Název
ECHINOCEREUS REICHENBACHII (Terscheck ex Walp.) F.Haage var. REICHENBACHII
 

Taxon
Echinocereus reichenbachii (Terscheck ex Walpers) F.Haage, Cacteen Verzeichnis, p. 20, 1859
Echinocereus reichenbachii Terscheck ex Walpers, Repert. Bot., 2 : 320, 1843
Echinocereus caespitosus (Engelm.) in Wisliz., Mem. Tour North. Mexico, p. 110, 1848
Rostlina byla pojmenována na počest H.G.Reichenbacha (1824-1889), ředitele botanické zahrady v Hamburku.

 

Popis
Tělo
stonek jednotlivý i silně odnožující, válcovitý, s oblým temenem, většinou 100-200 mm vysoký, ojediněle i vyšší, asi 50-65 mm široký i širší, dělený do 10-19 úzkých žeber, rozdělených nízkými hrboly. Areoly oválné až úzce oválné, v mládí s vlnou, 3-5 mm dlouhé, v době růstu až 5 mm od sebe vzdálené. Okrajových trnů obvykle 18-30, zpravidla propletených s trny na sousedních areolách, trny štíhlé, okolo areoly rovnoměrně rozprostřené, téměř u povrchu rostliny přilehlé, 5-8 mm dlouhé, horní a dolní kratší až velmi drobné, všechny trny mohou být čistě bílé, bílé s nahnědlou špicí, nažloutlé i celé hnědé, barva trnů se sezóně střídá a tvoří tak barevně odlišné horizontálně opásání stonku, trny v jedné areole vždy stejné, středové trny chybějí.
Květy
nálevkovité, až 120 mm dlouhé a 120 mm široké, vonící, poblíž vrcholu stonku umístěné; květní lůžko a trubka pokryty četnými areolami s 15 a více 14 mm dlouhými, jemnými, bělavými až červenavými štětinovitými trny a s hustou vlnou; okvětní lístky ve 2-4 řadách, velmi četné, obkopinaté, až 45 mm dlouhé a 7,5-15 mm široké, celokrajné, až u vrcholu nepravidelně vykrajované, v horní části růžové až třešňově červenavé, s jícnem tmavším nebo i bílým s bledě hnědavou bází; nitky až 20 mm dlouhé, prašníky protáhlé; čnělka až 35 mm dlouhá a 3 mm široká, bliznové laloky až 6 mm dlouhé, šedé až tmavě zelené.
Plody
kulovité až vejčité, asi 20 mm dlouhé i delší, zelené, podélně pukající.
Semena
vejčitá, 1,5 mm dlouhá, silně hrbolkatá.

 

Variety
Proměnlivost každého taxonu je často v přímé závislosti k velikosti areálu jeho výskytu. Také v tomto případě lze určitou geografickou variabilitu prokázat, zejména co se týče počtů trnů v areole. Weniger uvádí, že čím dále na severozápad, tím častěji a výrazněji se na lokalitách vyskytují rostliny s nižším počtem trnů.Echinocereus reichenbachii var. reichenbachii je také neuvěřitelně proměnlivý v barvách trnů a květů. V tomto případě není tato proměnlivost závislá na vzdálenosti, ale různě vybarvené rostliny se nacházejí často na jedné a téže lokalitě.
Weniger, který tyto rostliny podrobně studoval, uznává mimo nominátní variety také var. minor Engelm., která se liší podstatně drobnějším stonkem, menšími květy levandulové barvy, nižším počtem bliznových laloků, menšími plody a drobnějšími areolami, výskyt je omezen na okolí Stockdale, Wilson Co, Texas. Dále uznává var. purpureus, kterou odlišuje konstantní znak - přítomnost středových trnů, které jsou velmi tmavé, nafialovělé až téměř černé, a vždy purpurová barva květů. Obě tyto variety jsou v našich sbírkách zastoupeny a poskytují konstantní potomstvo.
Poslední studie N.P.Taylora dělí druh na následující taxony:
Echinocereus reichenbachii
var. reichenbachii
var. armatus (Pos.) N.P.Taylor,
var. fitchii (Br. et R.) L.Benson,
var. baileyi (Rose) N.P.Taylor.

 

Výskyt
Echinocereus reichenbachii var. reichenbachii se vyskytuje na velmi rozsáhlém areálu v Mexiku (východní svahy Sierra Madre Oriental a pláně okolo Rio Grande) a v jihozápadním USA (Texas, západní Oklahomy, východní Nové Mexiko, jižní Kolorado) v nadmořských výškách od 0 do 1500 m n. m.

