Název
COPIAPOA CALDERANA Ritt. var. CALDERANA
 

Taxon
Copiapoa calderana Ritter, Cactus, Paris, 65, 14 : 197, 1959
Copiapoa lembckei Backeberg, Die Cactaceae, 3 : 1922, 1959
Druh byl pojmenován podle čilského města Caldera, v jehož blízkosti byl nalezen.

 

Popis
Tělo
stonek jednotlivý, vzácně odnožující, kulovitý, ve stáří protáhlý 50-100 mm silný, šedozelený s dlouhým řepovitým kořenem a zúženým krčkem. Žeber 10-17, žebra široká, 6-10 mm vysoká; areoly na temeni s šedou plstí, později černají, 4-7 mm v průměru, kruhovité. Trny šídlovité, skoro rovné, černé až hnědé; okrajové 4-7, 10-15 mm dlouhé, středové 1-2, 15-30 mm.
Květy
vonící, 25-35 mm dlouhé, asi stejně široké; trubka žlutavá s několika červenohnědými šupinami; nitky světle žluté; čnělka světle žlutá, s 9-12 žlutými laloky blizny; okvětní lístky 12-15 mm dlouhé, dole užší, světle žluté, vnější s načervenalými špičkami.
Plod
10-15 mm dlouhý, 7-12 mm široký, zelený, nahoře většinou hnědě načervenalý.
Semena
1,5 mm dlouhá, 1 mm široká, černá, lesklá.

 

Variety
Ritter popsal
var. spinosior s delšími, o něco početnějšími trny a menšími semeny ze severního okraje výskytu u Barquito (asi 70 km severně od Caldera). Rostliny se staly známé po dovezení importů v šedesátých letech pod Backebergovým jménem Copiapoa lembckei. Importované rostliny C.lembckei se však vzhledem dosti liší od rostlin v našich sbírkách a to zejména od rostlin mladých, což je u kopiapoí běžné. Rostliny nejsou uniformní, pěstujeme-li je ve stejných podmínkách několik let, nacházíme různé formy, které se liší hustotou otrnění, délkou i odstínem barvy trnů i celkovým vzhledem.
Semena byla nabízena pod číslem
FR 505 (původně jako C. pepiniana, později jako C. calderana);
FR 722 a FR 1316 jako var. spinosior
Kníže se s Ritterovou identifikací neztotožnil a semena C. calderana z Cerro Copiapo (při pobřeží jižně os Caldera) uvedl jako
KK 708, zatímco semena C. lembckei od Caldera jako
KK 70. Navíc nabízel pod číslem
KK 1393 C. lembckei var. magnifica z téže oblasti.

 

Výskyt
Areál výskytu je poměrně rozsáhlý, od říčky Copiapo na jihu po oblast jižně od Chaňaral na severu (asi 80 km).
Pravděpodobně tím lze vysvětlit poměrně heterogenní rostlinný materiál v našich sbírkách.

 

Pěstování
Copiapoa calderana roste pomalu, a to i naroubovaná. Pro potíže s řepovitými kořeny ji častěji roubujeme, květuschopnosti dosahuje za 8-10 let. Špatně snáší přímé slunce, snadno se spálí, zvláště z jara, vyžaduje však vysokou intenzitu rozptýleného světla. Květy nejsou vzácností, ale nekvete zvlášť ochotně. V zimě žádá teploty kolem 10 stup. C, alespoň trochu světla, suchý substrát, vysoká vlhkost ovzduší nevadí. Odnožuje jen výjimečně, proto je nutné množit výsevem. Semenáče jsou však choulostivé a rostou pomalu.

 

Poznámky
Podle vzhledu původních importů usoudil Backeberg (1959), že jed o blízce příbuzný druh severnějšího okruhu Copiapoa cinerea z blízkosti Taltal (asi 200 km severněji). Ritter příbuznost s Copiapoa cinerea popírá a za nejbližší příbuzné pokládá C. echinata (stejná oblast výskytu jako C. calderana, ale spíše v nížinách) a dále C. megarrhiza (naleziště na jih a jihovýchod od Copiapo).
Nejasná je otázka bělavého povlaku epidermis. Ritter v diagnóze druhu výslovně uvádí šedozelené tělo bez bělavého ojínění. Na snímcích z nalezišť v Ritterově knize je však přítomnost bělavého povlaku zřetelná. Také u rostlin v našich sbírkách při dodržení určitých podmínek vidíme náznak bělavého povlaku epidermis podobně jako u C. cinerea.
Ritterovo sloučení druhů Copiapoa calderana Ritter a Copiapoa lembckei Backeberg (Ritter 1980) se zdá oprávněné. Rostliny jsou ze stejné oblasti, v popisu se prakticky neliší, i když Backebergův popis je neúplný. Shodnost potvrzuje také Taylor (1981). Přece však se nejen u starších autorů, ale i u novějších setkáváme s odděleným vedením obou druhů. Bude zřejmě nutné situaci objasnit studiem na nalezištích.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 6 : 3817, 1962
Dvořák V., Fričiana, 8/52 : 14, 1979
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 3 : 1081, 1980
Schütz B., Kaktusy 70, 6 : 81-84, 1970
Taylor N.P., Cact. and Succ. J. (GB), 43 : 49-60, 1981
Voldán M., Fričiana, 3/21 : 5, 1963
Voldán M., Kaktusy 67,3 : 5-8, 1967

 

Autoři
Text: Václav Dvořák.
Foto: Rudolf Slaba.
Rostlina na snímku je ze sbírky Václava Dvořáka z Písku.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sest a ctyri