Název
LOBIVIA SANGUINIFLORA Backeb. var. SANGUINIFLORA
 

Taxon
Lobivia sanguiniflora Backeberg, in Backeberg et Knuth, Kaktus ABC, p. 414, 1935
Lobivia sanguiniflora Backeb. var. pseudolateritia Backeb., Descr. Cact. Nov., p. 30, 1956
Druhové jméno je odvozeno od barvy květu. Sanguiniflora = krvavě červený květ.

 

Popis
Tělo
jednotlivé, později odnožující, kulovité, až 100 mm široké, temeno mírně snížené; epidermis tmavozelená, na temeni modravě zelená. Žeber 18, zpočátku ostrohranná, později plochá, slabě spirálovitá, příčnými zářezy dělená v hranaté hrboly; areoly oválné, až 6 mm dlouhé, s krátkou bělavou plstí, která později mizí. Okrajových trnů asi 10, nestejně silné, 8-15 mm dlouhé, paprskovitě uspořádané; středové trny až 80 mm dlouhé, silně hákovité; všechny trny zpočátku tmavé s červenou bází, potom nejhořejší po nějakou dobu tmavé, později jako všechny ostatní špinavě šedé.
Květy
nálevkovité, 50 mm dlouhé a široké; trubka dole zelená, nahoře světle červenohnědá, s nahnědlými šupinami a hnědými vlasy; vnější okvětní lístky bledě červené; vnitřní okvětní lístky kopinaté, krvavě červené; jícen světle červený až žlutý; tyčinky ve dvou sériích, první série ve spodní třetině trubky, početnější než druhá série na okraji jícnu, nitky krvavě červené, prašníky žluté; čnělka a pětiklanná blizna žluté.
Plod
kulovitý až vejcovitý, zelený, podélně pukající, se šupinami a vlasy jako trubka.
Semena
protáhlá, 1,3 mm dlouhá, hilum oválné, testa matně černá, jemně hrbolatá.

 

Variety
Backeberg uvádí var. pseudolateritia Backeb., která se od nominální variety liší karmínově červeným květem, který je méně otevřený. Rausch přehodnotil L. breviflora a L. duursmaiana jako variety L. sanguiniflora a Backebergovu var. pseudolateritia sloučil s nominální varietou. V závěru své práce zrevidoval Rausch své názory a L. breviflora zařadil jako synonymum L. sanguiniflora. L. sanguiniflora je dosti variabilní v počtu a barvě trnů i v barvě epidermis.

 

Výskyt
L. sanguiniflora včetně svých variet roste v severní Argentině v okolí Nacareno a Salta Victoria na hranicích Argentiny s Bolívií ve výškách kolem 3000 m n. m.

 

Pěstování
Při dostatku světla a čerstvého vzduchu zůstává tělo kulovité, trny jsou dobře vyvinuté a rostlina bohatě kvete. Bohatost kvetení podpoří i chladné zimování s teplotami do 10 stup. C. Při letní stagnaci hrozí při nevhodné zálivce hniloba kořenů. Roubování je zbytečné, roste dobře na vlastních kořenech.

 

Poznámky
Backebergovo rozdělení rodu Lobivia bylo značně pochybné. Backeberg řadil do blízkosti L. sanguiniflora např. L.schreiteri a L. clayesiana, která je synonymem pro L. longispina. V Backebergově řadě Sanguiniflorae se objevuje jméno L. graulichii (Frič) Backeb. Touto kombinací zamlžil Backeberg problém tohoto taxonu úplně. V tomto případě se jedná o Fričovu L. graulichii var. cinnabarina, což je vlastně dnešní L. fricii Rausch a ta patří do příbuzenstva L. tiegeliana. Backeberg řadil k sobě rostliny naprosto odlišné. Zrušení L. sanguiniflora var. breviflora není dobré. Var. breviflora se od L. sanguiniflora liší velmi krátkým květem.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 3 : 1472-1473, 1959
Backeberg C., Das Kakteenlexikon, p. 210, 1976
Rausch W., Lobivia, 2 : 104, 1975

 

Autoři
Text: Jaroslav Ullmann.
Foto: Karel Crkal.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím dve a devet