Název ECHINOPSIS CALLIANTHOLILACINA Cárd. |   Taxon Echinopsis calliantholilacina Cárdenas, Cactus, 85 : 110, 1965 Pseudolobivia frankii Bozsing nom. nud. Druhové jméno vyjadřuje skutečnost, že tento druh kvete krásnými karmínově růžovými květy, barvou podobné šeříku. |   Popis Tělo stonek jednotlivý, ploše kulovitý, 90-150 mm široký, zřídka odnožující, barvy sytě zelené, šedozelené až modrozelené; žebra v počtu 10-12, uspořádané v mírné šroubovici, rozčleněná v sekyrkovité hrbolce 20 mm dlouhé, až 2 mm široké. Areoly vpadlé, asi 6 mm široké, plstnaté, krátce žlutavé, asi 20 mm od sebe vzdálené. Okrajových trnů 9-11, dlouhých 8-15 mm , mírně prohnutých, paprskovitě rozprostřených; středový trn jediný, zakřivený, vzhůru směřující; všechny trny šedé s hnědavou špičkou. Květy 110-180 mm dlouhé, barvy většinou karmínově červené až fialové, občas ale i ohnivě červené nebo několikabarevné; vnější lístky drobnější, užší a světlejší, často zvenčí nazelenalé či nahnědlé; vnitřní okvětní lístky široce kopinaté, většinou tupě ukončené až okrouhlé, bez výraznější špičky; nitky tyčinek červené, prašníky téměř okrouhlé, světležluté, nejvrchnější řada prašníků na dlouhých nitkách -tvrdý výrazně oddělený kroužek; čnělka zelená, blizna zelenavá rozdělená na laloků, umístěna na úrovni spodních řad prašníků; květní lůžko ztlustlé, řídce porostlé drobnými šupinami a řídce vlasovitě chlupaté. Plod kulovitý, někdy k vrcholu zašpičatělý, zelený,- mm široký. Semena lesklá, černá, 1,4 mm dlouhá a 0,9 mm široká, ledvinovitá, směrem k hilu do hrdla zúžená, na hřbetní straně kýlnatá, na povrchu drobně jamkovitá. |   Variety E. calliantholilacina je poměrně uniformním druhem co do habitu, avšak velmi proměnlivá ve velikosti a barvě květu, které mohou být ve všech odstínech červené, purpurové, karmínové, lila a fialové. |   Výskyt Tento druh je domovem v Bolívii, kde zaujímá rozsáhlý areál náhorních planin od Tarija na jihu, po Cochabamba na severu. V provincii Oropeza v departementu Chuquisaca poblíž Sucre roste v horách ve výšce 2700 m nad mořem. |   Pěstování Echinopsis calliantholilacina je pro své nádherné velké květy velmi vyhledávaným druhem. Patří mezi nejméně náročné kaktusy, dobře roste na vlastních kořenech a nevyžaduje roubování. Množení semeny je snadné, i když početnost květů nebývá tak bohatá jako u jiných Echinopsis. Semenáče kvetou brzy - již třetím až čtvrtým rokem. Květy se otevírají večer a vydrží i několik dní. Vzhledem k tomu, že se jedná o horský druh, musíme přizpůsobit i způsob pěstování. Vyžaduje vzdušné, světlé místo bez úpalu, propustný substrát se zvýšeným podílem hrubších částí, avšak dostatečně výživný. Zálivku nárazově několikrát za léto, z toho první, až když začne u poupat dlouživý růst. Zimování na suchém, chladném, světlém místě okolo 8 stup. C. Foto: Josef Halda. |   Poznámky E. calliantholilacina je velmi podobná E. obrepanda, s kterou i zaujímá stejný areál výskytu, avšak bílé kvetoucí a na nalezištích početněji zastoupená E. obrepanda obývá nižší, rovinatější polohy, zatímco červenokvětá E. calliantholilacina dává přednost horským stráním a výše položeným loukám. F.Ritter uvádí, že počet žeber u rostlin E. calliantholilacina z departementu Tarija je většinou vyšší a žebra bývají ozdobnější. Tyto rostliny byly rozšiřovány pod polním číslem FR 776, zatímco typická E. calliantholilacina, kterou poprvé nalezl roku 1954, rozšiřoval pod polním číslem FR 350 b. |   Literatura Backeberg C., Das Kakteenlexikon, p. 458, 1970 Haage W., Kakteen von A bis Z, p. 170, 1983 Ritter F., Kakteen in Südamerika, 2 : 632, 1979 |   Autoři Foto: Josef Halda. Text: Zdeněk Červinka. Fotografovaná rostlina je ze sbírky Jakuba Haldy. |
| |