Název
ECHINOCEREUS PRIMOLANATUS F.Schwarz ex N.P.Taylor
 

Taxon
Echinocereus primolanatus F.Schwarz ex N.P.Taylor, The Genus Echinocereus, p. , 1985
Echinocereus primolanatus F.Schwarz ex Backeb., Die Cactaceae, 4, p. 2043, 1960, nom. enval.
Původ jména se nejspíše vztahuje ke skutečnosti, že mladé, nedospělé exempláře vytvářejí jemné vlasovité a vlnitě zkroucené středové trny (tedy "prvotně vlnatý", apod.). Je i druhá možnost výkladu, totiž, že nové výhony jsou silně vlnaté, zakryté vlnou a vlnatá jsou konečně i poupata.

 

Popis
Tělo
stonek většinou jednoduchý, vzácněji s několika odnožemi, až 120 mm dlouhý a 55 mm široký, zprvu kulovitého, později válcovitého tvaru, často stonek nepravidelně zaškrcen; pokožka není díky hustému otrnění patrná; žeber 21-26, jemně bradavičnatých; areoly elipsoidní až protáhle elipsoidní, asi 2 mm dlouhé, zprvu silně vlnaté. Okrajové trny v počtu 20-28 přitisklé a hřebenovitě uspořádané ve dvou řadách, asi 4-5 mm dlouhé, načervenalé, bělavé anebo až hnědavé; středové trny se objevují jen na semenáčích a nedospělých jedincích anebo na mladých odnožích v počtu 1-3, vlasově jemné, zvlněné, hnědavé anebo načervenalé barvy.
Květ
široce nálevkovitého tvaru asi 60 mm dlouhý a až 100 mm široký; květní lůžko silně otrněné a pokryté vatou zelené barvy; okvětní lístky člunkovitě obkopinaté až 50 mm dlouhé a 10 mm široké, růžové barvy s patrným středním proužkem, zašpičatělé a se světlou, někdy až běložlutou bází.
Plod
vejčitý, brzy vysýchavý, silně vlnatý a pokrytý štětinovitými trny, šedozelené barvy.
Semena
široce vejčitá, asi 1,5 mm velká, testa bradavičnatá, černé barvy.

 

Variety
Poměrně malé naleziště obsahuje nepříliš proměnlivou populaci. Lze sice nalézt jedince, kteří se liší intenzitou vybarvení otrnění, ovšem to vše je zcela v rámci přírodní variability. V literatuře žádné odchylky popsány nebyly.

 

Výskyt
Je známo jediné naleziště ležící severně od Estanción Marte, Sierra de la Paila, Coahuila, Mexiko. Vyskytuje se poměrně velmi vzácně na vápencových skalách, bez doprovodu jiné vegetace na vyprahlých, exponovaných skalních plotnách a útesech.

 

Pěstování
E. primolanatus pochází ze suchých a horkých vápencových údolí a jeho pěstování není příliš snadné. Vyžaduje umístění s maximem slunečního záření a vyššími teplotami v době růstu. Pravokořenné rostliny jsou citlivé k nadbytku vláhy v půdě a nesnášejí trvalou vlhkost zejména při poklesu teploty. Doporučuje se proto roubovat semenáče anebo odnože (vhodné jsou známé podnože). Zimujeme při teplotách nejméně 5-7 stup. C, mráz (podle našich zkušeností) nesnáší a poklesy pod nulu vedou k poškození. Kvete zjara, někdy i opakovaně v pozdním létě. Jedná se o vzácný a velmi krásný druh, který si zaslouží pozornosti pěstitelů.

 

Poznámky
E. primolanatus byl v roce 1960 popsán C.Backebergem podle materiálu, který mu zaslal obchodní sběratel a cestovatel po Mexiku F.Schwarz. Bohužel neplatně, neboť nebyl splněn požadavek označení typové (konzervované) rostliny, holotypu. Zůstal velmi vzácnou rostlinou i ve sbírkách až do nedávné doby, kdy bylo naleziště po více než dvaceti letech znovu objeveno. Velikost květů tohoto druhu je obdivuhodná a svědčí o blízké příbuznosti s E. chisoensis var. fobeanus na straně jedné a E. reichenbachii na straně druhé. Květy připomíná první z nich, otrněním pak druhý. Velmi zajímavá je přítomnost jemných středových trnů u mladých rostlin a na dosud nekvetoucích odnožích. Ty se v dospělosti zcela ztrácejí a zůstávají jen pektinátní okrajové trny. Proč mladé rostliny mají navíc dlouhé jemné středové trny není známo a veškeré spekulace na toto téma nejsou jednoznačné. Odborníci tvrdí, že dlouhé jemné trny pomáhají udržet příznivější mikroklima v okolí malých rostlinek.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 4 : 2043, 1960
Říha J., Kaktusy, 23 : 29-31, 1987

 

Autoři
Text: J.Říha.
Na snímku J.Krále jsou 3 roky staré semenáče, roubované na Pereskiopsis cv. ve sbírce autora textu.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sest a jedna