Název
LOBIVIA FEROX (Br. et R.) var. FEROX
 

Taxon
Lobivia ferox Britton et Rose, The Cactaceae, 3 : 50, 1922
Echinopsis ferox (Br. et R.) Backeberg et Knuth, Kaktus ABC, p. 220, 1935
Pseudolobivia ferox (Br. et R.) Backeb., Fedde Repert., 2 : 65, 1942
Druh byl pojmenován podle svého vzhledu, ferox znamená divoký, hrozivý, hrozivě vyzbrojený.

 

Popis
Tělo
stonek kulovitý, později válcovitý, až 250 mm široký a později 300-500 mm vysoký, jen vzácně odnožující. Žeber 25-30, sotva 30 mm vysoká, rozložená ve 20-30 mm dlouhé, ostré, málo posunuté hrboly; areolu šikmo postavené, 10-15 mm dlouhé a 5-10 mm široké, krátce plstnaté, 20-30 mm navzájem vzdálené. Okrajových trnů 10-14, 30-70 mm dlouhé; středové trny 2-5, až 180 mm dlouhé; všechny trny jehlovité až šídlovité, někdy také poněkud ohnuté, dosti ohebné; barva trnů proměnlivá od světle žluté po hnědočernou, nejčastěji světle hnědé, často skvrnité, později šednoucí.
Květy
90-110 mm dlouhé a 60-80 mm široké, úzce nálevkovité, bílé až světle fialově růžové; vnější okvětní lístky užší, nazelenalé s nahnědlým středním proužkem, vnitřní okvětní lístky až 60 mm dlouhé; nitky bělavé až nazelenalé, prašníky světle žluté; čnělka nazelenalá, blizna v úrovni spodních prašníků, bledě žlutá, s 9-12 laloky.
Plod
kulovitý, 15-20 mm široký, ve zralosti načervenalý až nahnědlý, svisle praskající, pokrytý stejně jako květní lůžko a trubka šedočernými chlupy.
Semena
černohnědá, 1,5 mm dlouhá, 1 mm široká a 0,7 mm tlustá, zploštěle podlouhle hruškovitá; hilum snížené, oválné, šikmo umístěné na špičatějším konci semene.

 

Variety
Celý příbuzenský okruh L. ferox se vyznačuje velkou proměnlivostí, která se týká zejména tvaru, charakteru a barvy trnů a tvaru, velikosti a barvy květů. Současně s popisem L. ferox byla Brittonem a Rosem popsána také L. longispina a roku 1931 Werdermannem E. potosina, dva blízké taxony z příbuzenstva L. ferox. Oba tyto taxony byly Rauschem roku 1975 připojeny k L. ferox na úrovni variety. Roku 1980 byla Ritterem popsána L. ferox var. camargensis, která se od var. ferox odlišuje jen málo (menší vzrůst, menší počet okrajových i středových trnů, trny, zejména středové kratší, vnitřní okvětní lístky bílé, střední purpurově růžové, vnější načervenale zelené). W.rausch staví tuto varietu jako synonymum k L. ferox, stejně jako L. ducis-paulii Frič (1931) a E. lecoriensis Cárd. (1963). Var. longispina je proti var. ferox charakterizována menším vzrůstem, tvrdšími píchavými trny a poněkud kratšími květy převážně pestrých barev různých odstínů žluté i červené; var. potosina menším vzrůstem, menším počtem žeber a trnů, silnějšími trny a většími až růžovými květy.

 

Výskyt
Příbuzenský okruh L. ferox zaujímá rozsáhlý areál od severní Argentiny po střední Bolívii v horských polohách v nadmořské výšce 3000- 4000 m. Typová lokalita L. ferox se nalézá východně od Oruro, var. ferox představuje nejsevernější populace L. ferox. Vzhledově velmi podobné rostliny lze znovu nalézt na jižním okraji celého areálu, kde se v oblasti Purmamarca - Caspala - Tilcara vyskytují populace, které odpovídají Fričem roku 1931 popsané L. ducis- paulii. Tyto populace neukazují žádné podstatné rozdíly proti populacím var. ferox z okolí Oruro, přestože jsou navzájem odděleny stovkami kilometrů kde lze nalézt hlavně zástupce var. longispina, a jejich taxonomické zařazení by si zasloužilo hlubší prozkoumání.

 

Pěstování
L. ferox je v kultuře snadno pěstovatelným druhem, který při zachování základních pěstitelských pravidel může být ozdobou každé sbírky. Pěkného vytrnění dosáhneme pěstováním rostlin na vzdušném stanovišti, dostatečně osluněném, s omezením zálivky na podzim. Protože se jedná o vysokohorský druh, nemusíme mít obavy ponechat rostliny na podzim venku přes ranní mrazíky, které podmiňují spolu s dostatkem čerstvého vzduchu mohutné vytrnění. Množení téměř výhradně semeny - rostliny odnožují jen vzácně. Semenáče prospívají bez problémů v dostatečně propustném substrátu, avšak trvá řadu let, než začnou kvést. Tento druh je opomíjenou, avšak výbornou podložkou pro choulostivější druhy rodu Echinocactus (a jistě i pro mnohé další), zvláště pro chladnomilnější nebo vysokohorské druhy. L. ferox vyžaduje chladné a suché zimování v teplotách okolo 5 stup. C - při teplém zimování má sklony k růstovým deformacím.

 

Poznámky
Lobivia ferox je svým způsobem sporný taxon, který vykazuje znaky rodů Echinopsis s. s. i Lobivia a podporuje široké pojetí rodu Echinopsis včetně Lobivia. Většina autorů řadí tento druh k rodu Lobivia (Ritter, Rausch, Friedrich), Backeberg nejprve přiřadil L. ferox k rodu Echinopsis, později tento druh přeřadil do svého nového rodu Pseudolobivia, Glätzle a Friedrich pak druh znovu řadí k rodu Echinopsis, což následovali i další autoři, kteří přistupují k širokému pojetí rodu Echinopsis včetně Lobivia.
Vnitřní uspořádání květů L. ferox, zejména postavení tyčinek a tvar květní trubky, ukazuje na Echinopsis s. s., naopak jiné znaky (tvrdé tělo se žebry rozdělenými v posunuté hrboly, šikmo postavené protáhlé areoly, protáhlá semena se šikmo umístěným hilem) jasně ukazují na rod Lobivia. W.Rausch předpokládá blízké příbuzenství mezi L. ferox a L. pugionacantha, blízké příbuzenství lze vysledovat rovněž mezi L. ferox a L. pentlandii, typovým druhem rodu Lobivia. F.Ritter uvádí z okolí Oruro výskyt přírodních hybridů mezi L. ferox a L. pentlandii a také Backebergovy taxony L. wegheiana a L. argentea pokládá za hybridy mezi těmito druhy.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 2 : 1345, 1959
Crkal K., lovec kaktusů, p. 252, 1983
Frič A.V., Kaktusář, 2 : 82, 1931
Havelík V., Kaktusy, 23 : 127, 1987
Rausch W., Lobivia, 2 : 68, 1975
Rausch W., Lobivia 85, p. 41, 1985
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 2 : 459, 570-572, 1980
Schütz B., Fričiana, 1/7, 1962

 

Autoři
Text: Zdeněk Červinka a Otakar Šída.
Foto a sbírka: Josef Halda.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím ctyri a sest