Název
ECHINOPSIS CALLIANTHOLILACINA Cárd.
 

Taxon
Echinopsis calliantholilacina Cárdenas, Cactus, 85 : 110, 1965
Pseudolobivia frankii Bozsing nom. nud.
Druhové jméno vyjadřuje skutečnost, že tento druh kvete krásnými karmínově růžovými květy, barvou podobné šeříku.

 

Popis
Tělo
stonek jednotlivý, ploše kulovitý, 90-150 mm široký, zřídka odnožující, barvy sytě zelené, šedozelené až modrozelené; žebra v počtu 10-12, uspořádané v mírné šroubovici, rozčleněná v sekyrkovité hrbolce 20 mm dlouhé, až 2 mm široké. Areoly vpadlé, asi 6 mm široké, plstnaté, krátce žlutavé, asi 20 mm od sebe vzdálené. Okrajových trnů 9-11, dlouhých 8-15 mm , mírně prohnutých, paprskovitě rozprostřených; středový trn jediný, zakřivený, vzhůru směřující; všechny trny šedé s hnědavou špičkou.
Květy
110-180 mm dlouhé, barvy většinou karmínově červené až fialové, občas ale i ohnivě červené nebo několikabarevné; vnější lístky drobnější, užší a světlejší, často zvenčí nazelenalé či nahnědlé; vnitřní okvětní lístky široce kopinaté, většinou tupě ukončené až okrouhlé, bez výraznější špičky; nitky tyčinek červené, prašníky téměř okrouhlé, světležluté, nejvrchnější řada prašníků na dlouhých nitkách -tvrdý výrazně oddělený kroužek; čnělka zelená, blizna zelenavá rozdělená na laloků, umístěna na úrovni spodních řad prašníků; květní lůžko ztlustlé, řídce porostlé drobnými šupinami a řídce vlasovitě chlupaté.
Plod
kulovitý, někdy k vrcholu zašpičatělý, zelený,- mm široký.
Semena
lesklá, černá, 1,4 mm dlouhá a 0,9 mm široká, ledvinovitá, směrem k hilu do hrdla zúžená, na hřbetní straně kýlnatá, na povrchu drobně jamkovitá.

 

Variety
E. calliantholilacina je poměrně uniformním druhem co do habitu, avšak velmi proměnlivá ve velikosti a barvě květu, které mohou být ve všech odstínech červené, purpurové, karmínové, lila a fialové.

 

Výskyt
Tento druh je domovem v Bolívii, kde zaujímá rozsáhlý areál náhorních planin od Tarija na jihu, po Cochabamba na severu. V provincii Oropeza v departementu Chuquisaca poblíž Sucre roste v horách ve výšce 2700 m nad mořem.

 

Pěstování
Echinopsis calliantholilacina je pro své nádherné velké květy velmi vyhledávaným druhem. Patří mezi nejméně náročné kaktusy, dobře roste na vlastních kořenech a nevyžaduje roubování. Množení semeny je snadné, i když početnost květů nebývá tak bohatá jako u jiných Echinopsis. Semenáče kvetou brzy - již třetím až čtvrtým rokem. Květy se otevírají večer a vydrží i několik dní. Vzhledem k tomu, že se jedná o horský druh, musíme přizpůsobit i způsob pěstování. Vyžaduje vzdušné, světlé místo bez úpalu, propustný substrát se zvýšeným podílem hrubších částí, avšak dostatečně výživný. Zálivku nárazově několikrát za léto, z toho první, až když začne u poupat dlouživý růst. Zimování na suchém, chladném, světlém místě okolo 8 stup. C.
Foto: Josef Halda.

 

Poznámky
E. calliantholilacina je velmi podobná E. obrepanda, s kterou i zaujímá stejný areál výskytu, avšak bílé kvetoucí a na nalezištích početněji zastoupená E. obrepanda obývá nižší, rovinatější polohy, zatímco červenokvětá E. calliantholilacina dává přednost horským stráním a výše položeným loukám. F.Ritter uvádí, že počet žeber u rostlin E. calliantholilacina z departementu Tarija je většinou vyšší a žebra bývají ozdobnější. Tyto rostliny byly rozšiřovány pod polním číslem FR 776, zatímco typická E. calliantholilacina, kterou poprvé nalezl roku 1954, rozšiřoval pod polním číslem FR 350 b.

 

Literatura
Backeberg C., Das Kakteenlexikon, p. 458, 1970
Haage W., Kakteen von A bis Z, p. 170, 1983
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 2 : 632, 1979

 

Autoři
Foto: Josef Halda.
Text: Zdeněk Červinka.
Fotografovaná rostlina je ze sbírky Jakuba Haldy.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sest a jedna