Název
ECHINOMASTUS UNGUISPINUS (Engelm.) Br. et R. var. MINIMUS A.B.Lau
 

Taxon
Echinomastus unguispinus (Engelmann) Britton et Rose var. minimus A.B.Lau, Kakt. u. and. Sukk., 34 : 204-206, 1983
Jméno nové variety vystihuje drobný vzrůst rostlin.

 

Popis
Tělo
stonek jednotlivý, většinou 40 mm široký (velmi zřídka 70 mm), kulovitý; 13 zelenošedých žeber, 6 mm vysokých a 10 mm širokých, areoly okrouhlé, holé. Okrajových trnů 27-30, paprskovitých, jehlovitých, bílých s tmavším hrotem, přímých až lehce zahrnutých, 10-16 mm dlouhých; středové trny 4, tři směrované vzhůru jsou na bázi bělavé, pak tmavohnědé, 20 mm dlouhé, dolní zahnutý zpět, bílý, směrem ke špičce tmavohnědý až černý, kratší než ostatní středové.
Květ
25 mm široký, přečnívající trny na temeni, vnější okvětní lístky vínově červené až rezavě hnědé s bělavě purpurovým okrajem; prašníky zelenavě bílé, blizna se 16 těžko rozlišitelnými laloky.
Plod
hladký, oválný, 10 mm dlouhý, 8 mm široký, růžový, ve zralosti pukající.
Semena
1,6 mm dlouhá, 1,3 mm široká, matná, černá, ledvinovitá, jemně jamkovaná.

 

Variety
Klasifikace druhu a jeho dělení je uvedeno podrobně u nominátní variety. Zde je uvedeno stručně:
Echinomastus unguispinus var. unguispinus
Echinomastus unguispinus var. laui (Frank et Zecher) Glass et Foster
Echinomastus unguispinus var. minimus A.B.Lau
Rozdíly mezi varietami spočívají v různém počtu okrajových trnů, robustnosti trnů a velikosti těla.

 

Výskyt
Jako typová lokalita byly udány travnaté vápencové pahorky km východně od Rio Sixtin, mezi Santa Maria a San Bernardo, Durango, Mexiko. Výskyt je podle původního popisu omezen jen na okolí typové lokality v nadmořské výšce 1800-2000 m. Rostliny jsou velmi dobře skryty v porostu, takže je velmi obtížné je nalézt.

 

Pěstování
Přestože echinomastusy pocházejí z mexické části chihuahuašské pouště jsou méně choulostivé než ty, pocházející ze severu, nelze v žádném případě říci, že jejich pěstování nečiní potíže, právě naopak. I když se zpočátku zdálo, že některé formy E. unguispinus a E. durangensis budou jednodušeji pěstovatelné, není tomu tak a roubování semenáčků je nevyhnutelné. Roubované rostliny E. unguispinus var. minimus však ve srovnání s ostatními echinomastusy kvetou již velmi brzy, od velikosti vlašského ořechu.
Foto: J.Král.

 

Poznámky
V komentáři u popisu A.B.Lau uvádí, že rostliny poprvé nalezl v roce 1974 (L 1236) a od té doby je velice pečlivě studoval a získával materiály k jejich přesnému určení. Nakonec se rozhodl k uveřejnění popisu proto, že očekával, že Echinomastus durangensis a Echinomastus unguispinus budou sloučeny do jediného druhu (k čemuž nakonec v roce 1986 došlo, i když v jiné poloze - byla uveřejněna kombinace Sclerocactus unguispinus var. durangensis Runge / N.P.Taylor). Tento názor však nesdílejí všichni. Je sice pravda, že existuje množství přechodných typů, které vytvářejí podle vzhledu téměř spojitou řadu mezi dvěma krajními mezemi, na druhé straně však existují znaky, podle kterých lze E. unguispinus a E. durangensis bezpečně rozlišit. Ten první je spíš pomocný - je to charakter trnů (mohutnější vytrnění u E. unguispinus a jeho forem). typickým příkladem je E. unguispinus var. laui. Podstatnějším znakem je však typ plodu. Všechny formy E. unguispinus mají podlouhlé nepukající plody, které jsou ve zralosti měkké a tvárné, kdežto E. durangensis má plody kulovité s pevnými stěnami, které ve zralosti pukají (podle těchto dvou typů plodu lze rozdělit celý rod!). Pokud bychom se přidrželi tohoto znaku, patří E. unguispinus var. minimus do okruhu E. durangensis.
V severovýchodní části Duranga byla v roce 1982 nalezena zajímavá forma E. durangensis, která se velmi blíží popsané var. minimus a která kvete také již ve velmi malé velikosti. Je nazývána Echinomastus durangensis "Reineke form" podle svého nálezce. Vzdálenost mezi oběma lokalitami je asi 150 km. Podle A.B.Laua není výskyt vyloučen ani v oblasti mezi Torréon a Jimenéz.

 

Literatura
Glass Ch. et Foster R., The Genus Echinomastus in the Chihuahuan Desert, Cact. Succ. J. (US), 47 : 218-233, 1975
Lux A. et Staník R., mexické echinomastusy, kaktusy-Sukulenty, 7 : 3-6, 1986
Reineke H. et Haslinger G., Eine Mini-Form des Echinomastus durangensis, Kakt. u. and. Sukk., 36 : 2-6, 1985
Šedivý V., Echinomastus unguispinus var. minimus Lau, Aztekia, 8 : 77, 1984

 

Autoři
Foto: J.Král.
Text: V.Šedivý.
Na snímku je tříletá roubovaná rostlina ze sbírky V Šedivého, pocházející z importních semen, sbíraných A.B.Lauem.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím devet a sest