Název
SCLEROCACTUS GLAUCUS (J.A.Purpus ) L.Benson
 

Taxon
Sclerocactus glaucus (J.A.Purpus) L.Benson, Cact. Succ. J. (US), 38 : 53, 1966
Echinocactus glaucus J.A.Purpus, Monatschr. Kakteen., 5 : 106, 1898
Echinocactus subglaucus Rydberg, Flora of Rocky Mts., p. 580, 1917
Echinocactus whiplei Engelm. et Bigelow var. glaucus J.A.Purpus, Mitt. Deutsch. Dendr. Gessellsch., 1925 : 50, 1925
Pediocactus glaucus (J.A.Purpus) Arp. Cact. Succ. J. (US), 44 : 221, 1972
Jméno glaucus v latině značí sivý - týká se barvy pokožky stonku.

 

Popis
Tělo
stonek většinou jednotlivý nebo občas 2-3 hlavý, zelený nebo sivý na povrchu, vejčitý nebo téměř kulovitý, 40-60 mm vysoký a 40-50 mm široký; žeber nejčastěji 12, spirálovitě uspořádaných; bradavky asi 9 mm vysoké 6-9 mm široké; areoly kruhovité, o průměru asi 3 mm, zhruba 9 mm od sebe vzdálené. Rostliny silně otrněné, trny téměř zakrývají tělo; středové trny v počtu 1-3, z nichž 1-2 horní (pokud jsou vyvinuty) jsou zploštělé, úzce oválné na průřezu, až 25 mm dlouhé a 0,7 mm silné, bílé; dolní středové trny světle nebo tmavohnědé, nikdy hákovité ale někdy poněkud zakřivené, někdy zploštělé, až 25 mm dlouhé a na bázi 1 mm tlusté, jehlicovité; okrajových trnů 6-8, barvy bílé nebo některé hnědé, odstávající, nejdelší asi 20 mm dlouhé, na průřezu okolo 0,5 mm silné, téměř okrouhlé.
Květy
40-50 mm v průměru, 30-40 mm dlouhé, vnější okvětní lístky s levandulovým středním pruhem a růžovým okrajem, větší z nich protáhle oválné, až 25 mm dlouhé a 6 mm široké, s okrajem celistvým; horní větší okvětní lístky téměř kopinaté, do 30 mm délky, 6 mm šířky, na vrcholu špičaté, s okrajem celistvým, růžové až purpurové; nitky tyčinek zelenavě bílé nebo zelené, až 12 mm dlouhé; prašníky žluté, protáhle oválné, 1 mm dlouhé; čnělka až 20 mm dlouhá, 1,5 mm v průměru; blizna 12-laločná, laloky 3,5 mm dlouhé, štíhlé, bělavé.
Plod
9-12 mm dlouhý a 9 mm široký, při vrcholu s několika blanitými šupinami, soudkovitý, zelený až purpurový.
Semena
asi 1,5 mm dlouhá, 2,5 mm široká a 1 mm tlustá; testa jemně síťovitě jamkovaná.

 

Variety
Sclerocactus glaucus je druhem značně uniformním a odchylky vykazuje pouze v barvě či intenzitě otrnění, někdy též ve velikosti a zabarvení těla a květů; tito jedinci, lišící se ve vegetativních znacích mohou být v kultuře označováni jako kultivary anebo místní formy s polním číslem.

 

Výskyt
Tento druh se vyskytuje na silně kamenitých půdách, na kopcích a mesách či na okrajích pouští, v nadmořských výškách 1200-1800 m v oblasti Navažské pouště. Centrum rozšíření je v západním Coloradu (poblíž Colorado River, Mesa Co., Grand Mesa a Delta Co.) a v přilehlém východním Utahu (poblíž Green River).

 

Pěstování
Rozlišujeme dva výrazně odlišné způsoby pěstování sklerokaktusů: pravokořenné semenáče či zakořeněné odnože a roubované rostliny. Většina pěstitelů dává přednost roubovancům - nedochází tak snadno k úhynům, rostlina během několika let dosáhne květuschopné velikosti a hlavně: není třeba velkých zkušeností s ošetřováním takových rostlin. Semenáče už po vyklíčení jsou u všech sklerokaktusů značně velké, lze je ihned roubovat - na pereskiopsis k pozdějšímu rozpěstování, či přímo na echinopsis či Eriocereus jusbertii či Myrtillocactus geometrizans, které mohou být trvalými podnožemi. Na vzrůstných cereusech rouby dospívají do květu během 3-4 let a oproti pravokořenným rostlinám dosahují obrovských rozměrů. Pěstování pravokořenných semenáčů vyžaduje značné zkušenosti s pouštními kaktusy a je každopádně kulturou velmi citlivou na přehmaty pěstitele.Trvá někdy víc jak 10 let, než první semenáče zakvetou, pokud se toho věku dočkají. Proto mezi pěstiteli převládá způsob pěstování na teplejších cereusech. Kompromisem je pěstování na zimovzdorných podnožích - rostliny pak musí být zimovány chladně. Za podnože se hodí řada druhů opuncií a echinocereusů. Sclerocactus glaucus jako většina sklerokaktusů snáší bez problémů mrazy -20 až -30 stup. C/ v přírodě až -45 stup. C/, jsou-li v zimě v naprostém suchu. Pěstování, byť i roubovaných, pod širým nebem naráží u nás na vysokou vzdušnou vlhkost našeho klimatu a s tím spojené zimní oblevy, které kaktusy ve své domovině neznají. Bude třeba vyzkoušet ještě další podnože z druhů, které jsou v našich zimách dostatečně odolné, avšak není zatím zvykem je vystavovat zimní nepohodě. V tomto ohledu je pěstování sklerokaktusů ještě zdaleka neuzavřenou kapitolou.

 

Poznámky
Sclerocactus glaucus jeví velmi těsnou afinitu k S. Whiplei a řadou autorů bývá považován za jeho varietu. Vzrůstem patří mezi malé druhy rodu - i když je naroubován na velmi silnou podnož, jeho průměr stěží přesáhne 100 mm a spíše vytvoří skupinky hlav.

 

Literatura
Benson L., The Cacti of the United States and Canada, p. 728, 1982
Goodrich S. et Neese E., Uinta Basin Flora, p. 101, 1986
Welsh S.L., Atwood N.D., Goodrich S. et Higgins L.C., A Utah Flora, p. 93, 1987

 

Autoři
Text a foto: Josef Halda.
Fotografovaná rostlina pochází ze sbírky J.Kohouška.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím osm a sest