Název
SULCOREBUTIA TIRAQUENSIS (Cárd.) Ritt. var. ELECTRACANTHA Backeb.
 

Taxon
Sulcorebutia tiraquensis (Cárdenas) Ritter var. electracantha Backeberg, Desert. Cact. Nov., 3 : 14, 1963
varieta byla pojmenována podle jantarově žlutých trnů. Electracanthus = jantarové trny.

 

Popis
Tělo
jednotlivé až odnožující, 50 mm vysoké a 120 mm široké; žeber 13-26, přímá nebo spirálovitě stočená, rozdělená v hrboly; okrajových trnů až 25, jehlovité, 13 mm dlouhé, jantarově žluté; středových trnů až 7, pevné, šídlovité až jehlovité, o něco delší než okrajové, na bázi načervenalé.
Květ
35 mm dlouhý a 30 mm široký, oranžově červený, nitky purpurové, čnělka dole purpurová, nahoře bělavá, blizna žlutá.
Plod
4 mm široký, fialově růžový.
Semena
1,4 mm velká, matně černá.

 

Variety
Kromě
var. electracantha s jantarově žlutými trny, byla ještě uvedena
var. longiseta (Cárd.) Don. s trny až 50 mm dlouhými.
Jinak se jedná o velmi variabilní taxon, u kterého existuje řada provizorních jmen. Ze sběrů Karla Knížete je to:
var. bicolorispina Kníže nom. prov. (KK 809).
S. camachoi Kníže nom. prov. (KK 1801),
S. tominiensis Kníže nom. prov. (KK 1810) jsou bezpochyby jen stanovištní formy S. tiraquensis. F.Ritter uvádí
var. spinosior Ritt. nom. prov., firma Uhlig nabízí
var. horrida nom. prov. Donaldova var. longispina je totožná s var. longiseta. V rámci jednotlivých taxonů se projevuje velká variabilita především v délce a barvě trnů. Nominátní varieta var. tiraquensis má největší počet trnů, které jsou zpočátku žlutavě hnědé, později jsou tmavohnědé.

 

Výskyt
Všechny variety rostou ve výšce 3000-3200 m n. m. v Bolívii v departementu Cochabamba. Varieta electracantha se nalézá u Tiraque, kde byla sbírána Rauschem (WR 187), Krahnem (Kr 271) a Vasquezem (V 118). Blízkost rovníku zmírňuje drsné podmínky vysokých hor. Maximální teploty dosahují v listopadu 30 stup. C. Roční úhrn srážek kolem 600 mm je rozdělen do výrazného srážkového období v březnu a dubnu, s výraznou periodou sucha v červenci.

 

Pěstování
Všechny vysokohorské druhy vyžadují velmi světlé stanoviště a dostatek čerstvého vzduchu. Teploty se v zimě nesmí pohybovat nad 12 stup. C. Rostliny pak začínají růst, deformují se a v příštím roce nekvetou. Rostou dobře na vlastních kořenech, roubování má význam jen pro urychlení růstu semenáčků. Po dosažení potřebné velikosti je lépe je sejmout a zakořenit. Špatně pěstované rostliny snadno podléhají houbovým chorobám, nekvetou vůbec nebo jen velmi málo.

 

Poznámky
Sulcorebutia tiraquensis i se svými varietami je v našich sbírkách často zastoupena. Rozmnožuje se dobře semeny, která mají větší klíčivost než u ostatních druhů tohoto rodu. Rostliny brzy kvetou, roubovanci mívají větší počet květů.

 

Literatura
Brinkmann K.H., Die Gattung Sulcorebutia, p. 53, 1976
Lindner P., Rod Sulcorebutia, Aztekia, p. 90-91, 1982

 

Autoři
Text: Jaroslav Ullmann.
Foto: Pavel Pavlíček ve sbírce Stanislava Ludvíka.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím tri a osm