Název
PARODIA MUTABILIS Backeb. var. CARNEOSPINA Backeb.
 

Taxon
Parodia mutabilis Backeberg var. carneospina Backeberg, Cact. Succ. J. (US), 23 : 84, 1951
Mutabilis je česky "proměnlivý"; carneospinus znamená "s trny barvy masa" (lat. caro, carnis = maso, spina = trn).

 

Popis
Tělo
kulovité, později krátce válcovité, až 100 mm v průměru, ve stáří odnožující. Spirálovitá žebra zcela rozpadlá do bradavek; mladé areoly s hustou vlnou, 5-7 mm široké. Okrajové trny bělavé, tenké, v počtu 25-50 i více, převážně do stran směřující, 6-10 mm dlouhé; středové trny zřetelně silnější, nejčastěji 4, ale i 5-6, pleťově narůžovělé či nažloutlé, dolní trn nejsilnější, 15-20 mm dlouhý, háčkovitý, s tmavší špičkou.
Květ
35 mm dlouhý a stejně široký, perikarpel lysý, pouze na horním okraji drobné šupiny a bílé štětinky; receptakulum hnědorůžové, pokryté hustými bílými chlupy a dole bílými, nahoře světle hnědými štětinkami; vnější okvětní lístky žluté s výrazným, 1-2 mm širokým červeným proužkem; vnitřní lístky 4-5 mm široké, žloutkově žluté; nitky žluté, u paty světlejší; čnělka žlutá, blizna béžová.
Plod
vejcovitý, s blanitým oplodím, téměř lysý.
Semena
asi 0,5 mm široká, polokulovitá, hnědá a hladká, s výraznou bělavou strofiolou.

 

Variety
Velká proměnlivost druhu v barvě otrnění byla již Backebergovi tak nápadná, že tuto vlastnost zdůraznil druhovým epitetem. Sám také popsal čtyři dobře charakterizované variety:
var. ferruginea má rezavě hnědé středové trny;
var. elegans husté drobné bradavky a středové trny nápadně tenké;
var. mutabilis, je odlišena čtyřmi tužšími středovými trny, z nichž dolní je červený až hnědě oranžový;
var. carneospina jsou příznačné větší bradavky a areoly, hojná vlna na temeni a na areolách, husté okrajové trny a středové trny pleťové či světle okrové barvy.

 

Výskyt
P. mutabilis se všemi svými varietami i příbuznými rostlinami, řazenými k druhu P. aureispina, rostla a zčásti dosud roste v blízkém okolí města Salta v severní Argentině, zejména jihovýchodně a východně od něho, a to ve výškách od 1200-1400 m. Herzog, který tato stanoviště prošel, prohlašuje Backebergovi údaje (2800 m) za nesprávné. Pro snadnou dostupnost byla P. mutabilis také jednou z nejdříve objevených parodií. Mnoho lokalit již vzalo za své před postupující zástavbou a kultivací půdy. Některé variety či formy tohoto velmi proměnlivého druhu sbírali pouze Lau (L 535) a Herzog (DH 121/A). P. mutabilis var. carneospina, jak se zdá, byla již v přírodě vyhubena a přežívá pouze ve sbírkách.

 

Pěstování
Všem varietám P. mutabilis se v našich sbírkách daří dobře. Pěstují se již půl století a patří mezi nejoblíbenější rostliny začátečníků. Přezimujeme je v naprostém suchu, při teplotách kolem 5-10 stup. C. Zaléváme nárazově a nejlépe podmáčením, abychom nesmyli bílou vlnu, která je ozdobou zejména zde vyobrazené variety.

 

Poznámky
P. mutabilis var. carneospina je zavedena v kultuře od třicátých let, tehdy ještě pod provizorním jménem, které Backeberg teprve počátkem padesátých let legalizoval. Rukama pěstitelů již prošla řada generací rostlin a všechny si udržují svou původní charakteristiku. Tím se potvrzuje, že var. carneospina je oprávněný taxon, jehož znaky jsou dědičné. Snahy po neuznání této variety považujeme proto za unáhlené. Jinou věcí ovšem je, zda by taxonomická hodnota popisovaných odchylek neměla být hodnocena spíše stupněm "forma". Tuto otázku bude však možno posoudit teprve při celkové revizi taxonů kolem P. mutabilis a P. aureispina, které velmi pravděpodobně patří k jedinému druhu. Kdysi se totiž věřilo, že P. mutabilis lze bezpečně odlišit od blízce příbuzné P. aureispina podle čtyř středových trnů - P. aureispina jich má mít zpravidla šest. Dlouhodobé pozorování ve sbírkách však ukázalo, že to není spolehlivé kritérium. I těm nejtypičtějším rostlinám P. mutabilis ve stáří přirůstají další středové trny; při pozorném prohlédnutí všech areol najdeme dokonce u mladých rostlin často nějakou areolu s 5-6 středovými trny.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 3 : 1595, 1959
Backeberg C. et Knuth F.M., Kaktus-ABC, p. 270-271, 1935
Borg J., Cacti, p. 327, 1937
Brandt F.H., Kakt. und and. Sukk., 20 : 191-192, 1969
Herzog D., osobní korespondence, 1988
Königs G., Succulenta, 40 : 70-71, 1961
Weskamp W., Die Gattung Parodia, p. 448, 1987

 

Autoři
Text: Miroslav Veverka.
Foto: Václav Jiránek.
Na snímku je rostlina pěstovaná v Městské stanici mladých přírodovědců v Praze na Smíchově. Trsovitý růst je výjimečný.
Snímek semen: Zdeněk Voráček.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sedm a deset