 

Pěstování
E.reichenbachii je oblíbenou a nenáročnou rostlinou, která se za dostatek (i přebytek) světla, tepla a častou zálivku v době růstu a za suché, světlé a chladné zimování odvděčí bohatou násadou květů na jaře a často opakovaně i koncem léta. V přírodě snáší v závislosti na nadmořské výšce lokalit značné zimy, v rozmezí zhruba -5 až -20 stup. C, krátkodobě mohou klesnout teploty i hlouběji.
Rostlina na obrázku je semenáč z výsevu semen firmy Mesa Garden - SB 387 z Kimble Co v Texasu, umístěná ve sbírce autora textu Pavla Pavlíčka.

 

Poznámky
Echinocereus reichenbachii má velmi dlouhou a složitou botanickou historii. D.Weniger zpochybnil příslušnost jména reichenbachii s naší rostlinou; tvrdí, že Walpersem popsaný Echinocereus reichenbachii může být zcela jiná rostlina, než se nyní domníváme. Poukazuje na to, že popis je velmi neúplný a mohl by se hodit na řadu rostlin z více rodů. Engelmann o dva roky později publikuje přesný a podrobný popis Cereus caespitosus, v roce 1848 kombinuje jméno do rodu Echinocereus. D.Weniger tedy důsledně užívá tohoto jména a E. reichenbachii pomíjí jako jméno pochybné a nejisté (nomen dubium).
N.P.Taylor (1985) se touto situací podrobně zabývá a uvádí další fakta, zejména upozorňuje na to, že krátce po Walparsově popisu publikují svá pozorování i Fennel a Salm-Dyck a přesvědčivě tak doplňují popis, takže není pochyb o příslušnosti jména E. reichenbachii k naší rostlině.
N.P.Taylor dále neuznává některé variety, které k E. caespitosus uvádí Weniger. Jedná se zejména o var. minor Engelm., a o var. purpureus Lahman, které považuje za synonyma k nominátní varietě. Obě tato jména se ovšem v našich sbírkách vyskytují velmi často a představují vyhraněné a stabilizované formy E. reichenbachii, a to nejen v kultuře, ale zřejmě i na přírodních stanovištích. Z tohoto důvodu vypouštím obě jména z výčtu synonym a přikláním se k tomu, aby byla vedena samostatně i nadále. Weniger uvádí, že var. minor je svými miniaturními rozměry těla tak pozoruhodná a redukce částí květu oproti typickým počtům a rozměrům jsou tak důsledné, že vyčlenění této trpasličí variety je nutné považovat za oprávněné. Varieta roste pouze v okrese Wilson, kde se místy vyskytuje dosti hustě. Stejně rozhodně mluví Weniger ve prospěch var. purpureus. Tuto rostlinu sbíral v pohoří Glass, rostliny na této lokalitě odpovídají svými znaky těm, které paní Lahmanová uvádí v původním popisu. Weniger ovšem připouští, že purpurové květy se nevyskytují jen u var. purpureus, takže jediným spolehlivým rozlišovacím znakem by bylo vybarvení a charakter otrnění, což není pro statut variety dostatečně přesvědčivé. Sám fakt, že rostliny na lokalitě tvoří homogenní populaci mluví pro to, abychom i v kultuře tyto rostliny od var. reichenbachii odlišovali.
Je třeba se ještě zmínit o Bensonově pojetí druhu. Ten ve své knize Kaktusy USA a Kanady uvádí mimo nominátní variety ještě var. chisoensis, kterou N.P.Taylor uvádí jako samostatný druh, dále var. albertii (se synonymem E. melanocentrus) a konečně var. albispinus, kterou Taylor ztotožňuje s var. baileyi.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 4 : 1981, 1960
Benson L., The Cacti of the United States and Canada, p. 668, 1982
Britton N.L., et Rose J.N., The Cactaceae, 3 : 25, 1922
Lahman M.S., Cact. Succ. J. Amer., 23 : 59, 1951
Pechánek J., Kaktusy 73, 9 : 129, 1973
Taylor N.P., The genus Echinocereus, p. 130, 1985
Weniger D., Cacti of the Southwest, p. 23-24, 1970

 

Autoři
Rostlina na obrázku je semenáč z výsevu semen firmy Mesa Garden - SB 387 z Kimble Co v Texasu, umístěná ve sbírce autora textu Pavla Pavlíčka.
Foto: Karel Crkal.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím tri a dve