Název
ECHINOCEREUS PULCHELLUS (Mart.) K.Sch. var. PULCHELLUS
 

Taxon
Echinocereus pulchellus (Martius) K.Schumann in Engler et Prantl, Nat.Pflanzenfam. 3, 6a : 185, 1894
Echinocactus pulchellus Matr., Nov. Act. Nat. Cur., 16 : 342-344, 1832
Cereus pulchellus (Mart.) Pfeiffer, Enum. Diagn. Cact. 75, 1837
Pulchellus znamená krásný líbivý.

 

Popis
Tělo
stonek většinou jednotlivý, vzácně s několika odnožemi (zejména v kultuře), kulovitý s výraznou podzemní krčkovitou bází, která přechází do řepovitých kořenů; zelená část stonku 20-40 mm široká a 20-30 mm vysoká, podzemní krček až 60-80 mm dlouhý, pokožka matně zelená až šedozelená; žeber 8-12, plochých, asi 5 mm vysokých, přímých, jemně hrbolatých; areoly 2-5 mm od sebe vzdáleny, zhruba 1 mm velké, zprvu s nepatrnou plstí, brzy však holé. Okrajové trny 3, nepatrné, sotva 1-3 mm dlouhé, bělavě nažloutlé, brzy opadavé; středové chybějí.
Květy
široce nálevkovité, 35-45 mm široké; okvětní lístky kopinaté, celokrajné, na konci zašpičatělé, s patrným tmavším středovým proužkem, karmínově růžové až čistě bílé; květní lůžko zapuštěné v areole do stonku, porostlé šupinami s areolami, které nesou bílou vatu a vlnu a píchavé štětiny bílé barvy.
Plod
ve zralosti kulovitý tmavozelený až hnědozelený, až 10 mm velký, masitý, s bílou pulpou, často se rozpadající.
Semena
asi 1,5 mm velká, kolovitá s černou bradavčitou testou.

 

Variety
var. weinbergii (Weingart) N.P.Taylor, robustní stonek až 120 mm široký, žeber 14-15, trnů 8-11, delších, květy větší.
var. amoenus (A.Dietr.) K.Sch., stonek 30-75 mm velký, žeber 11-14, trnů 7-10.
Obě uvedené variety se od nominátní variety odlišují robustnějším tělem, vyšším počtem žeber (žebra jsou širší a vyšší), vyšším počtem trnů v areole, trny jsou také delší a silnější. Květy všech variet jsou si velmi podobné, zejména tvarem a uspořádáním. U všech variet však byla zjištěna proměnlivost ve zbarvení květů a známe formy s květy karmínově růžovými, světle růžovými i čistě bílými.

 

Výskyt
Druh E. pulchellus má poměrně široké rozšíření ve středním Mexiku. Vyskytuje
se ve vyšších polohách, zhruba nad hranicí 2000 m n. m. na travnatých plochých
terénech s dobře vyvinutými hlubšími půdami. Varieta pulchellus je známa ze
státu Querétaro, Hidalgo, Puebla a Oaxaca, kde byla sbírána i 2400 m n. m. na
travnatých kopcích na půdách černozemního typu. Další dvě variety(
var. amoenus
var. weinbergii ) se vyskytují o několik set km severněji, zejména ve státech Zacatecas, Nuevo León a San Luis Potosí.

 

Pěstování
Vzhledem ke způsobu existence v přírodě, kde roste tzv. geofytním způsobem, se mohou vyskytnout potíže při pravokořenné kultuře. Nejčastěji se proto roubuje na nejrůznější podnože. Narůstá trsovitě, stonky mají větší rozměry, otrnění je početnější a delší, kvetení bohatší. Velmi dobře prospívá po naroubování semenáčů na Pereskiopsis; tato podnož může sloužit jako trvalá, pokud je roubováno na silné a dobře vyzrálé rostliny. Pravokořenné exempláře pěstujeme v mírně kyselých, čistě minerálních směsích, event. s příměsí humusu (např. rašeliny) v nepatrném procentu (4-10%). Pravokořenné rostliny dobře překonávají dlouhá období sucha, a tak zimujeme při teplotách pod 10 stup. C, na světle a zcela bez zálivky od září do března. V době růstu snášejí rostliny dostatek vody, ovšem nejlépe v delších intervalech, tj. po předchozím vyschnutí. Obdobím kvetení je jaro, množíme semeny.

 

Poznámky
Uvnitř rodu Echinocereus vytvořil N.P.Taylor sekci Pulchellus kam kromě našeho druhu řadí dále E. knippelianus, E. pamanesiorum, E. adustus, E. laui. Květní charakteristiky všech uvedených druhů jsou si velmi podobné.
E. pulchellus je nejmenším druhem rodu, do květní zralosti dospívají již rostliny 15 mm velké. V přírodě roste doslova v podzemí. Vytváří několik centimetrů hluboké šachtičky, kam se v době sucha scvrklá rostlina zatahuje a je tak chráněna před ohněm i pastvou býložravců. Po deštích se spodní partie rostliny nasytí vodou, jejich objem vzroste a to vysune zelené temeno nad úroveň terénu.
Poupata jsou u celé skupiny druhů zakládána poměrně hluboko v těle rostliny a dlouho před jejich vysunutím z těla jsou patrná jako tmavé skvrny pod areolou. Květ i plod jsou zapuštěny i několik mm hluboko ve tkáních stonku a proto při sklizni semen nebo odstraňování zbytků květů dochází k poškození, které se může stát příčinou infekce plísní, event. uhynutí celé rostliny.
Protože se tyto drobné a bez květu nenápadné kaktusy vyskytují na úrodných půdách, které jsou dnes většinou využívány k zemědělství, jsou tyto druhy ohroženy vyhubením. Známe lokality, zejména ve státě Hidalgo a Querétaro, kde byly již vyhubeny v nedávných dobách. Naštěstí však jsou neustále objevována nová naleziště. Zdá se, že jde o druh, jehož areál rozšíření je mnohem větší, než je dnes známo, a že díky své nenápadnosti (kromě asi 14 dnů v roce, kdy kvete) uniká na většině míst pozornosti člověka.

 

Literatura
Hernandez E. et Otero F., Cact. Suc. Mex., 29 : 54, 1984
Otero F. et Meyran J., Cact. Suc. Mex., 11 : 61-64, 1966
Říha J., Chrudimský kaktusář, p. 5, 1982
Říha J., Echinocereus pulchellus a jeho variety, Kaktusy, 22 : 54-56, 1986
Taylor N.P., The Genus Echinocereus, p. 146, 1985

 

Autoři
Text: J.Říha.
Na snímku J.Krále je rostlina sbíraná R.Šubíkem a J.Říhou na náhorních plošinách nad Rio Tolantongo, Hidalgo v roce 1977.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím deset a sedm