Taxon
Mammillaria pennispinosa Krainz, Sukkulentenk., 2 : 20, 1948
Pennispinosus znamená s opeřenými, péřovitými trny, tj. na trnech existují drobné povrchové výrůstky způsobující péřovitý vzhled.

Popis
Tělo
stonek většinou jednotlivý, vzácněji tvořící několik odnoží, stlačeně kulovitého až kulovitého tvaru, asi 30-40 mm velký, se silnými masitými kořeny; bradavky válcovitého tvaru 5-7 mm dlouhé a asi 3 mm široké; axily zpočátku vlnaté, brzy však holé. Středové trny v počtu 1-3, horní háčkovitý, 10-12 mm dlouhý, případné dva další přímé, odstávající, žlutavé barvy u báze, na koncích červenohnědé, opeřené. Okrajových trnů 16-20 asi až 8 mm dlouhých, paprskovitě uspořádaných, bílé až šedobílé barvy, opeřených.
Květy
zvonkovitého tvaru asi 15 mm dlouhé, okvětní lístky bělavé s tmavším většinou narůžovělým středovým proužkem; blizna i prašníky žlutavé, nitky narůžovělé.
Plod
(v původním popise udán "5 mm dlouhý a zelený"), 15-20 mm dlouhý, válcovitého tvaru a červený.
Semena
vejčitého tvaru, asi 1,2 mm velká s velkým korkovitým zbytkem poutka a velkým hilem, testa jamkovaná, černé barvy.

Variety
Ch.Glass a R.Foster nalezli nedaleko typového naleziště nominální formy odlišnou populaci, kterou odlišili jako samostatnou varietu. Odlišuje se trsovitým vzrůstem, jemnějším, většinou žlutě zbarveným otrněním a čistě bílými a menšími květy. Podle naleziště u řeky Rio Nazas (stát Durango) ji pojmenovali
var. nazasensis Glass et Foster. Je zajímavé, že var. nazasensis nemá na svých semenech korkovité zbytky poutka. W.Reppenhagen proto nepovažuje zahrnutí tohoto taxonu k M. pennispinosa za správné a odděluje jej jako samostatný druh. M. nazasensis (Glass et Foster) Reppenhagen.

Výskyt
V původním popise byl k dispozici stručný údaj, "jihozápad státu Mexiko". Později byl potvrzen výskyt v severovýchodní části státu Durango, mezi osadami Bermejillo a Maximi. Stanovišť je známo více, vesměs roste ve spárách žulových skal, většinou na východních a jihovýchodních sklonech, někdy na vrcholech kopců, mnohdy v hlubokém stínu mezi útesy.

Pěstování
Jedná se o druh s průměrnými nároky, jehož pěstování může činit začínajícím pěstitelům potíže. Pravokořenné rostliny vyžadují nejlépe minerální substrát a nepravidelnou zálivku. V době růstu vyhovuje plné slunce a vyšší teploty. Zimujeme při teplotách nejlépe pod 10 stup. C a na světle, protože krátké dny na podzim a v zimě indukují násadu poupat. Obdobím kvetení je při chladném zimování jaro, při teplejším přezimování však se květy otevírají již v zimních měsících. Pokud v té době nemají dostatek slunečního záření, odumírají v prašnících květů základy pylových zrn a tak, i když rostliny bohatě kvetou, je možnost opylení květů ztížena. Nejčastěji množíme rostliny výsevem semen. Semenáče lze roubovat na většinu podnoží, roubovanci však rychle narůstají do nepřirozených rozměrů a tvarů.

Poznámky
M. pennispinosa je charakteristickým druhem s chlupatými (péřovitými) trny a se semeny, které mají velké korkovité zbytky poutek přirostlé k hilu. Velmi dobře proto semena plavou na vodě a jsou rozšiřována vodními přívaly. Varieta nazasensis má mnoho společných znaků ve stavbě a charakteru otrnění i květů a plodů, postrádá však korkovité výrůstky na semenech. Další příbuznou je M. brachytrichion Luethy, popsaná 1987, která má rovněž péřovité otrnění a mnoho shodných znaků ve stavbě květů a plodů. M. nazasensis a M. brachytrichion však mají relativně menší semena bez korkovitých výrůstků. Odpovídá to existenci obou taxonů na příkrých skalních stěnách, kde rostou ve štěrbinách a kde jsou tedy drobnější semena ekologickou výhodou.
V současných systémech je M. pennispinosa řazena do série Stylothelae, do skupiny M. bombycina. Celá série je rozšířena ve středním Mexiku na náhorních plošinách v nadmořských výškách 1000-2500 m. Všechny zahrnuté taxony mají malé až velmi malé areály rozšíření, často se jedná o endemity omezené v rozšíření na hluboká údolí (kaňony) s příznivějším podnebím, které jsou navzájem izolovány okolí polopouští.
Otázka, zda M. pennispinosa, M. nazasensis a M. brachytrichion jsou varietami jednoho druhu anebo tři samostatné druhy, zůstane otevřena do budoucnosti. Nepochybně k sobě mají velmi blízko, přičemž je zřejmě M. brachytrichion spojovacím článkem s okruhem M. lasiacantha, zatímco M. nazasensis naopak vykazuje užší vztahy k M. mercadensis a M. sinistrohamata.

Literatura
Hunt D.R., A new review of Mammillaria names, Bradleya, 4 : 39-64, 1986
Luethy J., Mammillaria brachytrichion, eine neue Atr aus Durango, Kakt. und and. Sukk., 38 : 294-297, 1987
Moučka J., Rod Mammillaria po Backebergovi, Kaktusy, 18 : 109-113, 1982
Pilbeam J., Mammillaria, a collector`s guide, 1981
Reppenhagen W., Die Gattung Mammillaria nach dem heutigen Stand meines Wissens, 1987

Autoři
Text a foto: Jan Říha, Rudolf Šubík.
Na snímku je rostlina z přírody ze sběrů Ch.Glasse a R.Fostera v roce 1974 u Bermejillo, Durango, Mexiko.