Taxon
Mammillaria longiflora (Britton et Rose) Berger, Kakteen, : 269, 1929
Neomammillaria longiflora Britton et Rose, The Cactaceae IV, : 163, obr., 1923
Chilita longiflora (Br. et R.) Orcut, Cactography, San Diego, 2. 1926
Krainzia longiflora (Br. et R.) Backeberg, Blätter f. Kakteenforschung, 1938-6
Phellosperma longiflora (Br. et R.) Buxbaum, Österr. Bot. Zeitschr., 98 : 1-2, 92, 1951
Longiflora znamená v latině dlouhokvětá.

Popis
Tělo
rostlina kulovitá, roste samostatně, vzácně odnožuje, až 60 mm vysoká, s vodnatou šťávou, tmavozelená. Bradavky ve spirálních řadách 5:8, hustě za sebou, dole rozšířené, na svém vrcholu silně kuželovité, 5-10 mm dlouhé. Areoly oválné, s malým množstvím bílé vlny, brzy holé. Okrajové trny 20-30, 10-13 mm dlouhé, odstávající, tenké, jehlovité, bílé, vzácněji žluté až slámově žluté. Středové trny 4, 3 z nich odstávají vzhůru, silnější a delší než okrajové trny, přímé, 1 spodní nasměrován většinou kolmo k povrchu rostliny, nepatrně prohnutý, na hrotu s háčkem natočeným do strany, všechny na bázi cibulovitě ztloustlé, 10-12 mm dlouhé, žluté nebo tmavě červenohnědé.
Květy
velmi početné, v předjaří, v okolí vrcholu, až 40-50 mm dlouhé a 30-40 mm v průměru, trychtýřovité, semeník velmi malý, trochu zapuštěný, perikarpel 15 mm dlouhý, tenký, pokrytý malými šupinami. Vnější okvětní lístky s hnědavě zeleným středním proužkem, špinavě smetanovou barvou na okraji, růžovou špicí, podlouhlé, dlouze zašpičatělé. Vnitřní okvětní lístky tmavě růžové s tmavším středním proužkem, podlouhlé až kopisťovité, na konci velmi zašpičatělé. Tyčinky zarostlé v trubce, tmavě fialově růžové, prašníky žluté. Čnělka nevyčnívá ven, fialově růžová, blizny 4 světle žluté, 4 mm dlouhé.
Plod
s ulpívajícím zbytkem květu v malé prohlubni, kulovitý.
Semena
zůstávají delší čas na rostlině, černá, arillus bílý.

Variety
M. longiflora je proměnlivá rostlina v barvě otrnění, kde se můžeme setkat s odstíny od bílé, přes žlutou až po hnědočervenou. Existují také rostliny s čistě bílými květy.
fa. stapferi (Reppenhgen) D. R. Hunt, která se odlišuje údajně častějším kvetením a relativně krátkou květní trubkou. Také lze na rostlinách v kultuře zjistit masivnější, ale kratší bradavky a kratší středové trny.

Výskyt
Původní formy jsou známy z oblasti horských lesů Siera Madre Occidental v Durangu (Santiago de Papasquiaro a Conero Pass), kde sídlí na mechem obrostlých žulových balvanech ve smíšeném lese s duby a borovicemi. Forma stampferi byla nalezena J. Stanpferem v podobných situacích u El Salto, 2600 m. n. m., v borové opadance mezi kameny v místech, kde prudké kamenité stráně nedovolují uchytit se stromům.

Pěstování
Vyžaduje vzdušné, teplé a slunné místo. Nesnáší přemokření, takže více vláhy dodáváme jen z jara po nasazení poupat. Rozmnožujeme výsevem. Pravokořenná se daří v propustné, trochu jílovité zemi. Rostliny jsou květuschopné ve velmi malých rozměrech již třetím a někdy i druhým rokem od výsevu o průměru těla 10 mm. Roubujeme na E. jusbertii nebo E. bonplandii.
Autoři textu: Karel Crkal a Jan Říha.

Poznámky
V roce 1897 byla rostlina objevena dr. E. Palmerem a odeslána dr. J. N. Rosemu, který pak 25 let zkoumal její rodovou příslušnost a v díle The Cactacea se již objevuje jako zástupce rodu Neomammillaria. Backeberg založil pro tento druh rod Krainziana, který byl Buxbaumem přičleněn k rodu Phellosperma pro příbuznost semen. V roce 1953 byla přiřazena jako sekce k rodu Mammillaria. V padesátých letech byly také dovezeny rostliny se žlutými středovými trny.
Formu stampferi popsal W. Reppenhagen jako samostatný druh. Masovost bradavek je zde nápadná, stejně jako krátké trny a krátké květy. Shodná jsou však semena, stejně jako malé, v době zralosti se neprodlužují plody. M. longiflora se všemi svými formami náleží k velmi atraktivním, krásným a nesmírně ochotně kvetoucím druhům.

Literatura
Backeberg C. Die Cactaceae V, : 3508-3510, s obr., 1961
Bödeker F., Ein Mammillarien-Verglichs-Schlüssel, : 29, 1933
Craig R. T., The Mammillaria Handbook, : 206, s obr., 1945
Krainz H., Die Kakteen, : CVIIIc, s obr. 1957
Pilbeam J., Mammillaria A Collector`s Guide, : 83-84, s obr., 1981

Autoři
Autoři textu: Karel Crkal a Jan Říha.
Rostlina pochází ze sbírky Karla Crkala.