Název
NOTOCACTUS LINKII (Lehm.) Herter f. MULTIFLORUS (Frič ex Buin.) Ritt.
 

Taxon
Notocactus linkii (Lehmann) Herter f. multiflorus (Frič ex Buining) Ritter, Kakteen in Südamerika, 1 : 171-172, 1979
Notocactus ottonis (Lehmann) Berger ex Backeberg var. multiflorus Frič ex Buining, 36 : 105, 1957
Jméno bylo zvoleno přiléhavě podle množství květů, které se na rostlinách objevují (z latiny multiflorus = mnohokvětý).

 

Popis
Tělo
stonek téměř kulovitý, až 150 mm široký. Žeber asi 12-14, ostrých. Trny kratší než 20 mm.
Květy
asi 25 mm dlouhé, v plném rozkvětu stejně tak široké; květní trubka 9 mm dlouhá, uvnitř intenzivně žlutá; tyčinky rovněž intenzivně žluté; čnělka bledě žlutá, 16-19 mm dlouhá; laloky blizny rubínově červené až zlatožluté; okvětní lístky 13 mm dlouhé, 4-5 mm široké, téměř lopatkovité, vnitřní poněkud špičaté, vnější tupé se špičkami, intenzivně citrónově žluté.
Plod
tmavě zelený, se štětinami.
Semena
černá, asi 1 mm dlouhá a 0,9 mm široká.

 

Variety
N. linkii f. multiflorus byl původně veden jako jedna varieta z nesčetných variet N. ottonis. Po přeřazení patří do neméně variabilního komplexu N. linkii - N. megapotamicus.

 

Výskyt
A.V.Frič sbíral původní rostliny u Cambyretá v Paraguayi. Rostliny se nacházejí rovněž v Missiones (Argentina) a podle Ritterových údajů také na severozápadě Rio Grande do Sul, Brazílie (FR 1026c).

 

Pěstování
N. linkii f multiflorus se neliší svými nároky od dalších zástupců celé řady Paucispini. Mírně kyselý substrát, pravidelná zálivka a uvedení do vegetace brzy na jaře jsou prvními předpoklady pro zdar při pěstování. Rozhodně nevhodná je alkalická reakce substrátu, na kterou rostliny reagují ztrátou kořenů a jejich opětovné zakořeňování je dosti obtížné, protože nové kořeny se vytvářejí jen neochotně. Potom je jistější roubování.
Množení rostlin nečiní potíže, ať semeny nebo hojně se objevujícími odnožemi.
Na obrázku je asi osmiletá rostlina ze sbírky autora textu i snímku S.Stuchlíka, který ji získal jako odnož ze sbírky J.Boušky z Brna.

 

Poznámky
Poprvé se jméno N. ottonis var. multiflorus objevilo v Kreuzingerově díle "Verzeichnis amerikanischer und anderer Sukkulenten mit Revision der Systematik der Kakteen" s dodatkem "Frič (1926)". Popis ještě v této době neexistoval, publikoval jej až v roce 1957 A.F.H.Buining. Zařazení do příbuzenstva N. ottonis nebylo příliš šťastné. Proto později někteří autoři oprávněně poukazovali na to, že na základě velikosti květu - či spíše malých květů - by měla být varieta přeřazena k N. linkii, k čemuž dospěl i F.Ritter a var. multiflorus převedl jako formu k N. linkii.
Podle Ritterových údajů lze původní Fričovy rostliny přiřadit jako místní formy k N. linkii, který je rozšířen na severozápadě Rio Grande do Sul, Brazílie. Otázkou ovšem zůstává zda lze souhlasit s Ritterovým přiřazením této formy k N. linkii, protože přinejmenším stejně tak je možné ji přiřadit k N. megapotamicus, jehož některé okrajové formy se dají velice těžko rozpoznat od okrajových forem N. linkii.
Rostliny mají široce pohárkovité až zvonkovité květy s nedráždivými tyčinkami. Charakter semen (tvar, buňky osemení) odpovídá rostlinám komplexu N. linkii - N. megapotamicus.
Často je možné pozorovat u N. linkii f. multiflorus rychlejší vývoj samičích orgánů oproti samčím. Projevuje se to u ještě neotevřených poupat, kdy blizna prorůstá nad úroveň uzavřených okvětních lístků ještě před rozevřením květu.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 3 : 1642, 1959
Crkal K., Lovec kaktusů (A.V.Frič), p. 315, 1983
Schäfer G., Hiekisch B., Über einige "Aussenseiter" der Untergattung Notocactus sensu Buxbaum, Kakteen-Sukkulenten, 12 : 68-71, 1977
Stuchlík S., Notocactus linkii f. multiflorus (Frič ex Buining) Ritter, Kaktusy, 21 : 99-102, 1985

 

Autoři
Na obrázku je asi osmiletá rostlina ze sbírky autora textu i snímku S.Stuchlíka, který ji získal jako odnož ze sbírky J.Boušky z Brna.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím osm a ctyri