Název
NEOLLOYDIA GRANDIFLORA (Otto) Berg.
 

Taxon
Neolloydia grandiflora (Otto) Berger, Kakteen : 266, 1929
Mammillaria grandiflora Otto Enum. Cact. : 33, 1837
Cactus grandiflorus Kunze, Rev. Gen. Pl. : 260, 1891
Coryphantha grandiflora (Otto) Berger, Kakteen, : 266-267, 1929
Neolloydia grandiflora var. robusta Říha, KuaS, 32/6 : 126-128, 1981
Latinsky grandiflora znamená velkokvětá.

 

Popis
Tělo
rostlina většinou roste samostatně, s kořeny rozprostřenými v ploše, na bázi vzácně odnožuje, stonek válcovitý, 70-150 mm vysoký, 50-70 mm v průměru, pokožka bledě zelená, vrchol zaoblený, od překrývajících jej areol je pokryt bílou vlnou. Bradavky ve spirálních řadách 5:8, kulovité až vejčité, na bázi 10 mm tlusté, až 15 mm dlouhé na vrcholu zkosené, s bohatou bílou vlnou v brázdě až k axile. Areoly 30-50 mm široké, v blízkosti vrcholu zaoblené s množstvím bílé vlny, později oválné a vlnu ztrácí. Okrajových trnů až 25, 40-70 mm dlouhé, 3-4 nasměrované nahoru a dolů, trochu tenčí, spodní trochu kratší, zahnuté až zakroucené, na bázi silně ztloustlé, ploše stlačené, plochá strana je kolmá k areole, kolem vrcholu sněhově bílé, s tmavými hroty zvláště u horních trnů, později světle žluté. Středové trny většinou chybí, vzácně 1-2, namířené kupředu, 4-8 mm dlouhé, tuhé, šedé až černé.
Květy
z mladších areol na vrcholu, nálevkovité, až 40 mm dlouhé a 40 mm široké, poupě červenavé. Okvětní lístky širší než u N. conoidea, široce kopisťovité, krátce zašpičatělé, temně fialově růžové, na bázi tmavší, asi 30 mm dlouhé a 90-100 mm široké. Tyčinky žluté, na bázi červenavé, prašníky oranžové. Čnělka se 6-7 bliznami, žlutavé.
Plod
kulovitý, žlutý, načervenalý, nakonec hnědý.
Semena
sotva 1 mm dlouhá, vejčitá, testa černá, lesklá, bradavkovitá.

 

Variety
Tato rostlina se vyskytovala často pod jiným rodovým a druhovými jmény, například Coryphantha stützlei Frič nom. nud., Escobaria orcuttii nebo snad i Mammillaria canescens. Zajímavá a velice krásná je však forma se středovými, většinou černými trny.
var. robusta Říha, KuaS, 32/6 : 126-128, s bar. obr., 1981, odlišuje se od nominální variety větším tělem, většími bradavkami, delšími trny a větším květem.. Vyskytuje se na malém areálu na hranicích států San Luis Potosí, Nuevo Leon a Tamaulipas. V přírodě neodnožuje, tvar těla je silně vejčitý. V kultuře odnožuje jen po poranění vrcholu, proti typové varietě je choulostivá.

 

Výskyt
Neolloydia grandiflora var. grandiflora roste v údolí Jaumave a dále na jih k Tule. Údaje o výskytu jinde, např. sever Mexika až USA, jsou způsobeny záměnou s podobným druhem N. conoidea. Varieta robusta se nachází na izolovaném malém areálu, který je vzdálen více než 100 km.Varieta grandiflora roste na písčitých a jílovitých náplavech na plném slunci i pod keři akácií. Na nejjižnějším cípu areálu, u Tuly i na vápencových sutích na plném slunci. Varieta Robusta výhradně na vápencových pahorcích mezi trsy bromélií a travin, na plném výsluní.

 

Pěstování
Ve velmi propustné, trochu alkalické půdní směsi. Semenáčky lze pěstovat jako pravokořenné. Pouze pro bytovou kulturu se doporučuje roubování na C. spachyanus. V létě vyžadují slunné a horké místo. V zimě by neměla teplota klesnout dlouhodobě pod 10 stup. C, aby nedocházelo ke vzniku rezavých skvrn na pokožce. Semenáče dosahují květuschopnosti již za 3 roky.
Autoři textu: Karel Crkal a Jan Říha.

 

Poznámky
N. grandiflora je nápadný kaktus s krásnými květy i otrněním a v kultuře i s bohatou vatou. Oblibu zvyšuje také jeho snadné zakvétání. Po svém objevení byl dlouhou dobu nezvěstný. Teprve v roce 1925 jej znovuobjevil zahradní inspektor Hugo Baum. Potom byl ve velkém množství importován a dodnes je ve sbírkách hojně zastoupen.
Jako samostatný druh jej však neuznávají již K. Schumann, Britton-Rose a také někteří současní autoři jej vedou jako formu N. conoidea, která je široce rozšířena od středního Mexika po USA (Texas) v řadě místních forem s rozdílným otrněním, jen květy jsou stejné.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae V : 2937, obr. : 2936, 1961
Krainz H. Die Kakteen, : CVIIIb, obr., 1956
Vondruš B., Kaktusy 72, 2 : 42-45, obr. : 43, 1972

 

Autoři
Autoři textu: Karel Crkal a Jan Říha.
Autor fotografií: Karel Crkal.
Rostliny pochází ze sbírky Pavla Pavlíčka a Karla Crkala.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím pet a dve