Název
PEDIOCACTUS PEEBLESIANUS (Croizat) L.Benson var. FICKEISENIAE (Backeberg) L.Benson
 

Taxon
Pediocactus peeblesianus (Croizat) L.Benson var. fickeiseniae (Backeberg) L.Benson, Cacti Ariz., ed. 3, 24: 186, 1969
Navajoa fickeisenii Backeberg, Cact. Succ. J. (Gr. Brit.) 22 : 49, 1960
Jméno variety na počest Florence R. Fickeisenové, která spolu se svým manželem sbírala v 50. letech kaktusy na jihozápadě USA.

 

Popis
Tělo
drobné, nejčastěji jednohlavé rostliny. Tělo široké asi 40 mm a dlouhé až 75 mm i více, asi ze dvou třetin schováno pod zemí. Výrazné bradavky 5-9 mm vysoké, tvořící 6-8 spirálových řad dokola rostliny. Okrajových trnů 5-7 o délce 3-5 mm, jediný středový trn až 60 mm dlouhý, vzpřímený, nepravidelně zakřivený, ztlustlý, korkovitý, příčně jakoby popraskaný, bělavý až hnědavý. Areoly krátce hustě bělavě vlnaté.
Květy
nálevkovité, 15-25 mm široké okvětní lístky 13 mm dlouhé, žluté, žlutozelené až krémově růžové; spodní okvětní lístky směrem k bázi výrazně menší, nahnědlé, s purpurově hnědým středním proužkem a světlezeleným nebo hnědavým okrajem; nitky tyčinek bílé nebo světlezelené, 6 mm dlouhé, prašníky žluté; čnělka krémově zbarvená, 9 mm dlouhá, 1 mm silná; blizna 6-8 laločná, květní lůžko 3 mm dlouhé.
Plod
zelenavý, za zralosti hnědavý, široce soudkovitý, 6-9 mm dlouhý, o průměru asi 7 mm.
Semena
černá, někdy šedavá, nepravidelně obvejčitá, 1,5-2 mm dlouhá, 2,5 mm široká a asi 1 mm tlustá, s lehce zakřiveným hilem.

 

Variety
var. peeblesianus se odlišuje od výše popisované variety ploše kulovitým tělem a asi o jednu třetinu menšími rozměry, absencí středového trnu a křížovitě uspořádanými, pavoukovitě přitisklými čtyřmi okrajovými trny, z nichž horní je nejdelší.

 

Výskyt
P. peeblesianus var. fickeiseniae se vyskytuje ve státě Arizona na jihozápadě USA v severní části Velkého Kaňonu (Grand Canyon) podél řeky Little Colorado, v nadmořské výšce 1500-1800 m. Nejčastěji jej najdeme na erodovaných hlinitých osypech a řídce zatravněných hlinitých svazích, kde převážnou většinu roku žije zatažen pod zemí. Klimatické podmínky jsou zde velice drsné a mráz v noci není vyjímkou ani v létě, zatímco ve dne jsou rostliny vystaveny slunečnímu žáru.

 

Pěstování
Pediocactus peeblesianus je polopouštním druhem, nepříliš tolerantním k rozmarům a přehmatům pěstitelů. Semena po skarifikaci (nejlépe po opatrném odstranění hila špičkou skalpelu) klíčí snadno a rychle, podobně jako většina druhů rodu Pediocactus a už čerstvě vyklíčené semenáčky jsou dostatečně velké, aby je bylo možné snadno naroubovat. V praxi prvními podnožemi bývají semenáče echinopsis anebo letorost pereskiopsis. Po určité době lze provést přeroubování na trvalé podnože - nejčastěji Eriocereus jusbertii, Trichocereus pasacana či Cereus peruvianus. Na těchto a na řadě dalších podnoží však rostliny enormně narůstají a vytvářejí shluky protáhlých hlav, které už druhou či třetí sezónu kvetou a často samosprášením vytvářejí semena. Rostliny je nutné umístit na dostatečně světlém místě s možností dostatečného vyzrání mna podzim, čímž podstatně omezíme možnost zimních hnilob, které bývají nejčastější příčinou úhynu rostlin. Takto pěstované rostliny však příliš nepřipomínají kompaktní, hustě vytrněné rostliny v přírodě. Pěstování pravokořenných semenáčů či odnoží je značně obtížné a v širším měřítku je nelze doporučit, protože vyžaduje značné zkušenosti a cit. P. peeblesianus s oběma varietami je druhem v našich podmínkách zcela zimovzdorným, pokud rostlinám zajistíme suché zimování. Rostliny je vhodné roubovat na některé druhy zimovzdorných opuncií (O. phaecantha, O. basilaris, O. fragilis či O. rhodantha), na nichž rostou velice pomalu, zachovávají si charakteristický vzhled a vytrňují jako na žádných jiných podnožích.

 

Poznámky
Ve druhovém jménu N. fickeisenii, Backeberg užil maskulinum, ač v Die Cactaceae 5 : 2872, 1961, děkuje hlavně paní za foto a nějaké informace. Benson, který taxon kombinoval do rodu Pediocactus, volí koncovku fickeiseniae - tedy vysloveně ženského rodu, čili jednoznačně po paní F.R.Fickeisenové. V dostupné literatuře se mi nepodařilo zjistit, proč Benson tuto změnu provedl, ale z mnoha případů známe, že k těmto změnám dochází i neúmyslně, nedbalým přepsáním. Nicméně Bensonův tvar je platný. Navajoa maia Cowper nomen nudum a Pediocactus peeblesianus var. maianus L.Benson je bezvýznamnou odchylkou, nedosahující ani hodnoty formy. Je evidentně identická s var. fickeiseniae a hlavně se má odlišovat absencí středového trnu. V ceníku Stevena Bracka je logicky označována jako kultivar "Maia".

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 5 : 2872, 1961
Benson L., The Cacti of the United States and Canada, p. 764, 1982
Cullmann W., Götz E. et Gröner G., The Encyclopedia of Cacti, p. 270, 1986
Earle H.W., Cacti of the Southwest, p. 140, 1980
Haage W., Kakteen von A bis Z, p. 481, 1986
Mohlenbrock R.H., Where have all the Wildflowers gone?, p. 147, 1983
Lux A. et Staník R., Kaktusy-Sukulenty, 2 : 2, 23, 1981

 

Autoři
Text: Josef Halda.
Foto: Karel Crkal ve sbírce Pavla Pavlíčka.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím deset a tri