Název
MAMMILLARIA UNCINATA Zuc.
 

Taxon
Mammillaria uncinata Zuccarini, Pfeiffer, Enum. Cact., : 34, 1837
Mammillaria bihamata Pfeiffer, Algem. Garenztg. VI, : 274, 1838
Mammillaria depressa Scheidweiler, Bull. Acad. Sci. Brux. V, : 274, 1838
Mammillaria uncinata bihamata Lemaire, Cact. Gen. Nov. Sp., : 96, 1839
Mammillaria uncinata spinosior Lemaire, Cact. Gen. Nov. Sp., : 96, 1839
Mammillaria uncinata rhodacantha Hort., Förster-Rümpler, Handbuch der Cateenkunde I, I 347, 1886
Cactus bihamatus Kuntze, Rev. Gen. Pl. I, : 260, 1891
Cactus depressus Kuntze, Rev. Gen. Pl. I, : 260, 1891
Cactus uncinatus Kuntze, Rev. Gen. Pl. I, : 261, 1891
Neomammillaria uncinata (Zucc.) Br. et R., The Cactaceae IV, : 140, 1923
Latinsky uncinata znamená háčkovitá.

 

Popis
Tělo
rostlina jednoduchá, kulovitá, nahoře zaoblená, 30-80 mm vysoká, 50-100 mm široká, temeno ponořené a zakryté trny. Bradavky ve spirálních řadách 8:13 nebo 3:21, s pevným povrchem, tmavě modrozelené, nezřetelné čtyřboké, pyramidovitého tvaru, stisknuté k sobě, téměř elipsoidní, nahoře zaoblené a zkosené, 70-90 mm dlouhé a 80-110 mm široké. Areoly v mládí s krátkou, bílou, kadeřavou, vlnatou plstí, brzy holé, okrouhlé, 15-20 mm v průměru. Axily v mládí s bílou vlnou, později holé. Okrajové trny 4-7, jehlovité až šídlovité, tuhé, postavené do kříže, stlačené k sobě, píchavé, bílé, spodní a postranní větší, až 8 mm dlouhé, bílé, s černou špicí, horní sotva 4 mm dlouhý, bývá však i delší nebo kratší, masově červený a někdy zakřivený. Středový trn většinou 1, někdy i 4, mnohem silnější a delší, až 12 mm dlouhé, nejdříve téměř černohnědé, později světleji hnědavé, na hrotu tmavší, téměř průsvitné, jehlovité, je-li středových trnů více, potom spodní delší, jsou zakřivené než háčkovité, ale horní vždy háčkovitý, všechny více či méně zkroucené, často postaveny do kříže.
Květy
ve věnci kolem vrcholu, 15-20 mm dlouhé, 18 mm široké, trychtýřovité. Semeník zelený. Vnější okvětní lístky stlačené, podlouhle tříhranné, na bázi světle zelené, s hnědavě zeleným středním proužkem a červenou protaženou špicí, okraj řasnatý. Vnější okvětní lístky kopinaté, zašpičatěné, s rovnými okraji, červenavě bílé, s červeným, hnědavým nebo olivově zbarveným středním proužkem a růžově červenou špičkou. Tyčinky bělavé až bledě růžové. Prašníky ohnuté, světle sírově žluté až bledě růžové. Čnělka bělavě krémová až světle masové barvy, blizen 5-6, špinavě žlutavé až růžově červené, přečnívají prašníky.
Plod
červený, kuželovitý, 10-18 mm dlouhý.
Semena
podlouhle vejčitá, 1 mm dlouhá, s hilem na straně, testa světle hnědá, trochu síťovaná a drsná, bez perispermu.

 

Variety
Jedná se o druh velice variabilní. Zřejmě proto byla tato rostlina od svého objevení nabízena pod mnoha názvy vyjadřujícími její nejrůznější formy. Jejich oprávněnost je však velice pochybná, vzhledem k této variabilitě a uváděným nepatrným odchylkám od původního popisu i mezi sebou navzájem. Proto také celkový vývoj směřuje i u této rostliny ke zrušení jejich variet a zařazení jako synonym k původnímu druhu. C. Backeberg uznával již také z celého množství jen jednu varietu, ale i jeho pochyby, zda takové rostliny existují a do jaké míry jsou oprávněné, jsou pro celou záležitost příznačné.
var. bihamata (Pfeiff.) Backbg. (Die Cactaceae V. : 3143, 1961). Synonyma:
M. bihamata Pfeiff.,
M. uncinata biuncinata Lem.,
Cactus bihamatus Kuntze.
Od typu se odlišuje nápadně jen počtem spirálních řad bradavek 13:21. Okr. trnů 5-6, 3-6 mm dl., stř. trny 2-4, 8-11 mm dl., 3-4 hranné v příčnémřezu. Domovinou je ji Mexiko, Hidalgo, Mineral del Monte.
var. spinosior Lem. Syn.: M. depressa Schdw.
var. rodacantha Hort.
Další katalogové názvy, zejména od fy. Schmoll (1947) :
v. longispina,
v. major,
v. rufispina,
v. michoacana

 

Výskyt
Oblast mexické náhorní plošiny, ve státech Mexiko, Hidalgo, Queretaro, Guanajuaro, San Luis Potosí a Chihuahua. Roste přibližně ve výškách nad 2 tisíce metrů a v okolí Popocatepetlu vystupuje až do míst se zimními nočními mrazíky (kolem 3 tisíc metrů). Osidluje sopečné horniny, spáry a kapsy vyplněné půdou nebo i plošší terény porostlé travinami, kde je hlubší profil půdy.

 

Pěstování
Nenáročný druh s běžnými požadavky na umístění v létě a zimování. Pěstuje se většinou na vlastních kořenech v propustné zemi. Rozmnožování ze semen.
Autor textu a fotografie: Karel Crkal.

 

Poznámky
Rostliny jsou variabilní zejména v počtu okrajových a středových trnů. Nejčastěji se vyskytují formy s 1-2 středovými trny. Přes tuto proměnlivost jsou rostliny mezi mammillariemi snadno rozeznatelné svým vzhledem i případnými květy.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae V., : 3142-3143, obr., 1961
Förster-Rümpler, Handbuch der Cacteenkunde I., : 346-347, 1886
Krainz H., Die Kakteen, : CVIIIc, obr., 1957
Jelínek J., O kaktusech, : 146. : 147, 1957

 

Autoři
Autor textu a fotografie: Karel Crkal.
Rostlina pochází ze sbírky Karla Crkala.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím osm a pet