popis považuje za nedostatečný a v některých údajích (trny, květy, hrbolovitost žeber) i nepřesný. Jeho nové jméno lze však vzhledem k nutnosti zachování priority Backebergova a Rauhova jména považovat pouze za synonymum.
Počet trnů u kulturních rostlin bývá zpravidla při dolní hranici počtu, stejně jako u většiny ostatních druhů rodu.
Tato dobře odlišitelná, ochotně kvetoucí varieta je dobrým a výrazným taxonem, o němž se dá říci, že stojí na rozhraní variety a duhu. Spolu s O. peruviana var. citriflora pochází z nejjižnějšího okraje areálu výskytu rodu Oroya.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 3 : 1691, 1959
Haage W., Kakteen von A bis Z, p. 549, 1986
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 4 : 1512, 1981
Slaba R., Rod Oroya Br. et R. a jeho kompromisní uspořádání, Kaktusy, 21 : 7-10, 1985

 

Autoři
Text: Jan Klikar.
Foto: Karel Crkal.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím deset a dve