Název
NOTOCACTUS VANVLIETII Rausch var. VANVLIETII
 

Taxon
Notocactus vanvlietii Rausch, Kakt. und and. Sukk., 21 : 89-90, 1970
Druh byl nazván po spolunálezci rostliny, holandském kaktusáři D.J. van Vlietovi, žijícím nyní v Brazílii.

 

Popis
Tělo
stonek jednotlivý, obráceně hruškovitého tvaru, až 100 mm dlouhý a 60 mm široký; temeno stlačené, s bílou vlnou. Žebr až 30, svislých, rozdělených v hrboly asi 3 mm dlouhé a 5 mm široké. Areoly kruhovité, asi 2 mm v průměru, umístěné v prohloubeninách mezi hrboly, s bílou vlnou, později lysé. Okrajových trnů 13-15, až 8 mm dlouhých, přilehlých, propletených; středové trny 1-4, dolní prohnutý, směřující dolů, až 15 mm dlouhý; všechny trny měkce štětinovité, červenohnědé až černohnědé s tmavší bází.
Květy
50 mm dlouhé a 55 mm široké; květní lůžko nažloutlé, s růžovými šupinami a hnědými štětinami; okvětní lístky kopinaté, žluté, s narůžovělými okraji; jícen oranžový; nitky bílé; čnělka žlutá; blizna červená.
Plod
vejcovitý, světle zelený, ve zralosti vysychající a praskající v horní části.
Semena
černá, asi 0,8 mm dlouhá a široká.

 

Variety
Současně s popisem N. vanvlietii byl publikován popis N. vanvlietii
var. gracilis Rausch, sbíraný W.Rauschem (R 375) a DV.J. van Vlietem (DV 18/a) mezi Minas de Corales a Ansina (Uruguay). Varieta se liší od nominátní variety žlutobílými až růžovými přilehlými trny. Dalším nepopsanými varietami nebo formami mají být
var. antonianus (DV 18/b),
f. Aqua Fria (DV 18/4),
f. Curtina (DV 18/5), DV 18/2, DV 18/6.

 

Výskyt
N. vanvlietii byl sbírán v Uruguayi, v oblasti Cuchilla de los once cerros pod polními čísly
W.Rausche (R 376),
D.J. van Vliet (DV 18) a
L.Horsta a W.Üebelmanna (HU 368).
H.Schlosser sbíral druh také v Sierra Gauna, Dept. Tacuarembo, rovněž Uruguay.

 

Pěstování
V přírodě roste N. vanvlietii sice na plném slunci, ale lehce přistíněn doprovodnou vegetací (mech, tráva, lišejníky). Půdní reakce je značně kyselá, pH je 4,8. Zvětralé horniny zaručují dobrou drenáž, organická hmota naproti tomu dostatečnou vlhkost. Přírodní faktory je třeba respektovat i ve sbírkách, ve kterých patří N. vanvlietii k obtížněji pěstovatelným notokaktusům. Rostliny nedosahují velkých rozměrů, jejich růst je pozvolný. Zvláště nutná je opatrnost na reakci substrátu, druh je citlivý na alkalickou reakci, na níž reaguje ztrátou kořenů. Roubování je všeobecně doporučováno, růst je pak spolehlivý. S potřebnou dávkou opatrnosti je však možné pěstování i na vlastních kořenech.
Na snímku autora textu S.Stuchlíka je importní rostlina R 376 z vlastní sbírky, pocházející od firmy Köhres.

 

Poznámky
Původní diagnóza W.Rausche byla jen strohá, mnoho dalších podrobností nebylo uvedeno. N. vanvlietii byl přiřazen do příbuzenstva N. werdermannianus, od kterého se liší menším vzrůstem, menšími květy a barvou otrnění. Plod a semena jsou stejné. Později se D.J. van Vliet obšírněji zabýval novým nálezem a snažil se jej zařadit do systému notokaktusů. Potvrdil názor W.Rausche o příbuznosti N. vanvlietii s N. werdermannianus a komplex těchto dvou druhů umístil mezi N. scopa a N. concinnus. Zvláštností komplexu je otevírání plodu na vrchní straně.
N. vanvlietii má (podobně jako příbuzný N. werdermannianus) polymorfní charakter, který se projevuje různým zbarvením trnů a jejich uspořádáním a také různým zbarvením štětin a trnů, pokrývajících poupata - jejich barva kolísá od světle šedé po šedozelenou. Rovněž květy se liší velikostí a tvarem okvětních lístků.

 

Literatura
Elsner J., Notocactus vanvlietii Rausch, Kaktusy 75, 11 : 99-100, 1975
Neduchal J., Notocactus 6, p. 22, 1987
Nippert K., Notocactus vanvlietii, Minimus, 5/40 : 2-5, 1974
Schäfer G., Die Gattung Notocactus, Kakteen-Sukkulenten, 14 : 102-103, 1979
Stuchlík S., Einige Bemerkungen zum Notocactus vanvlietii, Internoto, 4 : 3-4, 1983
van Vliet D.J., Notocactus vanvlietii Rausch, Succulenta, 51 : 82-86, 1972

 

Autoři
Na snímku autora textu S.Stuchlíka je importní rostlina R 376 z vlastní sbírky, pocházející od firmy Köhres.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím deset a pet