Název
ECHINOPSIS AUREA Br. et r. var. AUREA
 

Taxon
Echinopsis aurea Britton et Rose, The Cactaceae, 3 : 74, 1922
Lobivia aurea (Br. et R.) Backeb., Deutsche Kakteenfreunde, 3 : 85, 1934
Pseudolobivia aurea (Br. et R.) Backeb., Cact. Succ. J. (US) 23 : 49, 1951
Druhové jméno aureus v latině znamená zlatý, vztahuje se k barvě květu.

 

Popis
Tělo
stonek jednotlivý, u starších rostlin někdy mírně trsovitý, nejčastěji kulovitého tvaru, ale i protáhlý až válcovitý, výška obvykle nepřesahuje 100 mm; pokožka matně šedozelená až sivozelená. Žebra v počtu 14-15, ostrá, hustě posázená areolami, které na starší části rostliny téměř splývají. Areoly 5-8 mm široké, na temeni většinou žlutohnědě plstnaté, později šednou. Okrajové trny v počtu asi 10, paprsčitě rozprostřené, nejčastěji žlutobílé, do 10 mm délky; středové trny nanejvýš 4, téměř kolmo odstálé, na průřezu zploštělé, hnědavé až černé, jejich délka nepřesahuje 30 mm.
Květy
zlatožluté nebo sírově žluté i běložluté, asi 90 mm dlouhé a přibližně stejně široké, ve dne se otevírající; květní lůžko naspodu ztlustlé, světle zelené až žlutavé, řídce porostlé hnědavými šupinami a šedavými vlasovými chlupy; nitky tyčinek bílé, prašníky žluté, protáhle oválné; blizna pod úrovní prašníků, žlutá, 9-15 laločná.
Plod
kulovitý 10-15 mm široký, hustě oděný hedvábitými šedavými chlupy.
Semena
tmavohnědá, protáhle kulovitá, v oblasti hila kolmo uťatá, na hřbetní straně výrazně kýlovitý výrůstek; semena 1,2 mm dlouhá, 1 mm široká, bradavičnatě rýhovaná.

 

Variety
V literatuře bylo popsáno několik variet, i když rozdíly mezi nimi jsou mnohdy nevelké. W.Rausch, který tento druh má v rodu Lobivia, uvádí nebo nově popisuje ve své nejnovější práci (1985) tyto variety:
var. catamarcensis (Ritt.) Rausch 1985,
var. callochrysea (Ritt.) Rausch 1985,
var. fallax (Oehme) Backeb. 1959,
var. albiflora Rausch 1979,
var. shaferi (Br. et R.) Rausch 1975,
var. quinesensis (Rausch) Rausch 1975,
var. leucomalla (Wessn.) Rausch 1975,
var. sierragrandensis Rausch 1985,
var. tortuosa Rausch 1985,
var. dobeana Rausch 1985.
Protože morfologické rozdíly mezi některými z výše uvedených variet jsou nepatrné a bezvýznamné a zřejmě též v závislosti na geografické vzdálenosti nalezišť, jsou některé z těchto variet sotva taxonomicky opodstatněné.

 

Výskyt
Echinopsis aurea byl poprvé popsán Brittonem a Rosem z argentinské Sierra Chica
de Cordoba. Solitérní typ se nachází i v Sierra Grande, na jihu v Sant Luis, a
na severu až do Sierra Ancasti i u Patquia. V Sierra Velasco až po Catamarca
rostou rostliny poněkud protáhlejší, tvořící jen malé skupiny, čímž odpovídají
var. fallax. K této patří i jemněji otrněná var. callochrysea, která roste v
blízkosti Alemania (Salta). V blízkosti Andalgala roste i nejmenší forma
tvořící až stohlavé skupiny

 

Pěstování
Lokality na nichž E. aurea v přírodě roste jsou většinou skalnaté stráně.
Nadmořská výška je v literatuře uváděna i 3000 m n. m. Z toho vyplývá i její umístění ve skleníku na dobře osluněném místě, ale vyžaduje zároveň dostatek větrání. Substrát volíme hrubě zrnitý, s polovinou písku a štěrku. Druhou polovinu tvoří směs zahradní drnovky s rašelinou a kompostem, Zálivku snáší vydatnou, ale po předchozím úplném vyschnutí substrátu. V zimě snáší teploty okolo 5 stup. C, pokud je zimována zcela nasucho, ideální je teplota kolem 10 stup. C. Roste dobře na vlastních kořenech a proto není třeba semenáčky roubovat. První květy se objevují již ve stáří čtyř let. Semena dobře klíčí, a proto je tato rostlina vhodná i pro začínající kaktusáře.
Foto: Rudolf Šubík.

 

Poznámky
Tato skupina rostlin stále prochází různými názory na systematické zařazení. Ritter (1980) si přeje znovu vzkřísit rod Hymenorebutia, do kterého okruh aurea řadí. Názory W.Rausche jsou uvedeny výše. Friedrich et Glaetzle (1983) rod Hymenorebutia popírají, ale naopak upozorňují, že celý tento bývalý rod má velmi značnou příbuznost s Echinopsis v širším pojetí a proto jej do něho přiřadili jako jednu z podskupin.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 2 : 1356, 1959
Friedrich H. et Glaetzle W., Bradleya, 1 : 91, 1983
Haage W., Kakteen von A bis Z, p. 169, 1983
Rausch W., Lobivia 85, p. 16, 1985

 

Autoři
Foto: Rudolf Šubík.
Text: Zdeněk Červinka.
Fotografovaná rostlina je ze sbírky botanické zahrady UK v Praze.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

1 (2016-06-22 12:24:39)
1
Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím pet a jedna