Taxon
Echinopsis bruchii (Britton et Rose) Friedrich et Glaetzle, Bradleya, 1 : 91, 1983
Lobivia bruchii Britton et Rose, The Cactaceae, 3 : 50, 1920
Eriosyce bruchii (Br. et R.) Backeb., in Backeberg et Knuth, Kaktus- ABC, p. 273, 1935
Soehrensia bruchii (Br. et R.) backeb., Blätt. Kakt. Forsch. 6, 1938
Druh je pojmenován po argentinském pěstiteli kaktusů z města Catamarca dr.C.Bruchovi.

Popis
Tělo
stonek ploše kulovitý, zprvu jednotlivý, v dospělosti vytvářející trsy o šířce více jak 0,5 m. Jednotlivé stonky mohou dosáhnout šířky až 300 mm. Žeber více než 20 (až 50) přímá, asi 25 mm široká a asi stejně vysoká, sytě zelená, později šedozelená směrem k vrcholu výrazně hrbolatá, s nápadně vpadlým krátce světle hnědě plstnatými areolami. Okrajové trny v počtu 9-14, asi 25 mm dlouhé, paprsčitě rozprostřené; středové trny až 4, asi dvojnásobně dlouhé, hnědožluté, k vrcholu přecházející v černou špičku.
Květy
o průměru 50 mm a zhruba o stejné dílce, svítivě červené a otevírají se ve dne; nitky tyčinek červenavé, prašníky v několika řadách, bledožluté, protáhle oválné, blizna 9-16 laločná, světle žlutá, výrazně přečnívající prašníky.
Plod
zelený, řídce porostlý chlupy.
Semena
0,8 mm dlouhá a 0,5-0,6 mm široká, protáhle oválná, s řadami jamek na povrchu testy, leskle černá.

Variety
Poměrně málo proměnlivý druh co do otrnění, velikosti a barvy květů. Je známa pouze jedna varieta
var. nivalis Frič, která se má odlišovat hustým bílým otrněním.

Výskyt
Tento druh pochází ze severní Argentiny, kde bývá nejčastěji nalézán na horských i vysokohorských stráních až do výšky 4000 m nad mořem, přičemž jednotlivá naleziště jsou od sebe vzdálena i několik set kilometrů.

Pěstování
E. bruchii lze v našich podmínkách výhodně pěstovat pravokořennou. Při umísťování ve skleníku je třeba brát v úvahu, že se jedná o vysokohorskou rostlinu a dopřát jí dostatek slunce, bohaté větrání, nárazovou zálivku po předešlém úplném proschnutí substrátu. Proto substrát volíme hrubě zrnitý s větším procentem větších částí, než pro ostatní příbuzné druhy, např. směs složenou z poloviny křemenné drti, čtvrtiny zahradní drnovky a zbytek tvoří rašelina s pískem stejným dílem. V podzimních měsících při omezení zálivky vydatně větráme. Zimování vyžaduje suché, světlé, v teplotách 5 stup. C. Je zajímavé, že pokud se nám ve skleníku vyskytne vlnatka, bývá tento druh jako jeden z prvních napaden. Proto je třeba v časném podzimu provést preventivní ošetření vhodným insekticidem. Semenáče dospívají dlouhou dobu a první květy se na rostlinách objevují po pátém roce věku. Dobře ošetřená a uskladněná semena si podržují klíčivost i deset let.
Foto: Josef Halda.

Poznámky
Ač patří tento druh mezi skvosty jihoamerické flory, bývá v našich sbírkách poměrně zřídka zastoupen. Na první pohled bychom nejspíše soudili, že nejbližšími příbuznými budou lobívie, avšak morfologie semen E. bruchii nám jednoznačně napovídá, že vykazuje příbuzenské vztahy k trichocereusům a heliantocereusům. Semena všech tří těchto skupin jsou na povrchu lesklá, s drobnými jamkami v řídkých řadách, oproti ostatním zástupcům rodu Echinopsis, pro něž jsou typická semena s hrbolkovitým povrchem.

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 3 : 1672, 1959
Crkal K., Lovec kaktusů, p. 252, 1983
Friedrich H. et Glaetzle W., Bradleya, 1 : 91, 1983
Haage W., Kakteen von A bis Z, p. 171, 1983

Autoři
Foto: Josef Halda.
Text: Zdeněk Červinka.
Fotografovaná rostlina pochází ze sbírky Zdeňka Červinky.