Název
ECHINOCEREUS CHLORANTHUS (Eng.) F.A.Haage var. RUSSANTHUS
 

Taxon
Echinocereus chloranthus (Engelmann) F.A.Haage var. russanthus (Weniger) Lamb in G.Rowley, Repert. Plant. Succ., 23 : 7, 1974
Echinocereus russanthus Weniger, Cact. Succ. J. Amer., 41 : 41-42, 1969
Jméno variety - russanthus, značí "s rudohnědými květy".

 

Popis
Tělo
stonek vzpřímený, válcovitý, často naspodu odnožující, takže tvoří štíhlé trsy s 15 i více větvemi. Jednotlivé stonky až 250 mm dlouhé, 50-75 mm široké, téměř zakryté trny. Žeber 10-18, dobře patrných, bradavičnatě hrbolcovitých. Areoly okrouhlé nebo oválné, o průměru asi 3 mm a 3-6 mm od sebe vzdálené, s vlnou na nejmladších areolách (brzo opadává). Trny jehlovité, červené, krémové nebo hnědavé; okrajových trnů 30-45 a délce 12-20 mm, horní nejkratší; středových trnů 7-12, nejspodnější jsou nejdelší, 25-30 mm dlouhé, zahnuté dolů.
Květy
četné, v dolní polovině stonku umístěné, krátce nálevkovité, 25-30 mm dlouhé, jen zčásti se otevírající; okvětní lístky zůstávají vzpřímené a téměř se nepřehýbají; trubka květního lůžka asi 12 mm dlouhá, z čehož nejspodnější část asi 8 mm je téměř kulovitá, silně trnitá, zatímco zúžená báze horní části okvětí je holá, hladká a lesklá; bílé štětinovité trny na květním lůžku jsou asi 4-7 mm dlouhé, v počtu 4-12, areoly téměř bez vlny; okvětní lístky ve 3 řadách, předcházející z nejspodnějších šupinovitých v čárkovité, až úzce obkopinaté zašpičatělé vnitřní segmenty, z nichž nejdelší jsou asi 15 mm dlouhé a 4 mm široké, celistvé, žlutozelené, hnědavé nebo v různých odstínech rezavě hnědé až do bledé barvy červené řepy; nitky tyčinek asi 6 mm dlouhé, zelené nebo narůžovělé; prašníky žluté, 1-1,3 mm dlouhé, protáhle oválné; čnělka 10-12 mm dlouhá, 1 mm v průměru, blina 8-12ti laločná, laloky do 6 mm délky světle až tmavozelené.
Plod
téměř kulovitý, 9-12 mm dlouhý, velmi trnitý, zelenavý.
Semena
černá, 1-1,2 mm dlouhá, na povrchu jamkovitá.

 

Variety
var. cylindricus je obvykle s jednoduchým stonkem, okrajových trnů 14-24, středových 0-3, květ hnědavě zelený až červenavý. Vyskytuje se v západotexaském Big Bendu a v jižním Novém Mexiku v nadmořské výšce 1200-2000 m.
var. chloranthus je rovněž nejčastěji s jednotlivým stonkem, okrajových trnů 12-23, středových 3-6, květy žlutozelené. Nachází se v jižním Novém Mexiku a přilehlém západním Texasu v nadmořské výšce 900-1400 m.
var. neocapillus je na první pohled nápadný otrněním mladých rostlin, které je dlouhé, vlasovité, vytvářející při bázi dospělých rostlin. Okrajových trnů 30-40, středových 5-10. Květy v různých odstínech žlutozelené a hnědé.
Vyskytuje se v západním Texasu - Brewster Co., jižně od Marathonu v nadmořské výšce 1350 m.

 

Výskyt
E. chloranthus var. russanthus se vyskytuje v západním Big-Bendu v Texasu a směrem na jich v přilehlé mexické provincii Chihuahua v údolí řeky Santa Clara. Nedosahuje větších nadmořských výšek a ponejvíce se vyskytuje na polopouštních až pouštních kamenitých či travnatokřovinatých kopcích na okraji Chihuahuašské pouště.

 

Pěstování
E. chloranthus var. russanthus spolu s celým komplexem variet E. chloranthus jsou dekorativní, nenáročné rostliny, které lze poměrně snadno vypěstovat ze semen, bez roubování či jiných speciálních technik. V USA je pěstiteli jak var. chloranthus, tak i var. russanthus používán jako podnož pro choulostivější pediokaktusy či sklerokaktusy. Var. russanthus snáší bez problémů mrazy kolem -15 stup. C, ovšem je-li suše zimován a zálivka byla na podzim včas ukončena. Semenáče začínají kvést 3. až 4. rokem, ovšem roubováním na vzrůstné podnože lze docílit kvetení už druhým rokem. Pokud se rozhodneme pro roubování, je třeba po přiměřeném nárůstu na podnožích rostliny zpravokořenit, protože starší roubovanci příliš rostou do délky a poléhají. Jako podnože pro semenáče lze použít různé echinopsis, Eriocereus jusbertii, Cereus peruvianus, C. macrogonus, pereskiopsis a řadu druhů opuncií, včetně zimovzdorných. Výhodnější je zimování při nižších teplotách - okolo 5 stup. C a méně, rostliny umístěné na světle se odvděčí vyšší násadou poupat.

 

Poznámky
celý komplex E. chloranthus jeví těsnou afinitu s E. viridiflorus, takže oba druhy plynule přecházející řetězec s E. chloranthus var. russanthus na jednom konci a E. viridiflorus na konci druhém. Osobně se domnívám (na základě pozorování přímo na nalezištích), že se jedná o jediný, značně variabilní druh. Naproti tomu například Backeberg či Weniger a další považují var. russanthus za druh, ačkoliv důvody k tomu jsou podle mého názoru naprosto nedostačující. Taylor ve své monografii uvádí kompromisní řešení na úrovni variety, které je přijatelné i pro nás.

 

Literatura
Benson L., The Cacti of the United States and Canada, p. 677, 1982
Earle W.H., Cacti of the Southwest, p. 74, 1980
Mohlenbrock R.H., Where have all the Wildflowers gone?, p. 118, 1983
Říha J. et coll., Aztekia, 8 : 31, 1985
Taylor N.P., The Genus Echinocereus, p. 102, 1985
Weniger D., Cacti of the Texas, p. 26, 1984
Weniger D., Cacti of the Southwest, p. 18-19, 1975

 

Autoři
Text a foto: Josef Halda.
Fotografovaná rostlina pochází ze sbírky Josefa Haldy.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím dve a dve