Název
NOTOCACTUS SUCINEUS Ritt.
 

Taxon
Notocactus sucineus Ritter, Succulenta, 49 : 109, 1970
Parodia sucinea (Ritter) Taylor, Bradleya, 5 : 91, 1987
Jméno bylo zvoleno podle barvy trnů (z latiny sucineus = jantarový).

 

Popis
Tělo
stonek jednotlivý, světle zelený, měkký, 30-70 mm široký, polokulovitý, ve stáří prodloužený, s jemnými kořeny. Žeber 18-24, 2-4 mm vysokých, v průřezu trojúhelníkovitých, hrany tupé, hrboly kruhovité. Areoly kruhovité, s bílou vlnou, 1-2 mm v průměru, 2-4 mm od sebe vzdálené. Trny jehlovité, rovné; okrajové trny jantarové, směřující do stran, 15-30 v jedné areole, 3-6 mm dlouhé; středové trny zlatožluté až hnědožluté, s hnědou bází, silnější, 8-12, 7-20 mm dlouhé.
Květy
35 mm dlouhé, 30 mm široké; okvětní lístky 18 mm dlouhé, 3-4 mm široké, všechny sírově žluté; nitky citrónově žluté, asi 8 mm dlouhé; prašníky světle žluté; čnělka intenzivně purpurová, asi 20 mm dlouhá; blizna černě purpurová, 2 mm široká, 10 laloků; květní lůžko nálevkovité, 10 mm dlouhé i široké, uvnitř světle žluté, vně zelenavě žluté, s hustou bílou vlnou, zelenavými šupinami a jemnými přilehlými štětinami.
Plod
červenohnědý, málo šťavnatý.
Semena
asi 0,9 mm dlouhá, 0,7 mm široká, 0,6 mm silná, matně černá, s jemnými hrbolky.

 

Variety
Žádná varieta ani forma nebyla popsána, přesto však známe ze sbírek několik jmen variet. Ve sbírkách je rozšířená např.
var. albispinus (HU 26 a) Rostliny se jménem N. sulphureus n. n., šířené firmou Uhlig, nejsou s největší pravděpodobností nic jiného než N. sucineus.

 

Výskyt
Typovým nalezištěm je okolí Sao Gabriel ve státě Rio Grande do Sul, Brazílie, kde byl N. sucineus objeven H.Buenekerem, L.Horstem a F.Ritterem v roce 1965 (FR 1399). Ze stejného místa pocházejí rostliny, nesoucí číslo HU 26. V blízkosti uvedeného naleziště sbíral rovněž K.H.Prestlé spolu s A.Nilsonem a F.Stockingerem a nalezli zde další dvě lokality N. sucineus.

 

Pěstování
N. sucineus patří k pomalu rostoucím notokaktusům. Potřebuje mírně kyselý, propustný substrát, pravidelnou zálivku a slunné stanoviště. Ve sbírce mnoho místa nezabere ani po mnohaletém pěstování. Pravidelně na jaře kvete, a proto ze všech těchto důvodů je možno jeho pěstování všeobecně doporučit.
Na snímku je patnáctiletá rostlina HU 26, pocházející ze sbírky autora textu i snímku S.Stuchlíka.

 

Poznámky
Podle údajů K.H.Prestlého rostou rostliny jen na velmi těžko přístupných stěnách, které jsou vytvářeny porézním lávovými horninami. Rostliny se z těchto míst jen velice těžko sbírají, také proto, že stěny jsou osídleny divokými včelami. Rostliny rostou převážně na úzkých skalních výběžcích, obsah humusu je zde minimální. Jako doprovodná kaktusová flóra jsou uváděny některé wiginsie a několik zástupců okruhu N. Ottonis.
Oproti rostlinám, popsaným F.Ritterem, vykazují Prestlého sběry určité rozdíly. Šířka těla je uváděna 70-80 mm a délka 100-150 mm, často ještě větší, jestliže rostlina visí a její tělo se formuje do tvaru dýmky. K.H.Prestlém udávané větší rozměry se spíše blíží velikostem rostlin ve sbírkách.
F.Ritter označil N. sucineus za blízce příbuzný N. neobuenekeri. Ten však bohatě odnožuje, o čemž nemáme zprávy z lokalit N. sucineus. Ve sbírkách se odnožující N. sucineus vyskytuje.

 

Literatura
Mace T., Notocactus, p. 70, 1978
Prestlé K.H., Notocactus sucineus Ritter, Internoto, 7 : 122-124, 1986
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 1 : 181, 1979
Schäfer G., Die Gattung Notocactus, Kakteen-Sukkulenten, 14 : 96-97, 1979

 

Autoři
Na snímku je patnáctiletá rostlina HU 26, pocházející ze sbírky autora textu i snímku S.Stuchlíka.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím devet a sedm