Název
ECHINOMASTUS JOHNSONII (Parry) Baxter var. LUTESCENS Viggins
 

Taxon
Echinomastus johnsonii (Parry) Baxter var. lutescens Viggins in Shreve et Viggins, Veg. and Flora of Sonoran Desert, 2 : 1011, 1964
Echinocactus johnsonii Parry var. lutescens Parrish, Bull. Soc. Calif. Acad. Sci., 25 : 83, 1926 nomen nudum
Název variety zdůrazňuje její odlišnost v barvě květu (lutescens - žloutnoucí).

 

Popis
Tělo
stonek jednotlivý, jen vzácně odnožující, oválně válcovitý, 100-150 (250) mm dlouhý, 50-100 mm široký, 15-21 žeber s nízkými hrbolci. Husté trny obklopují tělo; středové v počtu 4-9 žlutavé, růžové až červené, ve stáří černající, až 50 mm délky, šídlovité, přímé nebo lehce zakřivené; okrajové trny podobné středovým, kratší, 12-25 mm, někdy světlejší, v počtu 10-14.
Květ
50-75 mm dlouhý a široký, vnější okvětní lístky žlutavé až zelenožluté se zelenohnědým středním proužkem, vnitřní okvětní lístky světlejšího odstínu, tmavší středové proužky tvoří někdy tmavý odstín jícnu květu.
Plod
soudkovitý s pevnými stěnami a několika šupinami, ve zralosti žlutohnědý, pukající podélně.
Semena
2 mm velká, černá, ledvinovitá.

 

Variety
nejsou popsány variety ani formy nebo informace není dostupná

 

Výskyt
Echinomastus johnsonii a jeho formy jsou řídce roztroušeny na obrovské ploše Mojavské a Koloradské pouště, zahrnující v sobě části států Arizona, Kalifornie, Utah a Nevada. Rostliny rostou na žulovém podkladě v nadmořských výškách 500-1200 m. Naleziště var. lutescens nelze zcela jednoznačně vyčlenit, existují totiž území, na kterých se společně vyskytují různé formy, zejména v Arizoně. Ověřené rostliny pocházejí z jižní Arizony (Clark Co., Yuma Co.). V žádném případě však nerostou žlutokvěté a červenokvěté rostliny společně.

 

Pěstování
Všechny kaktusy žijící ve své domovině v extrémních pouštních podmínkách patří k těm nejnesnadněji kultivovatelným. Platí to také o E. johnsonii. Stručně tedy zopakujeme zásady: čerstvé klíčence je třeba co nejrychleji naroubovat na silnou podnož, která by měla být trvalou (pozdější přeroubování, zejména u větších exemplářů, činí potíže); v době vegetace teplé a světlé umístění, časně jarní násada poupat je podmíněna suchým a světlým přezimováním.
var. lutescens patří k neochotně kvetoucím formám, zobrazená rostlina poprvé vykvetla po patnácti letech pěstování.

 

Poznámky
O žlutokvětém E. johnsonii se v roce 1925 poprvé zmínil S.B.Parrish ze San Bernardina, Kalifornie, spolupracovník známého botanika A.Greye. Jako místo výskytu bylo okolí Searlight, Nevada. Pak se objevily další údaje u J.P.Hestera (1934) s neplatným popisem, Jepsona (1940) a W.T.Marshalla (1951). O další neplatný pokus o popis se postarala v roce 1955 C.Glade. Legalizace variety byla provedena teprve v roce 1964.
Hlavními rozlišovacími znaky var. lutescens jsou větší žlutozelené květy (E. johnsonii má květy červené), mohutnější vzrůst, otevřenější vytrnění. Podle posledních názorů současných profesionálních evropských i amerických botaniků nemá var. lutescens opodstatnění. Zvážíme-li variabilitu druhu, kdy lze vystopovat barvu vytrnění jedinců od žluté až po šedou nebo fialovou nebo téměř bílé, žlutavé, zelenavé, zelenohnědé až purpurové květy, musíme jim dát za pravdu. Je tedy pravděpodobné, že další vývoj odsune jméno Echinomastus johnsonii var. lutescens mezi synonyma stejně tak, jako se to např. s již dříve popsanou varietou E. johnsonii var. octocentrus Coulter.

 

Literatura
Benson L., The Cacti of the United States and Canada, p. 796-797, 1982
Hester J.P., Neglected Echinomastus, Cact. Succ. J. (US), 6 : 503-504, 1934
Šedivý V., Rod Echinomastus - přehled druhů a jmen, Aztekia, 5/1-2 : 7-13, 1982

 

Autoři
Text: V.Šedivý.
Foto: J.Král.
Na obrázku je dvacetiletá roubovaná rostlina ze sbírky autora textu, vypěstovaná ze semen, nabízených v šedesátých letech firmou New Mexiko Cactus Research.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím devet a sedm