Taxon
Mammillaria spinosissima Lemaire, Cact. Aliq. Nov., 4, 1838
Jméno spinosissima znamená nejtrnatější, což vystihuje jemné, husté a odstávající otrnění rostliny.

Popis
Tělo
stonek později odnožující a trsovitý, válcovitého tvaru, až 300 mm vysoký a 100 mm široký; bradavky kuželovité, na bázi mírně hranaté, pokožka jasně zelená. Trny velmi hustě uspořádány; okrajových trnů 20-25, jemných, štětinovitých asi 4-6 mm dlouhých, načervenalých, hnědavých až žlutavých či bělavých; středových trnů 7-15, o poznání silnějších a tmavších a až 12 mm dlouhých, vzácně slabě zahnutých.
Květy
ve věnci blízko temene ve velkém počtu, 15-25 mm dlouhé a asi 15 mm široké, nálevkovitého tvaru, karmínově červené; vnější okvětní lístky s nazelenalým středním proužkem, vnitřní okvětní lístky karmínově červené, kopinatého tvaru, na koncích špičaté; nitky tyčinek karmínově červené, prašníky běložluté; blizna bělavá.
Plod
válcovitého tvaru, červený anebo i narůžovělý.
Semena
hruškovitého tvaru, až 1,3 mm dlouhá a 1 mm široká s červenohnědou jamkovanou testou.

Variety
V literatuře existuje řada jmen, podle dnešních kritérií však jimi označené rostliny nelze uznat na samostatné taxony. Během mnoha let, kdy je M. spinosissima pěstována v kultuře, došlo k selekci různobarevně otrněných populací, a tak známe typy otrněné červeně, hnědavě, žlutě i bíle. V přírodě však rostou společně, a tak se o skutečné taxony nejedná. Známe však řadu dalších jmen, které jsou rozlišovány jako samostatné druhy, které vykazují mnoho společných znaků a budou v budoucnu sjednoceny.

Výskyt
M. spinosissima je známa ze států Mexico a Guerrero. Ostatní historické údaje musíme označit za nesprávné (např. Real de Monte, Hidalgo). Vyskytuje se roztroušeně v koloniích na vápencových podkladech, většinou přímo na skalních výchozech, kde roste ve štěrbinách horniny, anebo na usazených zvětralinách na terasách a v kapsách skály v místech, kde chybí vyšší vegetace. Typová lokalita není známa, ale za typickou je označována vápencová oblast mezi Cd. Mexico a Cuernavaca podél staré, dnes opuštěné železniční trati u El Parque. Shodné rostliny byly nalezeny v kaňonu Malpaso, u Ixtapan a v Sierra de Tepoxtlan.

Pěstování
M. spinosissima je odolným druhem, který lze dobře pěstovat i za oknem v interiéru. Vyhovuje běžný kaktusový substrát a v době růstu i pravidelná zálivka. Nutné je ovšem přímé sluneční záření. Obdobím kvetení je konec jara anebo začátek léta. Přezimovat je nutno při teplotách pod 15 stup. C. Množení je možné výsevem semen.
Na snímku J.Krále jsou rostliny sbírané autorem textu a R.Šubíkem mezi Barranca Pilcaya a Taxco v roce 1977.

Poznámky
M. spinosissima je staré a kaktusářům známé jméno, o to obtížnější je přesně vystihnout co vlastně toto jméno naplňuje. Původní popis je nedostatečný a řada následujících autorů jej doplňovala a vlastně si jej přizpůsobovala. V podstatě se jedná o heterogenní skupinu proměnlivých rostlin, pro které D.R.Hunt ustanovil komplex M. spinosissima. Podstatný je zde válcovitý vzrůst, husté otrnění a karmínově červené květy. W.Reppenhagen sem zařadil v roce 1987 více než 10 taxonů, z toho 4 popisuje jako nové. Jako synonymum se k M. spinosissima řadí také M. kladiwae hort. O původu tohoto jména a o rostlinách jím označených však nelze nic konkrétního zjistit (srv. Hunt 1987, Pilbeam 1981).
Skupinu M. spinosissima řadíme do sekce Subhydrochylus. Tyto rostliny se vyznačují přítomností vodnaté šťávy v mléčnicích v době růstu, kdy jsou plně napité (turgescentní). Ke konci vegetačního období se ve šťávě hromadí zásobní (?) latexy a šťáva houstne a je mléčně zabarvena. Dřívější spory o charakter "tělní šťávy" bylo možno rozhodnout až v posledních letech.

Literatura
Backeberg C., Das Kakteenlexikon, 1965
Craig R.T., The Mammillaria Handbook, 1945
Hunt D.R., A new review of Mammillaria names, Bradleya, 5 : 17-48, 1987
Pilbeam J., Mammillaria. A collector`s guide, 1981
Reppenhagen W., Die Gattung Mammillaria nach dem heutigen Stand meines Wissens, 1987

Autoři
Na snímku J.Krále jsou rostliny sbírané autorem textu a R.Šubíkem mezi Barranca Pilcaya a Taxco v roce 1977.
Text: J.Říha.