Název
NOTOCACTUS RUTILANS Daen. et Krainz
 

Taxon
Notocactus rutilans Daeniker et Krainz, Sukkulentenkunde, 2 : 19, 1948
Parodia rutilans (Daeniker et Krainz) Taylor, Bradleya, 5 : 91-94, 1987
Pojmenování vzniklo na základě barvy květů (z latiny rutilans = žlutě červený).

 

Popis
Tělo
stonek kulovitý až sloupovitý, 50 mm dlouhý, 45 mm široký, temeno prohloubené, pokožka matně modrozelená.Žeber 18-24, spirálovitě stočených, rozdělených ostrými zářezy na malé hrboly tvaru brady. Areoly kruhovité, asi 6-7 mm od sebe, zpočátku s vlnou, později holé. Okrajových trnů 14-16, rovných, většinou paprskovitých, na všechny strany směřujících, vzácně hřebenovitě uspořádaných, tvrdých, asi 3-5 mm dlouhých, rozdílně vůči sobě zbarvených, jednotlivé skupiny trnů na bázi bílé, směrem ke špičkám a ty samy zářivě hnědočervené, ve stáří nažloutlé nebo šedavé; středové trny 2, dolní silnější, asi 5-7 mm dlouhý, tvrdý, zářivě hnědočervený, rovný nebo jen málo ohnutý, horní mnohem tenčí a kratší, v blízkosti temene stěží rozeznatelný od okrajových trnů.
Květy
30-40 mm dlouhé, až 60 mm široké; vnější okvětní lístky fialově karmínové s tmavším středním proužkem, vnitřní okvětní lístky ke špičce růžově karmínové, směrem k jícnu žloutkově žluté a uvnitř jícnu žlutavě bílé; květní lůžko s hustou bílou vlnou a s červenohnědými, až 5 mm dlouhými jemnými štětinami, vyrůstajícími z paždí šupin; čnělka silná, 12 mm dlouhá; blizna se sedmi purpurovými, sametovými laloky; tyčinky žloutkově žluté.
Plod
asi 15 mm dlouhý, měkký a zelený.
Semena
čepicovitá, matná, černá, asi 1 mm široká.

 

Variety
Popsána byla
f. storianus Pažout.
Správnější označení tohoto taxonu je kultivar, protože vznikl v pražském skleníku PAPABOLIS. Vypěstoval ji J.Štor a po něm dostala jméno. Je menší, má kratší trny, bohatě odnožuje a kvete později než N. rutilans.
Nepopsanou varietou
var. longispinus, která je pojmenována podle delších trnů. Statut variety je však neprůkazný, protože délka otrnění N. rutilans kolísá.

 

Výskyt
Podle údajů F.C.Müller-Melcherse pochází N. rutilans z Cerro Largo (Uruguay) poblíž brazilských hranic.

 

Pěstování
N. rutilans je oblíbenou rostlinou pro svou nenáročnost, krásné květy a dobu kvetení. Tak jako všechny notokaktusy je třeba jej probouzet včas na jaře, a potom je nutno jej udržovat v neustálém růstu. Substrát má být výživnější, zálivka pravidelná. Roubování není nutné, protože pravokořenné rostliny rostou dobře. Pro sprášení je potřeba alespoň dvou rostlin, abychom získali semena. Z nich je možno vypěstovat semenáče, ze kterých můžeme vybrat ty nejhezčí do sbírky. Zimování suché a chladné, teplota by neměla klesnout delší dobu pod 5 stup. C.

 

Poznámky
V roce 1936 dostala městská sbírka sukulentů v Curychu od F.C.Müller-Melcherse několik malých rostlin pod označením "N. mueller-melchersii růžově kvetoucí". Sám F.C.Müller-Melchers se domníval, že je to skutečně varieta N.mueller-melchersii, ale po podrobném zkoumání rostlin dospěli oba autoři popisu k názoru, že je to nový samostatný druh a provedli popis. Tehdy to byl druhý notokaktus kvetoucí jinak než žlutě.
Importní rostlina, podle které byl proveden popis, byla jen 50 mm dlouhá. Ve sbírkách dorůstají rostliny větších rozměrů, pravokořenné až 150 mm, roubované kolem 250 mm. Mezi stářím rostliny a počtem květů je přímá úměra; mladé rostliny mívají jeden až dva květy, staré rostliny až kolem patnácti. Květy N. rutilans jsou vícebarevné. Výhodou jejich pozdější otevírání, kolem 13.-14. hodiny.

 

Literatura
Jelínek J., Notocactus rutilans, Kaktusy 69, 5 : 50, 1969
Jelínek J., O kaktusech, p. 216-217, 1972
Müller-Melchers F.C., Uruguayische Kakteen, Sukkulentenkunde, 1 : 27, 1947
Schäfer G., Die Gattung Notocactus, Kakteen-Sukkulenten, 14 : 86-87, 1979
Schütz B., Červeně kvetoucí notokaktusy, Kaktusy 70, 6 : 52-53, 1970
Stuchlík S., Notocactus rutilans Dän. et Krainz, Minimus, 4/30 : 2-3, 1973

 

Autoři
Text: Stanislav Stuchlík.
Foto: Viktor Havelík ve vlastní sbírce.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sedm a tri