Název
ESCOBARIA AGUIRREANA (Glass et Foster) N.P.Taylor
 

Taxon
Escobaria aguirreana (Glass et Foster) N.P.Taylor, Kakt. und Sukk., 34 : 185, 1983
Gymnocactus aguirreanus Glass et Foster, Cact. Succ. J. (US), 44 : 80, 1983
Druh byl pojmenován na počest mexického botanika ing.Gustava Aguirre Benavidese z Parras, Coahuila, který byl Ch.Glassovi a R.Fosterovi velice nápomocen podrobnými o kaktusech státu Coahuila, Mexiko.

 

Popis
Tělo
stonek obvykle jednotlivý, asi 70 mm široký a 50 mm dlouhý, žebra rozdělená do tlustých, dosti měkkých bradavek, 15 mm širokých, 10 mm dlouhých, 5 mm vysokých, téměř temně zelených, na slunci bronzově purpurových. Trny světle hnědé, hnědé až šedomodré, hustě pokrývající temeno; středové obvykle 2, někdy až 5-6, pak jsou obtížně rozeznatelné od okrajových, jehlovité, 12-15 mm dlouhé; okrajových trnů 13-16, spodní kratší (7-9 mm), horní až 20 mm dlouhé.
Květ
malý, jen obtížně se prodírající hustými trny na temeni, 18 mm dlouhý, žlutavý až červenožlutý, vnější květní lístky často s červenavě purpurovou špicí a (nebo) širokým červenopurpurovým středovým proužkem; tyčinky žlutavé, blizny s 5-6 žlutými laloky.
Plod
12 mm dlouhý, 3,5 mm široký, holý, bronzově zelenočervený.
Semena
ledvinovitá, jamkovaná, 1,5 mm dlouhá, 0,75 mm široká, 1 mm vysoká, tmavě purpurová až hnědočerná.

 

Variety
Nebyly popsány, variabilita uvnitř taxonu se projevuje ve vytrnění, které se může měnit v různých odstínech hnědé až po téměř červenou barvu.

 

Výskyt
poprvé byly rostliny nalezeny autory popisu Ch.Glassem a R.Fosterem 24.4.1970 v Canyon Verde na západním okraji Sire de la Paila, Coahuila, Mexiko (Gl. et F. 2206). Opakovaný sběr na téže lokalitě byl uskutečněn o rok později (Gl. et F. 3044). V roce 1972 byly rostliny objeveny též jižně od Cuatrocienegas, Coahuila, Mexiko, tedy přibližně 100 km od typové lokality.
Na typové lokalitě je základním podložím fluorit, rostliny rostou na stinných stráních "Zeleného kaňonu", ukryté pod hustým křovím, takže je velmi obtížné je nalézt.

 

Pěstování
Pěstování není zcela jednoduchou záležitostí. Drobní klíčenci jsou choulostiví a při pravokořenném pěstování často hynou. Proto se sahá k roubování, které má jediný účel -překonat toto choulostivé stádium. Dospělé pravokořenné (zpravokořeněné) rostliny pak rostou na vlastních kořenech velmi dobře. Důležitým faktorem je světlé zimování, které má značný vliv na násadu poupat - E. aguirreana kvete časně zjara.

 

Poznámky
Escobaria aguirreana spolu s E. roseana tvoří uvnitř rodu Escobaria zcela samostatnou skupinu. Lokality obou taxonů jsou vzdáleny necelých 100 km. Příbuznost je zcela jasně patrná z vnějších znaků a jistotu získáme při porovnání květů, plodů a semen. Charakteristickým rysem jsou bradavky bez brázd a chybějící samostatná axilová areola. Tato skutečnost je vysvětlována (John et Říha 1981) archaičností obou taxonů. Ve schématu rodu Escobaria jsou řazeny buď jako samostatný podrod Primibaria John et Říha nebo samostatná sekce Acharagma N.P.Taylor.
V obou případech jde o řídce se vyskytující rostliny v přírodě.

 

Literatura
Bödeker F., Echinocactus (Thelocactus) roseanus, Zeitschrift für Sukkulentenkunde, 3 : 363, 1928
John V., Říha J., Rozčlenění rodu Escobaria Br. et R., Kaktusy, 17 : 44, 1981
Taylor N.P., Die Arten der Gattung Escobaria Br. et R., Kakteen und and Sukkulenten, 34, 1983
Taylor N.P., The Identification of Escobaria (Cactaceae), British Cact. Succ. J., 4 : 36-44, 1987

 

Autoři
Text: V.Šedivý.
Foto: J.Král.
Vyobrazená rostlina pochází ze sbírky V.Šedivého; je to import, získaný v roce 1975.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím jedna a devet