Taxon
Mammillaria picta Meinshausen, Wochenschr. Gärtn. Pfl. I, : 27, 1858
Cactus pictus Kuntze, Rev. Gen. Pl. I, : 261, 1891
Latinsky picta znamená pomalovaná, pestrá, barevná strakatá, což se v tomto případě vztahuje na různou barevnost trnů.

Popis
Tělo
stonek jednoduchý, kulovitý nebo kuželovitý, později většinou odnožuje, silný 40 mm, výjimečně až 60 mm, kořen řepovitý, barva stonku tmavozelená, matně třpytivá, vrchol ponořený, bez vlny, vzpřímenými trny téměř uzavřený. Bradavky ve spirálních řadách 8:13, štíhlé kuželovité až téměř válcovité, asi 7 mm dlouhé, na bázi až 3 mm silné. Areoly zaoblené, zpočátku se sporou vlnou, později holé. Axily bez vlny, ale s řídkými, vlasově tenkými, zakroucenými, bílými štětinkami. Okrajových trnů 12-14, ale i více, 6-8 mm dlouhé, spodní nejdelší, všechny téměř vlasové, trochu zakroucené, na bázi trochu silnější, mírně odstávající, průhledně bílé, na hrotech a krajních trochu tmavší hnědé až červenohnědé. Středový trn 1, někdy 2 i více, přímé, jehlovité, tuhé, až 10 mm dlouhé i delší, na bázi žlutavé, nahoře bílé s tmavě hnědým nebo hnědočerveným hrotem, ke konci stále tmavším.
Květy
velmi početné, v blízkosti vrcholu, nálevkovitě zvonkovité, asi 9 mm dlouhé, 11 mm dlouhé, 11 mm široké, semeník kulovitý, světle olivově zelený. Vnější okvětní lístky úzké, kopinaté, ostře zašpičatělé, 15 mm široké, 7-8 mm dlouhé, dole olivově zelené, ke hrotu krémové, s hnědavě růžovým středním proužkem. Vnitřní okvětní lístky stejně široké, stejného tvaru, ale delší, čistě bělavé barvy, s tenkým, ostrým, světle olivovým středním proužkem, jícen světle olivově zelený. Tyčinky a čnělka bělavě krémové, prašníky v jasném odstínu chromové žluti, blizny malé 3-6, bledě zelenavě krémové, přečnívají dost vysoko prašníky.
Plod
malý, kuželovitý, červený.
Semena
podlouhlá, čepicovitého tvaru, asi 1 mm v průměru, s delším, úzkým, trochu vroubkovaným hilem, testa leskle černá, s většími jamkami, perisperm chybí.

Variety
nejsou popsány variety ani formy nebo informace není dostupná

Výskyt
Naleziště u Rio Blanca a u Tuly ve státě Tamaulipas, Mexiko. Rostou pod křovím.

Pěstování
V běžné spíše trochu jílovitější zemi. V létě na teplém stanovišti. Značně odolný druh. Pěstujeme na plném slunci i v polostínu. V zimě v naprostém suchu při obvyklých teplotách kolem 10 stup. C, ale snáší bez škod i teploty nižší a krátkodobě i pod bodem mrazu. Množí se převážně výsevem. Několikaleté rostliny pak vykazují množství variací, zejména ve zbarvení trnů. Jedná se o kombinace barev bílé, krémové, žlutavé a červenohnědé v nejrůznějších intenzitách a odstínech. Také počty trnů jsou značně variabilní.
Autorem textu a fotografie: Karel Crkal.

Poznámky
Tento druh nebyl ve sbírkách dlouhou dobu zastoupen. Teprve kolem roku 1950 byl znovu nalezen F. Schwarzem a dovezen do Evropy. Původní popis byl velmi stručný a teprve v roce 1934 jej doplnil Bödeker, až na popis semen, který pořídil v roce 1950 H. Krainz.

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae V, : 33448, obr. : 3349, 1961
Bödeker F., Ein Mammillarien- Vergleichs-Schüssel, : 23-24, 1933
Britton N. L. et Rose J. N., The Cactaceae IV, : 169, 1923
Craig R. T., The Mammillaria Handbook, : 233, 1945
Krainz H., Die Kakteen, : CVIIIc, obr., 1957
Schumann K., Gesamtbeschr. Kakt., : 600, 1898

Autoři
Autorem textu a fotografie: Karel Crkal.
Rostlina pochází ze sbírky Karla Crkala.