Název
STROMBOCACTUS DISCIFORMIS (DC.)Br. et R.
 

Taxon
Strombocactus disciformis (De Candolle) Britton et Rose, The Cactaceae 3 : 106, 1922
Mammillaria disciformis De Candolle, Mém. Mus., Hist. Nat. Paris 17 : 114, 1828
Ariocarpus turbiniformis (DC), Marsh., Cact. Succ. J. US, 56, 1946
Disciformis znamená "tvořící disk", tedy diskovitého tvaru a vztahuje se na plochý (zploštělý) tvar stonku tohoto kaktusu.

 

Popis
Tělo
stonek jednotlivý, diskovitě zploštělý, až 150 mm široký a 120 mm dlouhý, s kůlovitým kořenem; pokožka zelená, šedozelená až namodrale zelená, matná; žebra spirálovitě uspořádaná, rozpadlá v nízké hrbolce o kosočtverečné základně; areoly zprvu vlnaté, později holé. Okrajové trny v počtu až 8 přítomny jen na semenáčích, později chybějí, asi 1-3 mm dlouhé, bílé a ke stonku přilehlé. Středové trny přítomny jen na dospělých jedincích, v počtu 4-5, přímé, odstávající, jehlovité, křehké a brzy opadavé, většinou šedavé barvy s tmavším hrotem.
Květy
vyrůstají z nejmladších areol na temeni, nálevkovitého tvaru, až 35 mm dlouhé a 40 mm široké; okvětní lístky kopinaté, na vrcholu zaoblené nebo špičaté, někdy i třepenité, běložluté barvy, na bázi červené anebo narůžovělé; nitky tyčinek načervenalé anebo nahnědlé; blizna běložlutá.
Plod
vřetenovitého tvaru, podélně pukající, nazelenalý.
Semena
velmi drobná, asi 0,3 mm velká, kulovitého tvaru s výrazným korkovitým zbytkem poutka, testa hnědá, lesklá.

 

Variety
Jedná se o charakteristický kaktus, který roste na malém areálu ve středním Mexiku. Žádnou ze známých populací nelze označit za individuální taxon tj. varietu či formu. V minulých dobách popsané variety (např. var. seidelii) byly založené pouze na vybraných jedincích např. se širšími, nebo naopak užšími okvětními lístky atp.

 

Výskyt
Areálem rozšíření tohoto kaktusu jsou oblasti břidlicových erozních kaňonů ve státech Querétaro a Hidalgo, v povodí Rio Extorax a Rio Moctezuma. Roste na výchozech podložní horniny, břidlice, které jsou strmé, ale místy mohou být i ploché, vždy však bez doprovodu jiné vegetace. Zvláštní je zde vodní režim, hornina je silně hygroskopická a nasává vodu z rosy a mlhy a umožňuje zde přežít specializovaným kaktusům.

 

Pěstování
Vzhledem k původu v přírodě na specifických horninách jde o druh přizpůsobený minerálním substrátům a v kultuře je choulostivý. Pravokořenné rostliny pěstujeme v drtích a živíme je hydroponicky. Nejčastěji však roubujeme již malé semenáče. Jako podnože vyhovují zejména Echinopsis cv. a Pereskiopsis, dobrou trvalou podnoží je i Eriocereus jusbertii. Množení je možné výhradně semeny. Jsou velmi drobná a růst semenáčů v prvních letech je pomalý. Nejlépe se uplatňuje výsev do uzavřených nádob. Semenáče kvetou ve velikosti asi 15 mm, obdobím kvetení je jaro a někdy i celé léto. Zimujeme při teplotách mezi 5-15 stup. C.
Na snímku Rudolfa Šubíka jsou rostliny na stanovišti u Peňamiller, Querétaro, Mexiko.

 

Poznámky
S. disciformis je jedním ze zvláštních kaktusů, které se přizpůsobily životu na strmých často kolmých až převislých skalních stěnách. Kořeny má sporé, drátovité, které pronikají do horniny a zakotvují kaktus na skále. Semena jsou velmi malá a lehká a tak při jejich rozptylu se jich část uchytí na skále, kde klíčí a vzniká nová generace. Nejmenších semenáčů lze na čtverečním metru zjistit i více než sto. Hornina je bohatá na minerální látky a hygroskopičnost povrchových vrstev skály zpřístupňuje rostlinám i vodu a tak je růst nejmladší generace poměrně rychlý. Během 3-4 let dospívají do květní zralosti. Rychlé zvětrávání břidlice však současně omezuje délku života rostlin. Po čase odpadají s úlomky skály a na úpatí stěn hynou. Většinou taxonomů je rod Strombocactus považován za monotypický s jediným druhem S. disciformis. Někteří jiní autoři zahrnuli do rodu Strombocactus i jiné druhy např. z rodů Gymnocactus, Obregonia a Turbinicarpus. Stavba pylových zrn u S. disciformis je však natolik odlišná, že znemožňuje křížení s jinými kaktusy a toto zjištění spolu s dalšími morfologickými charakteristikami podporují výjimečnost tohoto rodu s jediným druhem.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 5 : 2866-2867, 1958
Hájek F., Strombocactus disciformis, Kaktusy 79, 15 : 2, 1979
Pilbeam J., Cacti for the connoisseur, 1987
Rowley G.D., Name that Succulent, 1980
Říha J., R.Šubík, The illustrated encyclopedia of Cacti and other Succulents, 1981

 

Autoři
Na snímku Rudolfa Šubíka jsou rostliny na stanovišti u Peňamiller, Querétaro, Mexiko.
Text: Jan Říha.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím jedna a dve