Název
ECHINOMASTUS MARIPOSENSIS Hester
 

Taxon
Echinomastus mariposensis Hester, Desert Plant Life, 17 : 59, 1945
Neolloydia mariposensis (Hester) L.Benson, Cact. Succ. J. (US), 41 : 188, 1969
Sclerocactus mariposensis (Hester) N.P.Taylor, Bradleya, 5 : 94, 1987
J.P.Hester zvolil druhové jméno podle Mariposa Mine (Motýlí Důl), poblíž Terlingua, Texas, USA, v jehož okolí byly rostliny poprvé nalezeny.

 

Popis
Tělo
stonek jednotlivý, kulovitý, vejčitý nebo krátce válcovitý, až 90 mm dlouhý a 60 mm široký, v mládí se 13, v dospělosti s 21 spirálovitými nízkými žebry, rozdělenými do hrbolců; barva těla žlutavě zelená až modrozelená; areoly zpočátku kruhovité s množstvím krátké vlny, později se prodlužující do úzké brázdy na horní části hrbolců. Okrajových trnů 25-35 (obvykle 30), tuhých, 5-10 mm dlouhých, lesklých, bílých až šedých, přímých u špice hnědavých, spáleně šedých až černavých; středových trnů 4-7, horních 3-6, dlouhých 10-18 mm, směřujících vzhůru, spodní přímý nebo zahnutý dolů silnější a kratší (okolo 5 mm), středové trny bělavé nebo bledě žluté dole, nahoře světle hnědé nebo modrošedé.
Květ
18-30 mm velký, nálevkovitý, se šupinami na květním lůžku a květní trubce, vnější okvětní lístky třepenité se zeleným až hnědým středním proužkem, směrem k okraji se barva mění na růžovou, hnědou až bílou; vnitřní okvětní lístky se zeleným, růžovým, červeným až hnědým středním proužkem, směrem k okraji blednoucím až do čistě bílé barvy; prašníky bělavé až krémové, blizna s 5-8 zelenožlutými až žlutými laloky převyšuje tyčinky.
Plod
kulovitý, až 10 mm veliký, nesoucí několik šupin, zpočátku zelený, pak žloutnoucí, zasychající a (nebo) se otevírající stranově jedním nebo dvěma otvory.
Semena
černá, oválná, 1-1,8 mm velká.

 

Variety
Žádná varieta nebo forma nebyla popsána; v okolí Cuatrocienegas a Monclova ve střední Coahuile, Mexiko, se však vyskytuje robustní forma, která zasluhuje statut variety.

 

Výskyt
Jako typová lokalita byly v původním popise určeny nízké pahorky, vzdálené 15-20 kilometrů severně a severovýchodně od Terlingua, jihozápadní cíp Brewster Co., Texas, USA; nadmořská výška 1000-1200 metrů. Výskyt byl udáván jen v jejím nejbližším okolí. Postupně bylo zjištěno, že druh se vyskytuje velmi řídce v severní části Chihuahuašské pouště, v pásu, táhnoucím se od typové lokality (Big Bend) až po Cuatrocienegas, Coahuila, Mexiko, na vápenci v nadmořských výškách od 500 do 1200 metrů.

 

Pěstování
E. mariposensis patří ve své domovině k nejtvrdším kaktusům vůbec, typová lokalita je vyprahlou a pustou krajinou s ročními srážkami necelých 200 mm. Velmi podrobně popsal poměry na nalezištích F.G.Breckenridge a komentářem o pěstitelských zkušenostech v našich podmínkách doplnil V.Lukeš (viz Aztekia 84), a proto jen stručné shrnutí zásad pěstování:
Rostliny z Coahuily jsou méně citlivé než rostliny z Texasu, roubování je však v obou případech téměř bezpodmínečně nutné. Další nutnou podmínkou je dostatek světla, jinak se roubovanci vytahují a zejména texaské exempláře pak přerůstají do nevzhledných úzkých sloupků. Mexické rostliny mohou po naroubování dosáhnout skutečně impozantních rozměrů - délky až 0,3 metru. Chladné a světlé přezimování je podmínkou březnové až dubnové násady poupat a následující kvetení. Některé formy mají drobnější květy, které se jen obtížně prodírají spletí hustých trnů na temeni rostlin.

 

Poznámky
Tento zajímavý drobný echinomastus (texaská forma dosahuje obvykle v přírodě velikosti okolo 50 mm) byl objeven až v roce 1939 v nepřístupné oblasti Big Bendu. Původní texaská forma není v přírodě četná, je dodnes málo známá a ve sbírkách se vyskytuje jen sporadicky. Z těchto důvodů byl E. mariposensis zahrnut do soupisu taxonů, chráněných v USA zákonem.
podstatně známější a častější forma z mexické Coahuily, i když je často pěstována pod chybným jménem Echinomastus mapimiensis. Variabilita druhu byla naznačena již v předcházejících kapitolách, ale i přes různou velikost těla, barvu a charakter trnů a různobarevnost květů jde o zcela charakteristický taxon, který nelze zaměnit s ostatními druhy. Nejbližším příbuzným je E. warnockii.
Obě diskutované formy jsou zachyceny na barevných diapozitivech, rostlina s výrazně barevnými květy pochází z Coahuily.

 

Literatura
Breckenridge F.G., Lukeš V., Echinomastusy od Motýlího Dolu, Aztekia, 4/1-2 : 24-29, 1984
Glass Ch. et Foster R., The Genus Echinomastus in the Chihuahuan Desert, Cact. Succ. J. (US), 47 : 218-233, 1975
Lux A. et Staník R., Mexické echinomastusy, Kaktusy-Sukulenty, 7 : 28-30, 1986
Weniger D., Cacti of the Southwest, p. 92, 1969

 

Autoři
Rostliny z Coahuily jsou méně citlivé než rostliny z Texasu, roubování je však v obou případech téměř bezpodmínečně nutné. Další nutnou podmínkou je dostatek světla, jinak se roubovanci vytahují a zejména texaské exempláře pak přerůstají do nevzhledných úzkých sloupků. Mexické rostliny mohou po naroubování dosáhnout skutečně impozantních rozměrů - délky až 0,3 metru. Chladné a světlé přezimování je podmínkou březnové až dubnové násady poupat a následující kvetení. Některé formy mají drobnější květy, které se jen obtížně prodírají spletí hustých trnů na temeni rostlin.
Plody uzrávají velmi rychle - jeden až dva měsíce po odkvětu.
Text: V.Šedivý.
Foto: J.Král.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

1 (2015-10-16 22:57:15)
1
Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím devet a ctyri