Název
RHIPSALIS CLAVATA Web. var. CLAVATA
 

Taxon
Rhipsalis clavata Weber, Rev. Hort., 64 : 429, 1892
Hatiora clavata (Web.) Web., Monatschr. Kakt.-Kunde, 172, 1895
Hatiora clavata (Web.) Moran, Gent. Herb., 8 : 343, 1953
Druhové jméno clavatus v latině značí kyjovitý, paličkovitý.

 

Popis
Tělo
kmen vzpřímený, silně rozvětvené větve dolů převislé, až 1 m dlouhé; barva kmene i větví hnědavá či šedá, s povrchem často svraskalým. Články větví tenké, na průřezu kruhovité, světle nebo sytě zelené, zhruba stejně dlouhé, vidličnatě nebo vějířovitě rozvětvené, na bázi často žluté. jednotlivé mladé články až 50 mm dlouhé, na špičce asi 3 mm široké. Areoly jenom na konci výhonků, hustě vidličnatě plstnaté, 3-4 mm široké.
Květy
jednotlivé, široce zvonkovité, 10-15 mm široké; poupata žlutá, dolní květní lístky víceméně nazelenalé, vnitřní čistě bílé; lístky protáhle kopinaté, asi 15 mm dlouhé, 2-3 mm široké, v jícnu nažloutlé nebo nazelenalé; nitky tyčinek krémově bílé, asi 8 mm dlouhé, tenké; prašníky žluté, 0,7 mm dlouhé, protáhle oválné; čnělka žlutobílá, asi 6 mm dlouhá, 0,5 mm široká; květní lůžko za květu kulovité, holé, žluté, asi 4 mm široké.
Plod
kulovitý, bílý, zeleně naběhlý, 6-9 mm velký, na vrcholu s výrazně vmáčklým vytrvávajícím zbytkem
okvětí.
Semena
tmavohnědá, zobákovitá, na povrchu jemně tečkovaná, 1 mm dlouhá.

 

Variety
nepříliš variabilní druh s doposud jedinou popsanou varietou
var. delicatula Loefgr., která je ve všech znacích menší než nominátní varieta, s bledě zelenými články a výrazně bílým poupětem (u typu je žluté). Květ miskovitý nebo zvonkovitý, jednotlivé lístky okvětí se neotáčejí nazpět. Kvete výrazně bohatěji, než var. clavata.

 

Výskyt
Jedná se druh horkých brazilských tropů, popsaný z okolí Rio de Janeiro. Nejčastěji bývá nalézán na skalách exponovaných k severu anebo na kmenech lesních velikánů jako epifyt. Rozšíření druhu se vyznačuje značnou výškovou ampitudou - roste od mořského pobřeží po vrcholy hor v nadmořské výšce 3000 m.

 

Pěstování
Tropický původ tohoto druhu přímo předurčuje jeho kulturu: vlhké klima se stálými vyššími teplotami a teplé zazimování, které by nemělo dlouhodobě klesat pod 15 stup. C. Substrát by měl být velice porézní - listovka, dřevěné uhlí a rašeliník stejným dílem anebo hrubý minerální substrát. Hnojíme postřikem plnohodnotnými minerálními hnojivy (Vegaflor, Harmavit a podobná). Sázíme je buď do děrovaných hliněných květináčů anebo do dřevěných košíčků - pletených anebo z latěk, či je volně přivazujeme silonem na epifytní kmen. Množení téměř výhradně řízky, po celou vegetační dobu.
Fotografovaná rostlina pochází ze sbírky Josefa Haldy, který je i autorem textu a snímku.

 

Poznámky
Tento nenáročný epifytní druh bývá častým sousedem tilandsií na oknech anebo v pokojových či okenních skříních mnoha amatérských pěstitelů. Časem může dorůst až ve dvoumetrový závěs a jak v době květu, tak při zrání plodů je velmi impozantní ozdobou bytu či skleníku.

 

Literatura
Britton N.L. et Rose J.N., The Cactaceae, 4 : 224, 1923
Backeberg C., Die Cactaceae, 2 : 657, 1959
Cullmann W., Götz E. et Gröner G., The Encyclopedia of Cacti, p. 289, 1986
Jelínek J., Kaktusy 70, 6 : 64-66, 1970

 

Autoři
Fotografovaná rostlina pochází ze sbírky Josefa Haldy, který je i autorem textu a snímku.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím deset a sedm