Název
MAMMILLARIA HERRERAE Werd. var. HERRERAE
 

Taxon

 

Popis
Tělo
stonek jednotlivý nebo na bázi odnožující a vícehlavý, jednotlivé hlavy téměř kulovité, až 35 mm široké, později i protáhlé, nahoře často zpološtělé, vrchol mírně vpadlý, spodní část těla většinou bez trnů, silně zkorkovatělá, jinak celá rostlina včetně temene úplně zakryta trny. Bradavky velmi početné, hustě na sebe nahloučené, válcovité, asi 2-2,5 mm v průměru, asi 5-6 mm dlouhé, bez mléčné šťávy; areoly okrouhlé, asi 1,5 mm široké, v mládí s řídkou, krátkou bílou vlnou pod trny, později bez vlny; axily holé. Okrajových trnů 100 i více, rovnoměrně paprskovitě uspořádané, trochu přimknuté k tělu, hustě navzájem propletené, ve více řadách nad sebou, čistě bílé nebo bělavě světle šedé, na bázi často slabě nažloutlé, ne zcela stejně dlouhé, délka 1-5 mm.
Květy
jednotlivé, vyrůstají z trochu od vrcholu vzdálenějších axil, nálevkovité, asi 20-25 mm dlouhé; trubka olivově zelená, asi 8-10 mm dlouhá; vnější okvětní lístky kopinaté, až 10 mm dlouhé, ve středu olivově zelené, na okraji růžové, vnitřní okvětní lístky až 10 mm dlouhé, kopinaté, téměř stejného tvaru jako delší vnější, bledě růžové, přecházející do fialova, s tmavším středním proužkem; tyčinky zahnuté dovnitř, až k vrcholu jemně růžově fialové; prašníky oranžově žluté, čnělka tenká, asi 10 mm dlouhá, zelenavá.
Plod
bělavý, nepřesahuje nad otrnění, téměř kulovitý, asi 6 mm široký, masitý.
Semena
malá, nepravidelně hruškovitá; testa matně černá, bradavičnatá.
Mammillaria herrerae Werdermann var. albiflora Werdermann, Notizbl. Bot. Gart. Mus. Berlín, 11 : 276-277, 1931
Současně s popisem M. herrerae zveřejňuje na stejném místě Werdermann i popis M. herrerae var. albiflora. Varieta se dle údajů v popisu liší nejen barvou květů (viz obrázek), ale i menším počtem trnů (60-80) a delšími, 35 mm dlouhými květy. V přírodě má také menší šířku těla, často prstovitého tvaru, ve srovnání s nominální varietou má větší sklon k odnožování.

 

Variety
Uvedené rostliny jsou velmi charakteristické a není předpoklad, že by mohlo dojít k záměně s jinými druhy. Proměnlivost uvnitř druhu se omezuje na menší či větší sklon k odnožování, u nominální variety jsou rozdíly i v sytosti vybarvení květů. Werdermann se domníval, že odlišných znaků je dostatek k tomu, aby si
var. albiflora zasloužila statut samostatného druhu. K této domněnce se přiklonil i Backeberg a varietu na druh povýšil pod jménem Mammillaria albiflora (Werd.) Backeb.

 

Výskyt
Mammillaria heererae roste poblíže města Cadereyta, ve státu Querétaro v Mexiku. Obě variety nalezl asi rok před publikováním popisu W.Schwarz, nálezce však z obchodních důvodů místo nálezu zatajil. Naleziště var. herrerae bylo jinými sběrači poměrně záhy vypátráno, ale var. albiflora dlouho nalezena nebyla. Teprve v roce 1984 ohlásil rakouský specialista na rod Mammillaria W.Reppenhagen, že nalezl místo, kde bělokvětá varieta roste. Přesné údaje z obavy, aby informace nebyla zneužita k vysbírání lokality, neuvedl. Naznačil však, že se jedná o místo více než 200 km vzdálené od lokality, v okolí města San Luis de La Paz, Guanajuato.

 

Pěstování
Pěstování na vlastních kořenech je mnohem náročnější, než u většiny jiných mamilárií. Rostliny v přírodě rostou na výslunných stráních bílých vápencových pahorků. Z této informace lze odečíst, že je třeba zalévat nárazově a ne příliš často, substrát velmi propustný, nejlépe sterilní drť, např. antuka, keramzit apod. Rozhodně nelze doporučit běžnou mírně kyselou zeminu, vhodnou pro většinu jiných druhů. Stanoviště suché, slunné a velmi teplé. M. herrerae je v našich sbírkách vzácná a asi ještě dlouho bude u sběratelů patřit mezi nejhledanější rostliny. Poptávku ovlivňuje jednak atraktivní vzhled i nekvetoucích rostlin, jednak i fakt, že se jedná o miniaturní rostlinu. Pěstuje se celkem snadno roubovaná na nejrůznější podnože. Dobře vyhovují Echinopsis cv., Trichocereus pasacana, Eriocereus jusbertii a jiné.

 

Poznámky
První rostliny byly dovezeny do Evropy z Mexika firmou Schmoll a podle nich byl také pořízen popis obou variet. Semena M. herrerae byla nabízena jen velmi vzácně, rostliny v našich sbírkách většinou pocházejí z opakovaného vegetativního množení. Tato okolnost zřejmě nejvíce ovlivnila fakt, že kvetení u M. herrerae bylo pozorováno jen výjimečně. Teprve v posledních letech byla semena nabízena častěji, semenáčky kvetou mnohem ochotněji, už při průměru necelých 20 mm.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 5 : 3266-3268, 3455, 1961
Hunt D., Die Kakteen 108c, 1958
Pilbeam J., Mammillaria. A collector`s guide, p. 81, 1981
Říha J., Šubík R., Kaktusy, 21 : 2-3, 1985

 

Autoři
Text: Pavel Pavlíček.
Rostliny ve sbírce Josefa Calty v Ledcích fotografoval Karel Crkal.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Anonym (2014-05-05 18:55:31)

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sedm a osm