Název
NEOBUXBAUMIA POLYLOPHA (DC.) Backeb.
 

Taxon
Neobuxbaumia polylopha (De Candolle) Backeberg, Blatt. Kakteenforsch., 6 : 24, 1938
Cereus polylophus DC., Mém. Mus. Hist. Paris, 17 : 115, 1828
Pilosocereus polylophus (DC.) Salm Dyck, Cact. Hort. Dyck. 1844 : 24, 1845
Cephalocereus polylophus (DC.) Br. et R., Contr. U.S. Nat. Herb., 12 : 419, 1909
Polylophus znamená s mnoha hřebeny, resp. s mnoha žebry nesoucími hřebenovitě uspořádané trny.

 

Popis
Tělo
stromovitá rostlina s jednoduchým nevětveným sloupovitým stonkem, 7-15 m vysoká a až 0,25 -0,45 m široká; pokožka na letorostech jasně zelená, později šednoucí, letorosty jsou odděleny zúžením stonku; žeber většinou 22-36, vzácně i více, zaoblených, asi 17 mm vysokých; areoly zapuštěné v žebru, eliptického tvaru s bílou vlnatou plstí. Okrajových trnů 6-8, asi 10-30 mm dlouhých, zprvu žlutých až okrově hnědých, později šednoucích, štětinovitě ohebných, ale píchavých/ Středový trn 1, většinou 14-30 mm dlouhý, poněkud silnější než okrajové, stejné barvy, většinou dolů směřující.
Květy
zvonkovitého tvaru, vzácně až trubkovitého, dlouhé až 80 mm a široké až 45 mm; květní lůžko a trubka válcovitého tvaru a zelené barvy, pokryté podarii se šupinami a s nepatrnou vlnou; okvětní lístky s výraznou ostruhou, červené barvy, asi 40-60 mm dlouhé a asi 15 mm široké.
Plod
kulovitý až hruškovitý, asi 35 mm velký.
Semena
vejčitého tvaru asi 2-3 mm velká s hladkou testou černé barvy.

 

Variety
Všechny dosud známé sběry představují téměř shodné jedince, které nelze označit jako samostatné vnitrodruhové taxony. Vlivem stanovištních podmínek byly zaznamenány jen rozdíly v mohutnosti rostlin, v počtu žeber či v délce otrnění.

 

Výskyt
N. polylopha se vyskytuje na poměrně velkém areálu ve středním Mexiku ve státech Hidalgo, Querétaro, Guanajuato a San Luis Potosí. Roste v hlubokých údolích (barrancas) říčních systémů Rio Amajac, Rio Extorax a Rio Moctezuma. Znám je bohatý výskyt zejména z údolí Barr. de Tolantongo, Barr. Toliman, Laguna de Metztitlan aj., tj. z oblastí s teplejším klimatem, zcela odlišným od podnebí náhorních plošin středního Mexika. Roste na vápencových skalách, většinou ve štěrbinách horniny a místy vytváří významnou složku vegetace, spolu s mnoha dalšími sloupovitými kaktusy anebo sukulenty jiných čeledí.

 

Pěstování
V našich sbírkách se většinou setkáváme s nedospělými rostlinami, které mají jemnější a kratší otrnění a nedosahují velkých rozměrů. Pěstují se většinou dobře, respektovat musíme požadavek na přezimování při teplotách trvale neklesajících pod 7-10 stup. C. Optimální teploty se pohybují okolo 15 stup. C. Při vyšší vlhkosti prostředí a chladu vznikají na stoncích rezavé nekrotické skvrny. V době růstu je vhodná pravidelná zálivka s přípravkem živin a teploty trvale co nejvyšší. Výhodné je zajistit rostlinám co největší kořenový objem (velké nádoby, volná výsadba). Potom vrcholy tloustnou a po 7-10 letech dospívají do květní zralosti. Doporučuje se také odřezat zhruba po 5-6 letech vrcholové části rostlin, znovu je zakořenit a pěstovat tak jen dospívající vrcholovou část. Kvetoucí exempláře lze pro značné rozměry (tj. 1-2 m výšky) doporučit jen pěstování ve sklenících.
Na snímku Rudolfa Šubíka je vrcholová část asi 2 m dlouhé rostliny, která je pěstována v botanické zahradě v Heidelbergu, NSR.

 

Poznámky
Kaktusy rodu Neobuxbaumia představují jedny z největších sukulentů vůbec, které svými rozměry ovlivňují ostatní, menší rostliny společenstev. Vesměs obývají nejteplejší místa Mexika, tj. zejména kaňony i široká údolí, které mají velmi teplé mezoklima. Velké cereusy zde náleží mezi pionýrské rostliny, které jako jedny z prvních osídlují nepřístupné stěny, útesy i suťoviska a připravují prostředí pro jiné druhy rostlin.
Rod Neobuxbaumia je charakteristický zejména květy. Okvětní lístky mají dobře vyvinuty šupinovité ostruhy, které na vnější straně vylučují nektar, květní obaly, včetně květního lůžka jsou beztrnné a květy se rozevírají v pozdním odpoledni a vytrvávají většinou zcela rozevřené přes noc. Opylují je různé druhy létavého hmyzu, aktivní večer a v noci.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 2, 1959
Bravo-Hollis H., Las Cactaceas de México, 1, 1978
Grunert Ch., Viedt G., Kaufmann H. G., Kaktusy a iné sukulenty, 1979
Rauh W., Kakteen an ihren Standorten, 1979
Rzedowski J., Vegeción de México, 1978

 

Autoři
Na snímku Rudolfa Šubíka je vrcholová část asi 2 m dlouhé rostliny, která je pěstována v botanické zahradě v Heidelbergu, NSR.
Text: Jan Říha.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

dsad (2012-05-09 13:35:15)
sd
Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím deset a ctyri