Název
TURBINICARPUS SCHMIEDICKEANUS (Böd.) Buxb. et Backeb. var. SCHMIEDICKEANUS
 

Taxon
Turbinicarpus schmiedickeanus (Bödeker) Buxbaum et Backeberg, Jahrb. Deutsch. Kak. Ges., p. 27, 1937
Echinocactus schmiedickeanus Bödeker, Zeitschr. Sukk.-Kunde, 3 : 229-230, 1928
Strombocactus schmiedickeanus (Böd.) A. Berger, Kakteen, p. 250, 1929
Toumeya schmiedickeana (Böd.) H.Bravo et T.Marshall, Saguaroland Bull., p. 117, 1956
Neolloydia schmiedickeana (Böd.) E.F.Anderson, Bradleya 4 : 19, 1986
Karl Schmiedicke byl v prvních desetiletích tohoto století význačným pěstitelem kaktusů v Berlíně.

 

Popis
Tělo
stonek jednotlivý, až 25 mm široký, kulovitý anebo vejčitý, s kůlovitým kořenem; pokožka matně zelená; žebra rozpadlá do hrbolců, které jsou až 4 mm dlouhé a 7 mm u báze široké, s výraznými hranami. Areoly kruhovité, asi 1 mm velké, plstnaté, později holé. Okrajové trny jen v mládí, bělavé a sotva 2 mm dlouhé, při dospívání zcela zanikají. Středové trny v počtu 3-4 nahoru zahnuté až zakroucené, ohebné a zploštělé, někdy i svrchu žlábkovité korkovité stavby, dlouhé 15-25 mm a 1 mm silné.
Květy
18-28 mm široké a až 27 mm dlouhé; vnější okvětní lístky jazykovité, asi 3-5 mm široké, celokrajné a zašpičatělé, bělavé barvy s tmavším středním proužkem, vnitřní okvětní lístky obkopinaté, celokrajné, s výrazným středním proužkem růžové barvy, asi 15 mm dlouhé a 2-3 mm široké; nitky tyčinek bělavé až narůžovělé, prašníky žluté; blizna bílá až narůžovělá.
Plod
ve zralosti šedozelený, podélně pukající a vysýchavý, asi 4 mm dlouhý, vřetenovitého tvaru.
Semena
asi 1 mm velká, s výrazným hilem, testa bradavičnatá, matně černá.

 

Variety
Až do roku 1959 byl T. schmiedickeanus považován za dostatečně odlišný druh. Později se však různí autoři snažili postihnout vzájemné příbuzenské vztahy k dalším podobným taxonům. Poslední taxonomické návrhy zahrnují k T.schmiedickeanus variety:
var. gracilis (Glass et Foster) Glass et Foster, s drobnějšími bradavkami a s otrněním rozlišeným na okrajové a středové trny.
var. flaviflorus (G.Frank et A.Lau) Glass et Foster, s válcovitým stonkem a žlutavými květy.
var. schwarzii (Shurly) Glass et Foster, se zploštěle kulovitým stonkem a poměrně velikými, až 50 mm širokými květy, zbarvenými od bílé až po karmínově růžovou.
var. klinkerianus (Backeb. et Jacobsen) Glass et Foster, s redukovaným otrněním (pouze 1-3 středové trny) a malými, asi 10-20 velkými květy bělavé barvy.
var. macrochele (Werder.) Glass et Foster, s dlouhými, až 27 mm trny a bílými květy.
var. dickisoniae Glass et Foster, s kulovitým stonkem, a otrněním rozlišeným na bílé okrajové trny v počtu až 20 a černé středové v počtu 1-3, květy jsou zde malé a bílé.

 

Výskyt
T. schmiedickeanus byl nalezen na pískovcových skalách v okolí osady Miquihuana ve státě Tamaulipas v Mexiku. V posledních dvou desetiletích bylo v okolí nalezeno několik dalších stanovišť na opukách a vápencích. Rostliny zde rostou ve spárách skály anebo v suťových zvětralinách na úpatí skalních stěn, většinou na plném výsluní. Nominátní varieta zde vytváří několik populací, které se mezi sebou liší např. velikostí květů anebo intenzitou zabarvení okvětních lístků. Výskyt v přírodě je dnes vzácný a jedná se o druh ohrožený vyhubením.

 

Pěstování
Pravokořenné rostliny vyžadují velmi propustný substrát, nejlépe minerální a opatrnou zálivku, aplikovanou po dokonalém předchozím proschnutí substrátu. Zaléváme jen v teplých dnech. Vhodnější je pěstování roubovanců. Za podnože se doporučují zejména Echinopsis a malé podnože Eriocereus jusbertii, T. schmiedickeanus var. schmiedickeanus kvete pouze v období krátkých dnů, tj. pozdě na podzim, v zimě a v časném jaru. Opylování květů v tomto období je nesnadné a to je současně i důvodem toho, proč je tento taxon stále vzácný.

 

Poznámky
Všechny známé variety T. schmiedickeanus pocházejí z poměrně nevelké oblasti ze států Tamaulipas, Nuevo León a San Luis Potosí. Rostou zde v horských oblastech Sierra Madre Oriental, v izolovaných údolích a na náhorních plošinách. Podle měřítek pěstitelů se všechny variety odlišují natolik dostatečně, že jejich zahrnutí pod T. schmiedickeanus by mohlo být považováno za sporné. Nicméně, řada znaků je všem taxonům společná.
Někteří angličtí autoři zavrhují rod Turbinicarpus do rodu Strombocactus (Pilbeam 1987), američtí autoři zase do rodu Neolloydia (Anderson 1986), některé z druhů rodu Turbinicarpus jsou pak střídavě řazeny do Thelocactus, Gymnocactus, Mammillaria aj.
Nominátní varieta T. schmiedickeanus náleží k poměrně vzácným a obtížně získatelným kaktusům. Důvodem je jednak citlivost pěstovaných rostlin, v nemenší míře ovšem také skutečnost, že i v přírodě se jedná o vzácný taxon, rostoucí na malé ploše a ve specifických podmínkách.

 

Literatura
Anderson E.F., A revision of the genus Neolloydia Br. et R., Bradleya, 4 : 1-28, 1986
Glass Ch. et Foster R., A revision of the genus Turbinicarpus, Cact. Succ. J. US, 52 : 227-228, 1977
John V., Turbinicarpus schmiedickeanus a příbuzné taxony, Kaktusy, 22 : 75-80, 1986
John V., et J.Říha, Některé kombinace z rodu Gymnocactus do rodu Turbinicarpus, Kaktusy, 17 : 15-18, 1984
Lux A., Turbinicarpus schmiedickeanus, Kaktusy, Sukulenty, 1 : 47, 1980
Říha J., Šedivý V., Synopsis rodu Turbinicarpus, Aztekia, 7 : 7-24, 1984

 

Autoři
Text: Jan Říha.
Foto: Rudolf Šubík.
Na snímku je rostlina na typové lokalitě u Miquihuana, Tamaulipas, Mexiko, v roce 1977.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím osm a sedm