Název
SULCOREBUTIA FRANKIANA Rausch var. FRANKIANA
 

Taxon
Sulcorebutia frankiana Rausch, Kakt. und and. Sukk., 21 : 102, 1970
Weingartia / subg. Sulcorebutia / frankiana/Rausch/ Brandt, Kakt. Orch. Rundschau, 3 : 95, 1978
Druh je pojmenován po ing. Gerhartu Frankovi, současném rakouském pěstiteli a autorovi popisů nových druhů kaktusů.

 

Popis
Tělo
stonek malý, skoro kulovitý, jednotlivý, později odnožující, asi 35 mm vysoký a 40 mm široký; epidermis svěže zelená; kořen řepovitý. Žebra rozložená do širokých, plochých hrbolů, spirálovitě stočená, v počtu nejvýše 14. Areoly oválné, 3-4 mm dlouhé, s trochou krátké bílé plsti. Okrajových trnů 9-15, přihnuté k tělu, hnědé až hnědočervené, až 10 mm dlouhé. Na rozdíl od původního popisu druhu. kde je uvedeno, že středové trny chybí, v kultuře někdy vytváří 2-3 středové trny.
Květy
vyrůstající ze spodní části stonku 40 mm dlouhé i široké; květní lůžko a trubka porostlé olivově zelenými až narůžovělými šupinami; okvětní lístky kopinaté, na konci často roztřepené, světle až tmavě fialově červené, zřídka až purpurové, v jícnu vždy světlejší; nitky běložluté s růžovou bází; prašníky žluté; čnělka a blizna se čtyřmi laloky žlutozelená.
Plody
malé, kulovité, tenkostěnné, zpravidla s dlouho přetrvávajícím suchým zbytkem okvětí.
Semena
asi 1 mm velká, matná, hnědočerná.

 

Variety
V roce 1974 byla Rauschem v holandském časopise Succulenta popsána S. frankiana
var. aureispina Rausch. Ta se od nominátní variety liší kratším, žlutým otrněním a menšími, hustěji postavenými hrbolky.
V našich sbírkách se vyskytují často rostliny, u kterých je barva květu na rozdíl od popisu až tmavě purpurová.

 

Výskyt
Jako typové naleziště udává Rausch Bolívii, departement Chuquisaca, provincii Sucre, na silnici do Los Alamos, ve výšce 2700 m n. m.. Naleziště var. aureispina je ve stejné oblasti.

 

Pěstování
Jde o rostliny vysokohorské a tomu je nutno přizpůsobit podmínky pěstování. Především stanoviště s dostatkem světla a čerstvého vzduchu. Vyhovuje jim tedy spíše volná kultura s výraznými rozdíly mezi denními a nočními teplotami. Pravokořenné rostliny rostou dobře v mírně kyselém i v neutrálním, hrubozrnném substrátu. Nerostou sice tak rychle jako roubované, ale zachovávají si přirozený tvar i velikost a jsou hustěji vytrněné. Rozhodneme-li se pro roubování, jako podnože se nejlépe osvědčují Eriocereus jusbertii, Helianthocereus pasacana i osvědčené druhy rodu Opuntia. Množí se snadno odnožemi, které dobře zakořeňují. Obtížnější je množení výsevem semen. Úspěšnější bývají výsevy podzimní, kdy klíčivost čerstvě sklizených semen je podstatně vyšší než u starších semen při výsevech jarních. Zimování je nutné za nízkých teplot, do 10 stup. C, suché a raději světlé, protože vegetace začíná již brzy zjara (zpravidla v březnu) násadou poupat. Teprve potom začínáme postupně zvyšovat vlhkost vzduchu i substrátu. Při vyšších zimních teplotách je nebezpečí deformovaného růstu a omezení květuschopnosti v následující sezóně. V plné vegetaci má být pak zálivka vydatná ale nárazová až po proschnutí substrátu.

 

Poznámky
S. frankiana byla nalezena W.Rauschem a sbírána pod polním číslem WR 290, její var. aureispina pod číslem WR 473. Později byla rozšiřována i pod polními čísly HS 75 a její var. aureispina pod číslem HS 75a.
V našich sbírkách je S. frankiana ve srovnání s většinou ostatních druhů rodu poměrně málo rozšířena. V mnohem větší míře to platí i o var. aureispina.

 

Literatura
Backeberg C., Das Kakteenlexikon, p. 506, 1977
Brinkmann K.H., Die Gattung Sulcorebutia, p. 32, 1976
Haage W., Kakteen von A bis Z, p. 690, 1986
Lindner P., Aztekia, Přehled rodu Sulcorebutia (mimoř. číslo), p. 77-78, 1982
Pilbeam J., Sulcorebutia and Weingartia, p. 50, 1985
Rausch W., Verzeichnis der Sammelnummern, 1975

 

Autoři
Text: Jan Klikar.
Foto: Karel Crkal ve vlastní sbírce.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím dve a devet